V rozhovoru pro studentský zpravodajský web The Student Times kritizoval místopředseda vlády Pavel Bělobrádek systém vyplácení výživného, a když byl upozorněn, že ženy samoživitelky jsou jednou ze skupin, které jsou nejvíce ohroženy chudobou, tak prohlásil, že si musí najít jiného chlapa. Co si o tomto jeho doporučení myslíte?

Myslím si, že se jedná v zásadě o typický egoistický a šovinistický výrok muže, který nerozumí, nebo spíše nechce rozumět těžké situaci osamocených žen matek s dětmi, a proto ji zlehčuje a bagatelizuje takovými trapnými a ostudnými výroky podobně jako pan Čunek. Důležité je přece na prvním místě kompletní rodina s oběma rodiči. A když se to nepovede, tak je to vždycky špatně. Za to ale přece nenesou vinu jenom ženy, matky, ale minimálně na rozvodu či rozchodu mají vždycky podíl oba dva.

A to nemluvím o tom, když si otec ženu s dítětem nechce vůbec vzít, nechce s ní ani žít, potažmo platit alespoň základní výživné. Je tady taky velký problém domácího násilí, na kterém mají největší podíl právě často nezralí muži – slaboši. Vždyť co může být horšího, než když se z útulného domova, který má být především bezpečným zázemím a útočištěm pro bezbrannou ženu s malým dítětem, stane brutální bojiště, kde musí bezmocná týraná žena bojovat někdy doslova o zdraví i život svůj i svých dětí?

Pak veškerá odpovědnost za výchovu a péči o dítě spadne jenom na ženu. A to je velká odpovědnost, které se ale část mužů raději vyhne a vyhýbá, třeba jen z čistě sobeckých či zbabělých důvodů. Takže základní příčinu rozpadlých či neúplných rodin nebo vztahů vidím celkově v naší demoralizované společnosti, která už zapomněla na základní lidské hodnoty, jako je láska, důvěra, odpovědnost, soucit, pomoc slabšímu, starost o druhé, obětavost a podobně. Je smutným faktem, že dnes jsou většinou – ne vždy, jsou samozřejmě výjimky, ale je jich dle mého soudu velmi málo – mezilidské vztahy založeny ne na skutečné lásce a důvěře, ale jenom na výhodách (většinou materiálních), majetku, penězích či společenském postavení.

Je upřednostňována dravost, bezohlednost, individualismus, egoismus a agrese. To jsou všechno věci, které vyloženě nepřejí zakládání rodin a výchově dětí, protože to se jeví spíše jako překážka a problém, například v kariéře, vydělávání peněz a podobně. Pro celou společnost je to samozřejmě špatný signál. Následky se pak projevují ve zvýšené rozvodovosti a vzniku neúplných rodin, kdy to samozřejmě nejvíce odnáší ženy – matky. I v tak dost šovinistické společnosti mají velké problémy s tím, aby si našly vlastní bydlení, práci, školku pro dítě, prostě osamostatnily se. Všude naráží na překážky a předsudky. O tom, že většina mužů asi zrovna netouží po ženě s vlastními dětmi, snad nemusím ani hovořit.

Všichni se shodují na tom, že prvořadý by měl být vždy zájem dítěte, které by nemělo doplatit na to, jak to bylo mezi jeho rodiči. Je z tohoto pohledu způsob, jakým stát pomáhá řešit situaci dítěte žijícího s osamělým rodičem, dostatečný, nebo by to mělo fungovat jinak?

To je dost těžká otázka. Protože vždycky je možné všechno zlepšovat. Jde o to, co si stát klade jako prioritu. Pokud mohu mluvit sama za sebe, po rozvodu jsem taky byla nucena se starat o sebe a syna sama, ale na státní pomoc jsem se nikdy moc nespoléhala. Určitě zpočátku ano, když byl syn ještě malý. Pak jsem si začala sama vydělávat, a to trvá až dodnes, kdy je můj syn už zletilý a za chvíli si bude už sám vydělávat. Ale měli jsme to určitě těžké. Neznala jsem dovolenou, nemocenskou, všechny problémy a starosti jsem byla nucena řešit sama. Takže samozřejmě byl z toho často stres.

Téměř všude jsem narážela na mužský šovinismus a předsudky. Určitě si ke mně někteří lidé, především muži, dovolili věci, které by si jinak, pokud bych měla vedle sebe muže, ať už manžela, nebo partnera, nikdy nedovolili. O tom jsem přesvědčená. Někdy mi to dávali najevo, že jsem například nějaká „divná“ či „nenormální“, když žiji sama se synem. Zažila jsem kvůli tomu posměch, úšklebky, urážky a ponižování. K samotnému muži by se podle mého názoru takhle nikdy nechovali.