Byl jste jako pozorovatel na parlamentních volbách na Ukrajině. Jak je s týdenním odstupem a vědomím prvních reakcí na její výsledky hodnotíte?

Co se týče výsledků, je jednoznačné, že se prosadili představitelé, které již dříve k moci vynesl Majdan. Ale na druhou stranu někteří jeho významní představitelé, třeba Julija Tymošenková, příliš neuspěli. Hodně také ztratili komunisté, a rovněž tak zastánci bývalého prezidenta Janukovyče.

Myslím si, že se podobné výsledky daly očekávat. Mě překvapilo vlastně jen vyrovnané skóre mezi blokem prezidenta Petra Porošenka a Lidovou frontou, stranou premiéra Jaceňuka. Do budoucna to bohužel může působit značné problémy.

Prezident Porošenko se dnes jeví jako větší pragmatik, který si uvědomuje, že válku na východě nelze vyhrát bez peněz, které Ukrajina nemá. Důkazem toho je i jeho pozitivní přístup k dohodám z Minsku. Čili je zřejmé, že se bude snažit konflikt nějakým způsobem ukončit. Naproti tomu premiér Jaceňuk vystupuje, podle mě, značně útočně a nerealisticky. Chce bojovat až do konečného vítězství, ale nedochází mu, že to nakonec klidně může být prohra. A bude to samozřejmě mít důsledky i pro ekonomiku, nehledě k tomu, že budou v takovém případě na obou stranách dále umírat lidé.

V týdnu se objevily názory, že se spory mezi prezidentem a premiérem již nyní, v počátcích povolebního vyjednávání, začínají projevovat. A někteří to rovnou označují za opakování scénáře po Oranžové revoluci v roce 2004, kdy se prezident Juščenko a premiérka Tymošenková rovněž rychle rozhádali.

Ano, obávám se téhož. V takovém případě nová, na základě těchto voleb zformovaná, vláda nebude dostatečně akceschopná a nedokáže realizovat velmi náročné a bolestivé reformní kroky, které ale jediné mohou Ukrajinu ještě spasit. Sám jsem současný výsledek voleb k situaci z roku 2004 také přirovnal. Juščenko s Tymošenkovou tehdy také byli jako oheň a voda a jejich vzájemné spory zcela paralyzovaly celou Ukrajinu. Nebýt toho, mohla být dnes Ukrajina možná někde úplně jinde. Proto se bojím, že nedojde k žádnému zásadnímu pokroku. V tom případě ale čeká Ukrajinu nejspíš státní bankrot.

Dalším zásadním zahraničně politickým tématem týdne byla návštěva prezidenta Zemana v Číně. Byla podle vás úspěšná? Splnila cíle, se kterými tam prezident odjížděl?

Ohledně této návštěvy mám informace pouze z otevřených zdrojů. Jsem zastáncem diplomacie zaměřené prioritně na podporu vzájemných ekonomických vztahů. Domnívám se, že si nemáme hrát na mesiáše světa, ale snažit se především, aby prosperovala naše země. A z tohoto pohledu návštěvu prezidenta v Číně vnímam jako úspěšnou. Hovořil tam o byznysu a o otevírání možností pro ekonomické subjekty z obou stran.