Stále častěji se mluví o tom, že český zákazník má dát v obchodech přednost českým potravinám. Proč, když velmi kvalitní jsou také potraviny z dovozu?

Běžný český spotřebitel má velmi zkreslené představy o skutečném zpracování zemědělské produkce, jak rostlinného, tak živočišného původu. Jsou nám předkládány trvale velmi pozitivní zprávy o specialitách vyráběných na farmách v Rakousku, Itálii, Španělsku, či Francii a SRN. Určitě je pravdou, že speciální potravinářské výrobky od drobných výrobců s dlouholetou rodinnou tradicí jsou vynikající, i když ve vyšších cenových relacích. Je ale třeba znát celkovou bilanci vyráběné potravinářské produkce v jednotlivých zemích. Jde samozřejmě jen o jednotky procent z celkové zemědělské výroby, resp. spotřeby. Rozhodující výrobu potravin, která zajišťuje potravinovou soběstačnost v jednotlivých zemích i vývoz výše uvedených zemí, se zpracovává a vyrábí v nesrovnatelně větších mlékárnách či masokombinátech než jsou u nás. I proto by čeští zákazníci měli dát přednost českým potravinám.

Nesmyslné výlevy řady našich europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné. Vážím si každého hospodáře, který hospodaří se svou rodinou na desítkách či stovkách hektarů zemědělské půdy 365 dní v roce a produkuje tržní plodiny, živočišnou produkci, či přímo potravinářské výrobky a dává je na náš trh. Nejsem přesvědčen, že tito hospodáři budou přibývat a výroba jejich potravin bude růst, protože je to neskonalá dřina, která v dnešní době nebude ani náhodou naší mladou generací akceptována. Pocházím z rodinného hospodářství, kde její historie je zaznamenána již od roku 1630, a jako školák jsem práci na hospodářství s rostlinnou i nemalou živočišnou výrobou zažil. Svět se ale vyvíjí zcela jinak a je ho třeba respektovat a přizpůsobovat se mu. Určitě se nezvyšuje počet hospodářství po vzoru Rakouska či Bavorska, které nikterak nedehonestuji, ale reálně ve světe tento způsob hospodaření neroste.

O „skvělé“ budoucnosti malých rodinných farem se ale často mluví také v EU

To, co káže v Evropském parlamentu řada zelených, lidovců a dalších, o tom správném směru zajišťování potravin, je přesně o tom, že „káží vodu a pijí víno“. Uvedu vám reálný příklad o současném trhu s vepřovým masem v Evropě, který byl zpracován programem financovaným Technologickou agenturou ČR. Oblast genetiky prasat v celém světě rozhodující měrou naplňují firmy: PIC, Hypor, TOPIGS a Danbred. Zpracování zajišťuje, mimo jiných, největší skupina Tönnies s kapacitou kolem 20 milionů poražených kusů prasat za rok. Jedna z největších kapacit je ve Wiedenbrücku, kde se denně poráží přes 30 tisíc kusů prasat a roční kapacita je 11,4 milionů kusů prasat. Oproti tomu u nás největší denní kapacita porážky prasat u největšího zpracovatele se pohybuje kolem 1 500 kusu denně, to je 5 procent kapacity německé porážky a celková porážka v celé ČR za rok představuje cca 2,2 milionů kusů, to je 19,3 procent ve srovnání pouze s porážkou v německém Wiedenbrücku. Tato porážka ve Spolkové republice Německo by veškerá námi zpracována prasata za rok na desítkách našich jatek porazila za dva měsíce a deset dnů. 

Řadu největších porážek prasat v Evropě, ale i v USA ovládá čínský kapitál (například polský ANIMEX a AGRI-PLUS, španělskou Camprofrio či Smithfield Foods z USA a mnoho dalších). V současné době se budují a uvádějí do provozu ve Španělsku, Německu a Francii farmy s 3 000 a více kusů prasnic na jednom místě. U nás jsou největší farmy s kapacitou prasnic 600 až 1 200 kusů, výjimku tvoří několik farem s 1 500 kusy prasnic.