Ačkoliv jste byl původně příznivcem pětikoaličního kabinetu, dnes jste jeho kritikem. Proč si myslíte, že Fialova vláda selhává?

Domnívám se, že je to dokonce selhání systému volených zastupitelů, protože do vlády se nedostávají odborníci, ale ti, co na sebe dovedou nejvíce upozornit. A nic na tom nemění, že si je můžeme svobodně vybírat. Ale lepší způsob volby „vrchnosti“ nemáme, i když v dávné minulosti Athéňané zastupitele losovali (tzv. sortition), a tak umožnili, že se do vedení dostali i odborníci, kteří to jinak odmítali. Dnes obdobně hledají členy soudních porot v USA a v předchozím rozhovoru jsem to doporučoval i pro recenzní řízení výběru grantových projektů ve vědě.

Teoreticky místo voleb by se v dnešním světě internetu a mobilů mohlo uplatnit hlasování on-line v rámci všech předloh a změn, ale bez zkušenosti těžko říct, jak by to výsledkově dopadlo. Taková přímá demokracie by vlastně vyprodukovala zcela jinou společnost a třeba jen uspěchaný hlas lidu by mohl odhlasovat nežádoucí snížení daní až na nulu, a tím zcela zpochybnit hospodářství. Nicméně možná už i dnešek přináší znaky střetu dvou paralelních světů, reálného a internetového, kde virtuální pohled přináší odosobnění často až bez zábran. Ale odosobnění vrchnosti známe i v tom reálně zpolitizovaném dnešku.

Když se tedy i do této vlády dostali především ti, kteří na sebe dovedou nejvíc upozornit, tak by nás nemělo překvapovat, jak si Fialův kabinet vede a že je jedním z nejméně populárních v naší historii?

Současná vláda, která je z výběru pětikoalice k dispozici a která navíc na převzetí moci nebyla připravená, prostě lepší výsledky ani poskytnout nemůže. Pokud bychom věnovali pozornost svým řeckým předchůdcům, tak nás to ani nepřekvapit nemůže, protože už Aristoteles říkal, že volby vedou k oligarchii a náhodný výběr k demokracii. Tak to později zformuloval i německý sociolog Robert Michels s tím, že ve volbách zapůsobí mechanismy vedoucí nezbytně ke zrodu vládnutí několika osob formou geneze mocenské struktury bez ohledu na odbornost.

Také naše vláda stejně jako předchozí je závislá na tom, kdo se rozhodne kandidovat, kdo se snaží nabýt vlivu a konečně i koho jsme si zvolili. Její řešení krizové situace je nejspíš reálnou snahou v rámci její způsobilosti, ale nabídla jen nepřekvapivá řešení – zdražení a zvýšení daní, což jako obvykle zasáhne ty nejzranitelnější a nejchudší. Například místo zamítnutého zdanění superhrubé mzdy si našla obezličku, jak tuto ztrátu až 110 miliard nahradit třeba zavedením nemocenského pojištění v procentním zastoupení hrubé mzdy a tak dále. Žádný velký údiv, ale asi nabíráme směr řecké cesty k dluhové brzdě jako důsledek života nad poměry, neúměrných zisků a možná i jako daň za rozežranost vyvolených, kteří jako vždy řeší vše jen na úkor svých podřízených.

Je tedy svým způsobem zákonité, že ministra financí dělá elektrotechnik, ministryni obrany bankovní úřednice a ministra práce zemědělec, takže to podle toho také vypadá?

Nemusíme si předstírat, že naše zastupitelská demokracie umožní zvolení expertů, ale musíme po členech vlády přinejmenším požadovat, aby kolem sebe alespoň vytvořili profesní skupinu schopnou odborného rozhodování. Příkladem je zvolení herce Ronalda Reagana americkým prezidentem, který se díky výběru poradců dopracoval pověsti nejlepšího prezidenta. Bohužel naši politici se místo odborníků obklopují těmi, kteří umožnili jejich zvolení, nebo těmi, kteří tvoří souhlasnou stranickou politiku.

V některých našich stranách se většina jejich členů nakonec stane dobře placenými státními úředníky. Potom vyhlášené šetření zůstane jen proklamací, jako když se v našem Parlamentu slibovaná úspora nakonec proměnila ve schodek, nebo dokonce výše odměny bossů ve ztrátové poště se neodvíjela od zisku, ale od ztrátovosti – jak typické! Vzniká tak téměř neuřiditelná mašinerie, často zvaná moloch nebo dříve ústřední výbor, kde mizí stovky miliard korun, a stát ještě musí platit úředníky, kteří celý ten absurdní řád musejí obsluhovat. Existuje dokonce přirovnání, že takovéto rozsuzování státního rozpočtu může připomínat strategii hráčů pokeru, a navíc vyvstává jistá závist vůči bratrskému Slovensku, kde mají úřednickou vládu odborníků.