Předseda hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš přichází s návrhem snížit počet členů českého parlamentu z 281 na 101, omezit mandát zákonodárců jen na dvě volební období a zavést většinový systém, ve kterém bude možné vytvořit jednobarevnou vládu. Co tomu říkáte?

Nelíbí se mi to. Jsou to takové ekonomizující výkřiky, má to ekonomický motiv, ale o ústavním systému nejde uvažovat jen v intencích ekonomických. To je totální nonsens. Některé návrhy jdou doslova na úkor demokracie, kupříkladu rušení druhé komory, která je jakousi pojistkou ústavnosti, ale i radikální snížení počtu poslanců znamená mnohem menší reprezentaci ve společnosti existujících názorů, takže to je také protidemokratický trend. A velmi doufám, že to nikdy nebude.

Odborník na ústavní právo Jan Kysela také prohlásil, že Babišovy nápady se vymykají středoevropské tradici, mohly by narušit ústavní systém a sunou nás směrem k Latinské Americe. Souhlasíte s ním?

S tím samozřejmě souhlasím. On tím patrně myslel, že to je směrem k autoritativním režimům. Po sněmu hnutí ANO to tak vypadá, protože se tady rodí nový vůdce, který bude mít poslední slovo téměř ve všem. To je strašně nebezpečné, to je koncentrace moci a s těmi návrhy, které mají osekávat různé ústavní pojistky, je to trend nesmírně nebezpečný, posouvající demokracii směrem k autokracii a nakonec k despocii.

Věříte, že kdyby takové nebezpečné návrhy na změnu ústavy skutečně padly a sněmovna je schválila, že by se Senát projevil jako ta pojistka, která by to zastavila?

Věřím. Zatím alespoň v současné sestavě pevně věřím, že by se Senát postavil proti.

Když vidíte, jak se změnily stanovy hnutí ANO ve prospěch předsedy Andreje Babiše, bude mít zvýšené pravomoci, bude moci vyškrtávat kandidáty, doplňovat nové nebo změnit pořadí lidí na kandidátních listinách, můžeme hnutí ANO řadit mezi systémové politické strany?

Systémovou stranou hnutí ANO nikdy nebylo. Od počátku to byl ekonomický projekt předsedy, od počátku to tak bylo koncipováno. Teď se to jen dovádí k takové formální, dokonalejší podobě.

Jak si vysvětlujete, že po všech problémech Andreje Babiše, Čapím hnízdem počínaje a korunovými dluhopisy, které umožnily ministru financí vyhnout se daním, voliči hnutí ANO stále podporují? A že pořád Andreji Babišovi věří natolik, že jeho ANO je s velkým náskokem na prvním místě v žebříčku volebních preferencí?

Nemyslím, že je to podpora hnutí, ale je to podpora pana Babiše, který jakýmsi způsobem umí oslovit masy. On má charisma, to je marné. To je první předpoklad každého vůdce. Tím oslovuje šikovně lidi, používá velmi populistické argumenty, šimrá je pod bradou, to se lidem líbí. Navíc se lidem samozřejmě líbí i jeho úspěch. On dokáže nějak prodat představu, že svůj osobní úspěch dokáže transformovat i do úspěchu této společnosti, tohoto státu. Tak o tom mluví a lidé mu to věří.

Vy osobně věříte tomu, že zájmem Andreje Babiše je prospěch českých občanů a České republiky, nebo jako řada jeho kritiků myslíte, že jeho hlavním cílem je jeho osobní prospěch a prospěch jeho koncernu Agrofert?

Myslím, že tam nakonec bude jakási kombinace obou dvou zájmů. Ono mu samozřejmě dělá také dobře, uspokojí také jeho ego, když vidí, že se státu daří, že se mu daří vybírat daně lépe, než se dařilo komukoli předtím. A on je člověk, který má velké ambice a obrovské ego, a to jsou věci, které jeho ego také uspokojují.  Takže nevylučuji, že mu jde také o úspěch státu, ovšem nepochybně, a to je vidět, dokáže těžit ze systému tak, že má z toho osobní prospěch. Uvidíme, jak to bude dál, protože platí nový zákon o střetu zájmů.

Vy osobně považujete to, jak vyřešil Andrej Babiš situaci se svým majetkem, za smysluplné? Odborníci poukazují na to, že kombinací zákona o střetu zájmu a občanského zákoníku sice dal majetek do svěřenského fondu, ale jmenuje a odvolává správce fondu, díky tomu svůj majetek stále ovládá.

Bohužel konstrukce svěřenských fondů je v občanském zákoníku nějaká a není vhodná pro tento případ. Mělo se s tím počítat a dát do zákona o střetu zájmů nějakou zpřísněnou definici svěřenských fondů. To se nestalo. Ale nechci o tom spekulovat. Zákon je teď předmětem posuzování Ústavního soudu, nevím, jak tam dopadne, to uvidíme.

Touha po autoritativním režimu se neobjevuje jen u šéfa ANO, ale i u hlavy státu Miloše Zemana, který se také netajil touhou po zvýšení prezidentských pravomocí u přímo voleného prezidenta, uvítal by i poloprezidentský nebo dokonce prezidentský systém. Neobáváte se kombinace, která může nastat, že se premiérem stane Andrej Babiš a prezidentem znovu Miloš Zeman? Oba jsou favority.

