Lidovecký politik Daniel Herman jako první český ministr vystoupil minulou neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Svůj projev v němčině začal slovy „milí krajané“ a během řeči též vyjádřil lítost nad násilnostmi na sudetských Němcích ze strany Čechů během odsunu. Komunisté Hermana vyzvali k rezignaci, řada dalších politiků ho ostře kritizuje. Jak na to nahlížet, bylo to správné gesto? Nebo je vůbec potřebné 71 let po válce se k těmto věcem vracet a omlouvat se? A máme se vůbec my za co omlouvat?

Považuji za důležité připomínat věci, které předcházely druhé světové válce a zejména rozbití demokratického Československa, za kterým stojí sudetští Němci, které ministr Herman oslovil „milí krajané“. Je na pováženou, že sudetoněmecký sjezd se konal právě v Norimberku, kde nacionální socialisté měli své stranické sjezdy a velkolepé projevy, ve kterých sršeli nenávistné komentáře vůči Židům, komunistům, socialistům. A jsem toho názoru, že my Češi se nemáme za co omlouvat. O tehdejším odsunu sudetských Němců rozhodla jak legitimní československá vláda, tak i naši spojenci.

Ministr Herman hovořil také o tom, že identitu Čech, Moravy a Slezska po staletí utvářeli kromě Čechů také Němci, Židé, Romové a Poláci a tragické události tyto svazky narušily nebo definitivně zničily. Do jaké doby z historického hlediska platí tvrzení, že jsme společně s uvedenými národnostmi tvořili společně českou identitu?

Identita Čechů se vytvářela celá staletí. Ale ani to nestačilo k tomu, že nejen Němci se podíleli na rozbití Československa.

Ve stejný den, kdy Daniel Herman vystoupil na Sudetoněmeckých dnech, se v Terezíně konala tradiční tryzna za oběti nacismu. Předseda Senátu Milan Štěch ve svém terezínském projevu oproti Hermanovi v Německu zdůraznil, že zločiny během odsunu byly dílem konkrétních jednotlivců, zatímco nacistické zločiny za okupace byly součástí oficiální a promyšlené německé politiky. Přesto byl Štěch zkritizován za protiněmeckou řeč. Nejde ale o jasná historická fakta?  Jak bychom všechny popsané události měli spravedlivě hodnotit?

Události, o kterých je řeč, by měly být hodnoceny v tehdejším historickém kontextu doby. A považuji za důležité zmínit, že dle mého názoru se žádné zločiny během odsunu sudetských Němců nestaly.

Federace židovských obcí a Pražská židovská obec vydaly k projevu Milana Štěcha prohlášení, ve kterém ho zkritizovaly jako protiněmecký s nacionalistickým duchem. Při vší úctě, není poněkud paradoxní, když židovské obce kritizují údajný antiněmecký nádech projevu, který hovořil o nacistických zrůdnostech za války?

Ano, máte pravdu, že židovské obce se zachovaly poněkud paradoxně. Jejich prohlášení si nedokážu nikterak logicky vysvětlit.

Ještě silnější kritiku a rozepře vyvolal proslov šéfa Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky. Dokonce ještě během samotné terezínské tryzny ho nepřímo zkritizoval vrchní rabín Karol Sidon. Vodička v projevu varoval před silnou migrační vlnou mladých mužů, kteří místo boje za svobodu své vlasti přicházejí vytěžit náš sociální systém. Poslanci Laudátovi z toho prý běhal mráz po zádech, někteří mluví o zneužití pietního aktu. Co o tom soudíte?

Vrchní rabín Karol Sidon neměl v žádném případě snižovat autoritu šéfa Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky. S proslovem pana Vodičky se plně ztotožňuji a v žádném případě nešlo o zneužití pietního aktu.

Měl nebo neměl podle vás Jaroslav Vodička pravdu a do jaké míry udělal správně, že o těchto věcech mluvil v Terezíně? Rabín Sidon připomněl, že i Židé měli za války problém s emigrací do některých zemí, když utíkali před Hitlerem…

Je dobře, že o těchto věcech právě pan Vodička promluvil v Terezíně, neboť Terezín je připomínka toho, kam až situace může dojít, pokud selžou politici, kterým lidem věří, že jim zaručí bezpečnost.

Židé byli nenáviděni nacisty a taktéž do jisté míry i západní Evropou, neboť Západ před 2. světovou válkou nepřijímal židovské uprchlíky a židovské utečence. Například USA roku 1939 odmítly přijmout židovské uprchlíky na lodi Saint Louis, která připlula z Hamburku do USA. Na druhou stranu židovští uprchlíci byli bez problému přijímáni v Sovětském svazu a v Číně.