Vaše životní motto zní: „Žij tak, aby sis musel přát žít znovu.“ Znamená to, užívat si život naplno?
Rozhodně. Život je nádherný. A čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji. Samozřejmě v osobním i v pracovním životě se za tu dobu vyskytlo několik věcí, které by člověk udělal jinak. Ale smysl života by podle mě měl být v tom, že ho člověk žije naplno. Někteří jím jenom procházejí a je to nuda a hlavně škoda. Pro každého je však tím „naplno“ něco jiného.
Dlouhý a bohatý život už má za sebou také Masarykova univerzita, která loni slavila úctyhodné sté výročí od svého založení. Co byste řekl jí?
Stejně jako nový rektor MU bych byl rád, abychom svou pozicí předstihli Karlovu univerzitu. Což je, myslím, hodně ambiciózní. Ale určitě bych jí přál, aby byla skutečně výzkumnou univerzitou se silným renomé, které bude založeno na kvalitě jak ve výzkumu, tak ve výuce. Přál bych si, aby si absolventi mohli říct: „Studoval jsem univerzitu, která byla tvrdá a která se nedala vystudovat jen tak, ale její studium mi dalo něco, co bych jinde nezískal.“ Abychom měli takové obory a takové programy, za které se nebudeme muset stydět, na které se nebudou lidé dívat, řekl bych, skrz prsty. Což bohužel v současnosti existuje. Aby Masarykova univerzita představovala pojem. Vysoký standard kvality.
Na tom se osobně podílíte už od 80. let minulého století. Vedl jste katedru ochrany životního prostředí na přírodovědecké fakultě, po změně názvu katedry na centrum RECETOX jste se stal jeho ředitelem. Jakým vývojem instituce za tu dobu prošla?
Katedra byla založena v roce 1983 a vedl ji pan profesor Rozkošný, o sedm let později jsem se stal vedoucím já. Od té doby byl vývoj opravdu dramatický. Jednak tematicky, dřív se to věnovalo víc problematice ochrany prostředí a bylo to takové víc ekologické, a jednak personálně, začínali jsme asi v pěti šesti lidech, taková směska: botanik, zoolog, chemik a tak. Celé to vznikalo tak nějak za chodu. Až po tom 90. roce jsme to začali směřovat k chemii, životnímu prostředí a později i ekotoxikologii. Zaměřili jsme se dominantně na problematiku znečištění prostředí a jeho důsledky. Pracoviště jsem vedl 23 let, což je už kus života.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník