Jak se u nás diskutuje, zda platit školákům obědy... na Slovensku je to jasné. Předškoláci a prvňáčci mají nárok. A v rozpočtu měst je to zvýšení podle tvrzení primátora téměř čtyřicetitisícových Levic na jižním Slovensku RNDr. Jána Krtíka (nezávislý) zanedbatelné. Náklady na školáka se tím prodraží o pouhých několik centů. To je jeden ze zajímavých momentů, které jsme zaznamenali u našich sousedů. A pak záležitost, která se táhne dlouhá desetiletí a kde, jak se zdá, máme různé pohledy na řešení jednoho stejného problému.

Šupem, ale ne do ghetta

Jak si poradilo toto okresní město s nepřizpůsobivými a především s Romy, kteří nedělali městu dobrou vizitku? Kdo delší dobu neplatil nájemné nebo devastoval byt, dostal náhradní ubytování v deset kilometrů vzdáleném Vladislavově dvoře, kde je stálý dohled nejen městské policie, ale také sociálních pracovníků. Samozřejmě, řada rodin si své závazky k městu plní, a tak se nemuselo přistoupit k radikálnějším opatřením.

Požár byl zažehnut, ale také utlumen

Vztah k romské minoritě na Slovensku ostře vygradoval po události v rožňavském okrese. Tam kouřící mladí chlapci odhodili nedopalek do zcela vysušené trávy na vápencovém svahu, na kterém stojí hrad Krásná Hôrka. A oheň v minutách přeskočil až na střechu památky ze 14 století. Výsledek? Škoda 35 miliónů eur a stále ještě v současné době nepřístupný objekt, který snad bude pro návštěvníky otevřen za tři roky. Naštěstí, 90 procent mobiliáře se podařilo zachránit.

Říká se, že po této události zástupci Slovenské národní strany a také bývalý hejtman Marian Kotleba, koupili svahy u této památky, aby se nic podobného napříště nestalo. To sice údajně vyvolalo množství protestů neziskovek a dokonce soudní pře s ohledem na napadení kupní smlouvy, ale stav je setrvalý. Každopádně, Krásná Hôrka si své už snad vytrpěla.

Postupně, jednoduše, neústupně

„Máme dvě lokality, kde je větší koncentrace romských občanů,“ vysvětluje primátor Levic. „Jedna je nedaleko centra, druhá nedaleko města, takzvaný Vladislavův dvůr, kde jsme postavili jednoduché domky. Nyní jsme z eurofondů připravili projekt, který odstartuje začátkem září. Už je tam ale třeba městský policista. Hodně si od toho slibujeme. Žijí tam desítky Romů různých věkových kategorií a chceme s těmi lidmi pracovat, ale postupnými, jednoduchými kroky. Samozřejmě, že tam chodí zodpovědný pracovník, který organizuje úpravy. Je tam vybudované kontejnerové bydlení a  komunitní centrum,“ uvádí primátor.

A pochlubí se: „Máme dvě terénní pracovnice, dvě dámy, které rozumějí své práci, a baví je to. Sídlí tady ve městě. Nejenže Romové chodí za nimi, ale ony chodí k nim. Ohlídají návštěvu lékaře, ošetření, očkování děti, i s tím jim také pomáhají. A odvádějí opravdu fantastickou práci,“ pochvaluje si představitel okresního města.

Důležité je zázemí

„Mne se to velmi líbí. Směřujeme k tomu, že budujeme ve Vladislavově dvoře komunitní centrum, jsou to kultivované prostory. Všechny věkové kategorie, které bydlí okolo, budou vidět, jak se dá slušně žít. Ty domky jsou nižšího standardu. Finance  poskytl Státní fond bydlení, ale budou tam prostory, kde se ti lidé budou moci scházet, umýt, osprchovat se, vyprat si věci. A s nimi tam budou terénní pracovníci připravovat děti do školy, pomáhat jim při různých aktivitách. Máme u nás ve městě internát, střední školy, kde jsou také romské děti, a terénní pracovníci už s nimi pracují. A lidé to kvitují s uspokojením,“ konstatuje primátor s tím, že problém sice ještě není zcela vyřešen, ale blýská se na lepší časy.

Z hadráku hřiště

„V areálu bude základna pro aktivity, místo setkávání se s terénními pracovníky. Ono se s Romy pracovat dá. Uvedu jednu loňskou příhodu – chodil jsem tam často a viděl jsem, že děti hrály fotbal, ale kopali do hadráku, ne do míče. A fotbal je prý baví. Tak jsem jim  řekl, že když sem přijdu za dva týdny a bude tady uklizené prostranství, tak sem město dá fotbalové branky. Přišel jsem se tam pak podívat, a ono se uklízelo! Tak jsem jim tam poslal dvě plastové branky, samozřejmě ne železné, ty by určitě odevzdali do sběru, aby děti mohly hrát a aby viděly, že se nebudou jen tak něčeho dožadovat a my že jim to automaticky dáme. Prostě – vy něco správného udělejte a my pak pro vás také něco uděláme. „A to byly děti.  Na nich chceme stavět, a s nimi se dá snadněji komunikovat,“ konstatuje primátor Krtík.

Nekřičet, ale také dělat

„ Nechodíme tam každý den, ale když se tam objevíme, hned  místní lidé vystartují, že by si tam třeba uklidili, ale nemají to posekané. Tak jsem říkal, vy si ale ukliďte ty poházené věci, zarostlá místa, protože já tam nebudu posílat člověka s vyžínačem, aby si ten stroj zničil. Když to bude čisté, tak že pak sem někoho pošlu. A tak se také stalo. Po dlouhých letech, že se tam posekala tráva. Tím nechci říci, že je tam situace vyřešena, ale zkoušíme všechny možné způsoby, jak ty lidi dotlačit k tomu, aby začali myslet jinak. Že když něco vyhodí, že to tam zůstane, a tak je dobré to sebrat. Jiná cesta prostě není. Samozřejmě, že se jim chceme průběžně věnovat, nemůžeme to nechat jen tak, až se bude řešit nějaký palčivý problém.“

„Těch lidí je tam dost, nějakých dvě stě. A branky ještě stále stojí. Totiž, když hra skončí, tak se  branky vezmou a schovají se. Pověřil jsem odtamtud jednoho místního, který se o ně bude starat. Ten člověk se přihlásil dobrovolně. Vyřešili jsme, kdy se branky použijí, kdo je bude dětem vydávat a kdo bude za to zodpovědný,“ uvádí primátor, plný optimismu.

Snadný recept na šikanu

Problémy byly i ve školách. „Když jich bylo více, shlukovali se a dělali problémy. Oni se cítí silní, když je jich více,“ konstatuje na adresu Romů primátor, který je poprvé ve funkci, ale jako místní politik má již bohaté zkušenosti. „Tam jsme je rozhodili, aby jejich dětská komunita nebyla koncentrovaná v jedné škole. A je po stížnostech, které jsme od rodičů majority měli.“