Jak s odstupem času vnímáte své odvolání z funkce ředitele semilské Waldorfské školy? 

Vidím to dost stejně. Nepřijde mi v pořádku, že je někdo odvolán, protože se zastane dětí a jejich práv. Nepřijde mi vpořádku, aby byl někdo vyhozen pro nadbytečnost, když pět let usiluje, aby se pozice, ze které byl vyhozen, posílila, protože to škola potřebovala.  A když se mi to konečně povedlo, tak mě vyhodili. Tyto věci by se dít neměly, lidé by se k sobě měli chovat slušně a hledat rozumné řešení, ne tak ostré konfrontace.

Po odvolání z funkce ředitele jste ve škole působil ještě na šest hodin týdně. Úvazek zrušili pro nadbytečnost. Vy si nemyslíte, že byl nadbytečný?

Já to stoprocentně vím, protože jsem usiloval, aby nám přidali vychovatelské místo. Měli jsme jich nedostatek a stálo mě dost úsilí, aby se to nakonec podařilo. Ještě předtím jsme hledali různé projekty přes úřad a Ministerstvo práce a sociálních věcí a vymýšleli kde co, abychom vytvořili podmínky.

Pak jste se neúspěšně přihlásil na další konkurz na pozici ředitele, proč?

Během pěti let jsem odváděl dobrou práci a město ke mně žádné výhrady nikdy nemělo. Nikdy jsem nebyl upozorněn, natož písemně, že se dějí nějaké zásadní věci, které by mohly být důvodem k mému odvolání. A najednou přijde blesk z čistého nebe, tak jsem si říkal, že mám svoji práci rád, dělám ji dobře a rád bych se k ní vrátil.

Ze školy jste byl odvolán, protože jste nechal chodit do školy i děti netestované a bez roušek či respirátorů. Navíc jste odmítal nutit je k tomu s tím, že to škole nenáleží. Jaký je váš názor na okolnosti, za kterých se děti dnes vrací k výuce?

Pro mě je to tragédie. Co předvádí vláda, je drzost. Vůbec si nedokážu představit, co se jim odehrává v hlavě, že se takhle dokážou chovat k dětem, rodičům, ke společnosti. Chápu, že tady existuje důvod k tomu, aby lidé byli nemocní, někteří na covid dokonce umírali, ale jak je to prezentováno jednostranně a jak na to doplácejí děti, mi vůbec nepřipadá v pořádku.

Děti se mají testovat, a kdo se netestuje, musí nosit respirátor nebo obědvat odděleně, zpívat jen první sloku písně a tak dále. Co to může pro dítě znamenat?

Každého člověk a hlavně rodiče napadne, že tohle jsou podmínky, ve kterých děti učíme něco, co mezi slušné lidi nepatří. Ať už to nazveme jakkoliv – separace nebo šikana, tak to nepatří do zdravé společnosti a už vůbec mezi děti. Radši nechci ani domýšlet, co všechno to může způsobit.

Jako jsme každý individualista, každé dítě je také individualista a bude to vnímat jinak. A i když se budou pedagogové snažit dětem sebelépe situaci vysvětlit, nikdy nemohou porozumět tomu, co se odehrává v dětské duši, když většina spolužáků je někde a oni jsou jinde. Druhý den budou mít děti různé bolesti, nebudou chtít chodit do školy, protože nebudou chtít prožívat situaci oddělení od třídy, od svého společenství.