Vraťme se ještě k volebnímu výsledku v Rusku. Co podle vás bude znamenat pro Rusko samotné, Evropu a svět?

Navzdory různým pochybovačným hlasům je patrné, že se prezident Vladimir Putin těší široké podpoře domácího obyvatelstva, a to i napříč pestrým etnickým spektrem v zemi. Francouzský demograf Emmanuel Todd hovoří v této souvislosti o autoritářské demokracii, která odpovídá ruské mentalitě, tradici a historické zkušenosti. Ruská ekonomika dobře zvládá sankce a válečný režim a vrátila se ke slušnému růstu, který je vyšší než ve většině evropských zemích.

Ruská federace není ani politicky, ani ekonomicky izolovaná a podařilo se jí postavit do čela velkého geopolitického zvratu, v jehož rámci se těžiště světové moci poprvé od počátku devatenáctého století přesouvá z kolektivního Západu do globálního Jihu. Pro americké a západoevropské kruhy, které hodlaly prostřednictvím ukrajinské krize uskutečnit změnu režimu v Kremlu a získat opět kontrolu nad obrovskými ruskými přírodními zdroji, je ruská stabilita nepříjemným překvapením.

Vsadily na Putinův pád svoji hodnověrnost a selhaly. Vladimir Putin naproti tomu uskutečnil největší zvrat ve vývoji Ruska od doby Petra Velikého, který učinil ze západní Evropy civilizační vzor pro Ruskou říši. Tato epocha skončila. Vladimir Putin obrátil Rusko k Asii, v níž vidí vyšší dynamiku, technologický pokrok a důvěryhodnost než v nevyzpytatelné, intelektuálně paralyzované a stagnující Evropě a Severní Americe. Prezidentské volby představovaly v zásadě plebiscit, v němž občané Ruské federace vyslovili s tímto Putinovým radikálním krokem jednoznačný souhlas.

Svět ale zdaleka není jen rusko-ukrajinský konflikt. Státy světa mají jiné starosti…

Kromě uvedených problémů, které zde byly a vždy budou, se svět musí především vyrovnat se zásadní výzvou, jímž je krize a očekávaný rozklad amerického impéria. Nejde o bezprecedentní proces. Sedmnácté století bylo svědkem úpadku španělské hegemonie, osmnácté století vidělo stagnaci nizozemské obchodní říše a dvacáté století pozorovalo pád britského impéria. Ve všech zmíněných případech se místní elity dokázaly postupně smířit se ztrátou svého privilegovaného postavení a přizpůsobit se novým politickým a ekonomickým podmínkám.

Bohužel se nezdá, že by toho byla současná administrativa ve Washingtonu schopna. Navíc disponuje prostředky, s nimiž může strhnout s sebou do záhuby celý svět. Už uvedený francouzský myslitel Emmanuel Todd ve své poslední knize příznačně nazvané Porážka Západu (La Défaite de l’Occident) uvedl, že problém americké společnosti vyplývá ze zániku vrstvy, kterou kdysi sociolog C. Wright Mills popsal jako bílé anglosaské protestanty (White Anglo-Saxon Protestants – WASP). Tato etnicko-náboženská skupina sdílející hodnotové postoje spjaté s protestantismem a anglosaskou kulturou stála v čele Spojených států amerických od Deklarace nezávislosti, zvítězila v občanské válce a provedla Ameriku první a druhou světovou válkou a hospodářskou krizí.

Nebyla bezproblémová, dopouštěla se genocidy indiánů, zastávala často rasistické postoje a měla sklony k morální hysterii nebo puritanismu. Nicméně dávala etnicky, rasově a nábožensky roztříštěné Americe směr a morální vedení. Dnes už její představitele mezi vrcholnými představiteli Spojených států amerických prakticky nenalezneme. Pojítkem amerických vůdců je moc, peníze a hodnotový nihilismus. Tato intelektuální a morální prázdnota představuje pro svět vážné nebezpečí.