V souvislosti s kauzou výbuchu muničního skladu ve Vrběticích se objevují i naléhavé otázky, co by pro Českou republiku znamenalo vyostření vztahů s Ruskem z ekonomického pohledu. Bývalý diplomat a velký propagátor zájmů USA Petr Kolář navíc vybízí, aby se Česko přidalo k USA a k Polsku v tlaku na Německo, aby zastavilo Nordstream 2. A dodává, že Spojené státy jsou schopny dodávky zemního plynu a ropy pro Evropu kompenzovat ze svých zdrojů, kdyby Rusko dodávky přerušilo, i když by to nejspíš bylo dražší. Nemáme se tedy při konfrontaci s Ruskem čeho bát?
Cítím hysterii z obou stran.
Vyostření vztahů s Ruskem bychom přežili bez větší úhony, ostatně to ukázaly již opakované sankce ze strany EU proti Rusku, které prokázaly, že české podniky tím nejsou kdovíjak postiženy. Ani z geopolitického hlediska není třeba se roztržky bůhvíjak bát. Evropští politici i evropská veřejnost, zejména pak u nás, jsou poněkud zastydlí v osmdesátých letech ve studené válce mezi USA a Ruskem. Stále řeší, kdo je a není ruský agent. Jenomže Rusko je už jen stínem a parodií té původní velmoci.
Samozřejmě víme, že před zhruba dvanácti lety nemělo Rusko problém kvůli sporům s Ukrajinou na týden částečně odříznout od plynu Slováky. Rusko je tedy nedůvěryhodný partner. Současně je to ale dnes už jen relativně „chudá“ ekonomika zhruba velikosti ekonomiky nizozemské.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník