Jak ve světle pandemie koronaviru hodnotíte počínání české politické reprezentace? Obstála, nebo selhala v této mimořádné situaci?

Domnívám se, že je ta otázka poněkud předčasná. My ještě ani nevíme, sportovní terminologií řečeno, jak dlouho ten „mač“ potrvá. Takže lze hodnotit jen přípravu a zahájení. Přes politický a mediální řev je pravda to, že naše vláda reagovala se zpožděním jako ostatně všechny vlády na světě. Ale jako jedna z nejrychlejších. Patříme ke třem státům, které reagovaly nejrychleji, a to jsou Jižní Korea a Tchaj-wan. V zásadě je zázrak, jak rychle vláda skutečně reagovala a konala přípravy pod šíleným tlakem z médií a sociálních sítí, že „u nás se to stát nemůže“. Poněvadž jsme prý civilizovaný stát v Evropě. A vyhazovat peníze za nějaké roušky a jiné nesmysly je hovadina. A zakazovat účast sto tisíc diváků na závodech Světového poháru v biatlonu je nedemokratické a nepodložené a tak dál. Kdybych měl vyjmenovat všechny otitulované a neotitulované pitomce, kteří podobné věci prohlašovali, tak by byl tenhle rozhovor nekonečný. Ale to nebylo jen u nás. Například 25. ledna tvrdili francouzští lékaři, například jistý Yazdana Yazdanpaneha, vedoucí infekčního oddělení pařížské nemocnice Bichata-Clauda Bernarda, že COVID-19 není prý tak nebezpečný, což mohutně přebírala všechna naše média. Nikdo v Evropě ani v USA nevěřil, že jde pro nás o něco nebezpečného.

V souvislosti s koronavirem u nás zemřel v neděli jediný člověk, a to přes neuvěřitelnou záplavu nafoukaných anebo lakomých pitomců, kteří vyrazili, když už to v Itálii jelo naplno, do Alp na lyže. A do Řecka. A k moři do Egypta. A na Kanáry. A na Kubu. A kam to jen šlo. A teď bulí, aby se stát postaral a dovezl je domů.