Po knize Studená válka 2.0 dopisujete novou. O čem bude?

Má pro mne pracovní název Cikánská knížka. S tímto titulem ale určitě vydána nebude. O mně se ví, že používám výrazy takové, jaké se po léta používají. V knize rozebírám, proč je nazývám Cikány. V roce 1971 si najednou řekli, že již nebudou Cikáni, ale budou Romové.

Původně jsem navrhoval název Útok barbarů na Evropu a cikánský fenomén, ale to u vydavatele neprošlo, takže nyní doufám, že projde náhradní návrh. Vydavatel nechce mít na titulu knihy pojem Cikán a já tam nechci mít označení Rom. Jako kompromis jsem zvolil Cikáni (Romové) aneb to, o čem se nesmí mluvit. To už by mohlo být schůdné pro oba.

Kvůli vašim názorům jste s nimi musel mít nespočet problémů nebo ne?

Verbálních útoků bylo nespočet. Víte, já to ale vždy uvádím na pravou míru. Já nemám problém s Cikány nebo Romy, kteří pracují, starají se o rodinu, řádně posílají děti do škol a žijí normálně jako kdokoliv jiný. Mám mezi nimi naopak celou řadu přátel.

Mé výpady míří proti těm, kteří chodí s nataženou rukou a myslí si, že čím víc budou řvát, tak na tu ruku dostanou. Proti těm, kteří zdevastují byt, začnou řvát, v jak špatných podmínkách bydlí, dostanou nový a zdevastují ho znovu. Nikoho přitom netrápí, že jsou to oni, kteří ty byty vybydleli. Nikdo je nežene k odpovědnosti za zničení bytu. V litvínovském Janově nedávno zbourali dům o dvou stech bytových jednotkách, který byl zničen touhle pakáží. A to mě dráždí a štve.