V souvislosti s aktuálním děním jste na Facebook napsal: „Rozvrat republiky úspěšně pokračuje. Budete odděleně slavit státní svátky, pak i oddělené státní pohřby a oddělené zvláštní volby a nakonec si rozdělíte i území? To historie tohoto státu v žádném okamžiku našich složitých dějin nepamatuje.“ A přidal jste i výzvu: „Prosím, nechte toho!“ Myslíte si, že „toho“ nechají?

Pokud vím, Miloš Zeman se také nezúčastňoval recepcí v době prezidenta Václava Havla, takže neúčastnit se nějaké akce je legitimní proces. Ale organizovat podobnou akci jinde, dokonce za účasti ústavních činitelů? To je podle mě věc, která ohrožuje stabilitu republiky a rozhodně nepřispívá k jejímu dobrému vývoji.

Takže je vám spíš bližší názor premiéra Bohuslava Sobotky, který označil plánovanou oslavu na Staroměstském náměstí za „truc podnik“…

Je to truc podnik. Když se mají shromáždit lidé za stejným účelem na jiném místě, nezdá se mi to důstojné. Jde o výročí republiky, není to výročí prezidenta, ani Miloše Zemana, ani podnik prezidenta, ani Miloše Zemana. Republiku tohle rozbíjí. Chápu, že lidé mají právo se sejít jinde, ale důsledky mi vadí. Vytvářet vzdoropodniky nepřispívá k jednotě a my jednotu velice potřebujeme, ne přispívat k jejímu rozvratu. 

Všechno, o čem se bavíme, souvisí se sporem o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy ministr kultury Daniel Herman říká, že Řád TGM jeho strýci nebude udělen kvůli schůzce Hermana s dalajlámou. Hrad tvrzení odmítá. Co k tomu říci?

Podivné, nešťastné. Je pravda, že byl pan Brady navržen Poslaneckou sněmovnou opakovaně. Proto se domnívám, že by měl být oceněn. Ovšem návrhů, které šly na Hrad, byly stovky a prezident si z nich vybral. Také jsem některé osobnosti navrhoval na vyznamenání a žádný prezident mi nevyhověl. Je to smutné, ale taková je realita. Vydávat tohle za útok na demokracii a pošpinění dobrého jména se mi zdá příliš silné. Obávám se, že situace zašla tak daleko, že si to ani ministr Herman nepřál. Pozici prezidenta vše činí nešťastnou a obtížnou.

Vraťme se ještě k momentu návštěvy dalajlámy a distancování čtyř ústavních činitelů od rozhodnutí ministra Hermana setkat se s tibetským duchovním vůdcem. Proč si myslíte, že setkání vzbudilo lavinu reakcí a vášní?

To bych také rád věděl. Když jako občan pozoruji situaci… Vše vystihuje přísloví: S kanónem na vrabce. Prohlášení čtyř ústavních činitelů je bomba. Co vám teď říkám, samozřejmě berte jako laický názor občana. Nevím, co za tím bylo. Přijel duchovní vůdce, který má autoritu, který hovoří o lásce a pravdě… Já se ale obávám, že naše reakce i reakce Číny byly zbytečně vypjaté a neodpovídaly významu návštěvy.

Na začátku rozhovoru jste zmínil důležitost jednoty. Když shrneme momenty z posledních dnů, co by k obnovení ztracené jednoty našich ústavních činitelů mohlo přispět?

Přátelům a svým kolegům jsem říkal, že podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby prezident vystoupil, řekl: „Zapomeňme, čím jsme si ublížili. Přijďte na Hrad, ať už jsem vás pozval nebo ne. Je to svátek republiky, nikoli můj,“ a pana Bradyho ocenil. Pokud on sám ale ocenění odmítá, situace je těžká. Rozhodně ale vše musíme překonat.
A znovu opakuji, že každý může slavit svátky, kde chce, ale ústavní činitelé by se neměli rozejít na více akcích k témuž. Pak můžeme uspořádat i volby odlišně. Jako byl vzdoropapež, tak budeme mít vzdoroprezidenta? A k čemu tohle povede? Více papežů končilo husitskou revolucí.
 
Když odhlédneme od aktuálních sporů. Na co vy byste chtěl upozornit v souvislosti s 28. říjnem?

Vznikla organizace státu, který snad jako jediný v Evropě existuje na tomtéž místě od 9. století. Žádný jiný národ nemá na jednom místě Evropy takovou dobu svůj stát. My jsme ho vždy měli, i když byl součástí něčeho jiného, i když byly pochybnosti. Tohle je fenomén, který nemá v Evropě obdoby. Náš národ budoval stát stovky let, byl znovu obnoven, pak zničen za světové války, pak se v demokratické podobě obnovil před 25 lety. To nejsou samozřejmé věci. Existence státu a národa není samozřejmost. Že funguje, drží se, to bychom si měli každý rok připomínat s pokorou a úctou bez ohledu na momentální okolní animozity. Rozhodně tato myšlenka by měla být předmětem zamyšlení více než současné politické rozbroje.