Rusíni si to po válce v SSSR „vyžrali“. Dodnes se tam vzpomíná na Masaryka, říká šéf Klubu přátel Podkarpatské Rusi

ROZHOVOR Zakarpatská Ukrajina v minulosti i v současnosti slouží jako dodávka mladé krve, „kanónenfutru“ do nejrůznějších míst konfliktů. Bylo to na Dukle, za Sovětského svazu a je to i dnes vzhledem ke konfliktu na východě republiky s Ruskou federací. Sliby vůdce českých republikánů Miroslava Sládka o znovupřipojení k Československu se staly jen záminkou nacionalistů k upevnění Ukrajiny a rusínská národnost vlastně neexistuje. Třiaosmdesátiletý Libor Chytílek, vedoucí spolku Přátelé Podkarpatské Rusi - Brno, který byl v Zakarpatí téměř stotřicetkrát a jehož otec tam za prvorepublikového Československa několik let pracoval, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz připomíná mnohdy opomíjené historické souvislosti. Upozorňuje také na „čachry“, které se děly ohledně získávání víz, i na to, že na jedné straně deklarujeme životní nutnost získávání dalších pracovníků, ale praxe je naprosto odlišná a Polsko či Maďarsko nás v tomto daleko předbíhají. Na rozdíl od řady krajů, měst a obcí v ČR mnohá ministerstva pozapomínají, že se na masarykovskou první republiku lidé stále ještě dívají jako na období, kdy v těchto mnohdy bohem zapomenutých místech bylo nejlépe...