Pane docente, když jsme spolu hovořili u příležitosti výročí 17. listopadu, řekl jste, že je iluze myslet si, že nám někdo něco dá, když budeme pořád ustupovat. Naopak, budou se nám smát. A přístup Fica a Orbána považujete za lepší. Čekáte od roku 2024, že naše vláda se „pochlapí“ a půjde tvrdě v tématech jako je Green Deal, cenotvorba ceny apod?

Naše vláda už kormidlem začala otáčet, neb by jinak byl megaproblém. Čerpáme plyn z Ruska, prodloužilo se využití pohonných látek z ruské ropy a oceli. V Bruselu se dost divili, proč to chceme zakázat a teď znova, proč to chceme povolit. Evidentně jsme to neměli promyšlené. Jen je problém o tom v Česku  hlasitě mluvit. A část voličů vlády nic takového nechce slyšet. Chtějí kupovat lacino naftu, ale mají na sociálních sítích vlajku Ukrajiny a chtějí věřit, že ta ropa přitekla z USA, ne třeba z Arábie či Íránu, které mají konflikty s Izraelem. Vláda nainvestovala hodně politického kapitálu do představy, že Rusku oplatíme rok 1968, ale na to to nevypadá. V tom je kus problému, krom ekonomiky a nedodržených slibů.

To, že to vláda nedělá, jí vyneslo důvěru 17 % občanů. A i její skalní příznivci volají, že „se musí něco změnit“ a „Fiala musí přejít do ofenzivy“. Jak by to asi měl udělat? 

Česko je rozděleno marketingovými experty na zhruba dvě stejné poloviny, které se nesnášejí. Tedy vláda má prostor někde do 55 %. Podpora se ale počítá i z hlasů lidí, kteří nevolí, nebo jejich hlasy propadly. Tedy vláda nemá na 50 % ani naději. No a ODS hodila přes palubu „klausovce“ – lidi, na kterých ta strana vznikla. Bez ohledu na sympatie k panu prezidentovi, na lidi, kteří chtějí svobodu, nízké daně a malý stát. Celá česká politika je v zajetí lidí, kterým jsou ideje a vlastní politika ukradená. Chtějí být u rozhodování o dotacích, chtějí být v politice. Nutně to nemusejí být zlí lidé, ale vesměs se shodou okolností objevili v té či oné straně. Když se bavím s politiky, kdo se jim hlásí, říkají, jak to ten či onen zkusí u pěti stran, než se někde chytne. Zbytek je marketing přes nakoupené agentury částečně z odkloněných peněz přes státní zakázky. Čekat nějaké nadšení pro politiky mezi lidmi, kteří to platí z daní, prostě moc nejde. Pokud to chce někdo změnit, potřebuje autentické politiky s idejemi. A třeba ODS by si měla přečíst program z devadesátých let. Odstátnění, privatizace, menší stát. Není třeba nic vymýšlet.

S jakými pocity sledujete Andreje Babiše, který si užívá opoziční roli a zase začal masivně jezdit mezi lidi? Má smysl do něj vkládat nějaké naděje?

Se smíšenými. Jsme v politických cyklech za Slovenskem. Máme teď v Česku něco jako vládu Matoviče s prezidentkou Čaputovou. Je velmi pravděpodobné, že volby vyhraje „Fico“ a jde jen o to, zda bude mít dost hlasů pro koalici. Je to logické a nemůže to ani jinak být. Ale Česko a Slovensko pekelně zaostávají. Chce to technokraty s programem a velkou revoluci, jako byla v roce 1990. Chce to někoho, jako byl Klaus. Někoho, kdo má plán a je pod šedesát let, obklopený velkým týmem expertů. Spíš to ale vypadá s Babišem na návrat do roku 2019. „Not bad, not great.“ Jak by řekli v USA.