Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.),  Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.),  Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) ,  Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela či Anatolije Lebeděva

Jak se stavíte k tomu, že většina západních státníků nebyla na oslavách porážky nacismu v Moskvě?

Za rostoucího napětí ve světě, v kulisách mýtů o rozpínavosti, nebezpečnosti až zločinnosti toho či onoho státu, se politika stává stále větší obětí „takzvaného“ veřejného mínění. „Takzvané“ v uvozovkách jsem uvedl záměrně, protože veřejné mínění stále ochotněji podléhá rádoby oficiálnímu tónu; ve skutečnosti tak jde o mediální veřejné mínění. S tím logicky souvisí obavy politiků, že se dostanou mimo hlavní názorový proud a „zadají si“. Jejich rozhodnutí považuji za chybu, protože tím, že nejeli na oslavy porážky nacismu, v podstatě uvolňují cestu fašismu.

Co to vypovídá o Evropské unii? Někteří kritici říkají, že se EU fakticky stává protektorátem USA a jenom kopíruje politiku Washingtonu...

Protektorátem zatím ne, ale nelze pomíjet snahy Spojených států o upevňování pozice světové velmoci. A protože ekonomickou už ztratila, pokouší se přesvědčit svět, a samozřejmě také Evropu, že je ještě stále vojenskou velmocí. Nazval bych to nedostatkem emancipace evropské politiky.

Pokud by Evropská unie přijala smlouvu TTIP, změnilo by to nynější pozitivní pohled KSČM na Evropskou unii?

Pro Evropu by přijetí Transatlantického obchodního a investičního partnerství mohlo znamenat celou řadu rizik, a to včetně těch, které jako levicová strana vnímáme obzvlášť citlivě, tedy ztrátu statisíců pracovních míst, ohrožení zdraví Evropanů méně přísně kontrolovanými potravinami z USA a v neposlední řadě také omezení občanských i národních práv, viz arbitrážní doložka. Pohled KSČM na EU by se v případě, že by se obavy naplnily, mohl stát velmi kritickým.

Je podle vás chyba, že se prezident Zeman nezúčastnil vojenské přehlídky, nebo je to dobře?

Chyba je v pravém slova smyslu odchýlení od pravidel, od normálu. Bylo to rozhodnutí hlavy suverénního státu a tak k němu musíme přistupovat. Myslím, že jsme si v posledních letech příliš zvykli komentovat kde co a zejména hledat chyby v jednání těch druhých. V hledišti hokejového utkání sedí v Čechách osm tisíc trenérů, jinde to je jeden trenér a 7999 fanoušků. S ohledem na veterány 2. světové války, kteří na přehlídku přišli, by se však neúčast hlavy českého státu za chybu považovat mohla.     

Prezident Zeman v rozhovoru pro Kommersant FM řekl, že situaci na Ukrajině považuje za uspokojivou, protože „v zemi prakticky ustala občanská válka, i když dochází k dílčím lokálním incidentům“. Sankce by podle něj bylo možné zcela zrušit možná do konce letošního roku. Brusel o nich bude rozhodovat v létě. Podle premiéra Sobotky se ale minské dohody do konce roku nenaplní, tedy se nebudou rušit ani sankce. Co si o tom myslíte?

Už dlouho je zjevné, že sankcemi Evropa potrestala víc sebe než Rusko. Členské země, zejména Německo, ale také ČR na ně doplatila snížením ekonomického výkonu. A vydělaly na tom Spojené státy. Prostor, který evropské společnosti vyklidily, okamžitě zaplnily americké firmy. Vyjádření pana prezidenta pro Kommersant FM považuji spíš za přání. Ale také bych byl rád, kdyby byl takzvaný minský proces úspěšný a sankce skončily.

Zeman se v rozhovoru pro Kommersant FM také vyslovil pro ukrajinskou neutralitu. Jaký je váš názor na vstup Ukrajiny do EU a NATO?

V tuto chvíli jde o představu, eufemisticky řečeno poněkud nepravděpodobnou. Vstupu Ukrajiny do EU a NATO by musely předcházet reformy, a to ve značném rozsahu, a to jak politické, tak ekonomické. Zejména politické přiblížení se ukrajinské demokracie zemím EU považuji za současné situace za běh na dlouhou trať. Není to otázka jednoho rozhodnutí a následného škrtu pera, ale celého souboru opatření k ozdravění země. Navíc existují i další překážky, například Německo vyjádřilo se vstupem Ukrajiny do NATO nesouhlas.     

Ruský prezident Vladimir Putin řekl v dubnové debatě s občany: „Po druhé světové válce jsme se pokoušeli četným východoevropským zemím vnutit svůj model rozvoje a musíme si přiznat, že jsme jednali násilně. Nic dobrého v tom není a nyní se nám to vrací. Mimochodem, přibližně stejně se v současné době chovají Američané, když se pokoušejí vnutit svůj model vývoje fakticky celému světu. Také je čeká fiasko.“ Co si o tom myslíte?

Že násilné přesvědčování kohokoliv k čemukoliv, co je podmíněno dobrovolností, aby to mělo nějaké trvání i po pominutí tlaku, není k ničemu. Nefunkčnost amerického modelu, násilně implantovaného do zemí s tradicemi, silnou náboženskou strukturou a zcela jiným hodnotovým žebříčkem, je zcela zřejmý například v Iráku. Rozdíl je v pokoře. Pokud někdo dokáže uznat, že něco nedělal správně, je schopen se toho v budoucnu vyvarovat. Když své chyby záměrně popírá, pak je bude opakovat donekonečna. A to USA dělají. Rozvážejí nefunkční model státu, založeného na diktátu spotřeby a uctívání úspěchu, často dosaženého za každou cenu, po celém světě. Takže Putin má pravdu.  

Počátkem května oslavil Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký rozdíl je mezi státem, který Putin přebíral a jaký je z Ruska dnes?

Rusko za poslední roky ušlo značný kus cesty. Nebyl tak významný, jakým prošla Evropa, a tak neplatí tak vysokou cenu. Na rozdíl od Ruska, myslím tím ruský národ, se nám totiž rozmazaly národní hodnoty. Oni je stále mají. Nemusíme souhlasit s tím, jaké hodnoty to jsou, ale mají něco, co my jsme ztratili.    

A jak Putina hodnotíte jako státníka?

Putin je podle mého názoru nejen profesionální politik, ale také skutečný státník a člověk, který se zasloužil o udržení míru v Evropě, potažmo ve světě.