Je pravděpodobné, že pokud se Miloš Zeman rozhodne znovu kandidovat, tak zvítězí. To je pravda. A že pan Babiš bude premiérem, je také velmi pravděpodobné, aspoň podle současných volebních preferencí, takže s tím člověk také musí počítat. Je samozřejmé, že oba tíhnou k prezidentskému systému. Víte, prezidentský systém může fungovat ve společnosti, která má v sobě další zábrany. Oni dva si ovšem musí uvědomit, že prezident v prezidentském systému nemůže rozpouštět parlament a že by měly být hranice mezi mocemi velmi dobře vyváženy. Obávám se, že naše společnost není na takový systém vůbec zvyklá, není tu žádná tradice, ani v Evropě to tradiční systém není, pominu-li Francii, kde mají takový poloprezidentský systém. Vždycky jsem se obávala, i v minulosti, kdy se tady takové debaty objevily, že prezidentský systém by v našem prostředí znamenal umenšení demokracie a svobodného prostoru, protože by byl jednoduše využíván, ne-li zneužíván.

V čem by prezidentský systém mohl být v našich podmínkách zneužíván?

V přímé volbě lze mnohem lépe manipulovat s hlasy voličů. To bylo vidět i v první přímé prezidentské volbě, kdy tam padaly neskutečné fauly a hrálo se na struny ohavného nacionalismu. To jsou přesně ty hrozby přímé volby, protože lidé, aniž bych je chtěla podceňovat, jednoduše nemají čas všechno důkladně studovat. Není divu, oni musí pracovat, musí se živit, z toho důvodu jim nezbyde čas na to, aby si sháněli zprávy a informace o veřejném životě. Nemají dostatečný čas k tomu, aby všichni oprávnění voliči mohli nahlédnout všechny fauly a dezinformace, které se při přímé volbě hojně vyskytují. A to je ten velký malér. Zatímco když volil parlament, samozřejmě to nebyla také žádná sláva, mělo to také svoje mouchy, ale pokud jde o jakousi připravenost, bylo to jiné, protože je vlastně úkol politiků sledovat, co je a není pravda. Problém byl v té poslední prezidentské volbě parlamentem, která, jak jsem slyšela, mám to samozřejmě jen z doslechu, ale z několika míst, byla provázena korupcí, a to byl poslední hřebíček do rakve.

Když jste zmínila, že v předvolební prezidentské kampani padaly neskutečné fauly, máte na mysli nepravdivé informace a pomluvy, které se ozývaly z tábora Zemanových příznivců, například od exprezidenta Václava Klause, jeho manželky a syna na adresu jeho tehdejšího protikandidáta ve druhém kole Karla Schwarzenberga?

Klausova rodina vystupovala velmi odporně, to bylo odsouzeníhodné. A potom to byli různí příznivci, podporovatelé, za jeden inzerát byl dokonce advokát, který jej podal, potrestán Advokátní komorou. I v televizních diskusích zaznívala z úst Miloše Zemana různá obvinění. Tam na to nebyli připraveni ani moderátoři, ti by měli korigovat pravdivost a nepravdivost výroků, nenechávat to jen na protikandidátovi. Protikandidát se samozřejmě musí umět bránit, ale ve veřejnoprávním médiu by moderátoři neměli ponechat bez komentáře zjevné nepravdy. To je marné, to je jejich práce upozorňovat na to, co není pravda. Selhalo mnoho aktérů, a jaký obraz si z toho má volič utvořit? To je opravdu strašně těžké.

Výkon prezidentského mandátu Miloše Zemana provází řada skandálů, lánský puč, vulgární výroky v pořadu Hovory z Lán, kauza Peroutka, Mynářova bezpečnostní prověrka, odmítání jmenovat vysokoškolské profesory, dění kolem vyznamenání k výročí státního svátku 28. října, účast na výročí konce druhé světové války v Moskvě v době, kdy ruská armáda okupovala Krym, vydírání ministra kultury atd. Jak celkově hodnotíte činnost prezidenta Miloše Zemana?

Celkově nejsem spokojena s výkonem Miloše Zemana, vadí mi příklon k Rusku, příklon k Číně, jeho neuvěřitelná sebezahleděnost, kdy je vidět, jak se vysloveně opájí svými bonmoty, dává jim přednost před čímkoli. To je prostě něco, co by si prezident neměl nikdy dovolit. Ten pohled je poměrně tristní.

Už padají jména prezidentských kandidátů, někteří už svoji kandidaturu oficiálně potvrdili, jako Michal Horáček, nebo ji zvažují, jako třeba Jiří Drahoš nebo Martin Stropnický. Věříte, že se podaří lidem, kteří chtějí vidět na Pražském hradě někoho jiného, spojit a podpořit některého z protikandidátů, aby mohl zvítězit nad Milošem Zemanem?

To uvidíme. Zatím jednoznačnou osobnost, o které by bylo na první pohled zřejmé, že to je ten „pravý“, nevidím, nebo se zatím neprojevila. Někdy jde o jednu větu, která bude přesně popisovat pocit voličů ze stavu společnosti a státu. A když se někomu podaří najít tu jednu přiléhavou větu, tak pevně věřím, že by mohl vyhrát.

V této souvislosti padlo několikrát i vaše jméno. Například členka výboru České ženské lobby Eva Kavková mi v rozhovoru řekla, že pro ni byste byla vy ideální kandidátkou do čela státu. Já jsem se jí ptala, jestli vás už přesvědčili, protože vím, že jste kandidovat na Pražský hrad odmítala. Odpověděla, že zatím ne. Vylučujete úplně svoji kandidaturu?

Co už člověk může v životě vyloučit? A v politice teprve, takže nemohu vyloučit vůbec nic. Ale je to tak nepatrná možnost, neumím si představit, co by se muselo stát. Je to tak tisícina promile.