Do politiky jsem vstoupil po úspěchu v komunálních volbách v roce 2014, při kterých jste jako nezávislý kandidát na společné kandidátce KDU-ČSL a hnutí ZVUK 12 získal jeden z nejvyšších počtů preferenčních hlasů. Nyní ale jdete do souboje jako nezávislý za hnutí STAN. Proč ta změna?

Koalice KDU-ČSL a hnutí ZVUK se dohodla, že do letošních voleb do Krajského zastupitelstva a volby v senátním obvodu 76 půjde každá se svou nezávislou kandidátkou. V té souvislosti bylo naše hnutí ZVUK 12 osloveno hnutím Starostové a nezávislí, které projevilo zájem o spolupráci. Po vyjednávání byla podepsána smlouva o spolupráci mezi těmito politickými uskupeními. Proto naše kandidáty – celkem jedenáct najdete právě na kandidátce hnutí STAN – Starostové a nezávislí. V senátních volbách jsem byl hnutím STAN navržen jako nezávislý kandidát v senátním obvodu 76.

Jak budete chtít své dosavadní zkušenosti využít v celostátní politice?

Lékař je z podstaty svého povolání člověkem, který musí každodenně rozhodovat o osudu svého pacienta, mnohdy ze vteřiny na vteřinu. A hlavně nese za svá rozhodnutí jednoznačnou odpovědnost, a to v tak citlivé oblasti, jakou je právě zdraví člověka. Lékař musí problémy řešit, ne jen o nich mluvit. A to je, myslím, něco, co je vhodné do řešení politický otázek zavést. Ne zbrklá rozhodnutí, ale s plným uvážením a hlavně s plnou odpovědností.

Předpokládám, že sociální oblasti a zdravotnictví byste se chtěl věnovat i nadále. Jaké systémové změny české zdravotnictví potřebuje?

Problémy krajských nemocnic jsou podobné problémům celého našeho zdravotnictví. To poskytuje zdravotní péči na špičkové, minimálně západoevropské úrovni za české ceny. Podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OeCD Česká republika vydá 7,5 % HDP na zdravotnictví, zatímco země OeCD 9,5 % v průměru. Takže je vidět, že jde o podfinancování zdravotnictví, jelikož ceny vstupů (energie, léky, přístroje…) jsou v evropských průměrných cenách. Zatím se řeší na úkor mezd, neříkám jen lékařů, ale všech lidí, kteří pracují ve zdravotnictví. Ale jak je v poslední době vidět, mladí absolventi škol už do našich nemocnic nemíří. Proč taky? Vždyť obrazně řečeno, proč začínat v Kolíně u Prahy, když můžu začínat v Kolíně nad Rýnem za nesrovnatelných mzdových, ale i pracovních podmínek. A slibovaných 10 % navýšení platů nic neřeší. Navíc nevím, jakým mechanismem nařídí vláda soukromým firmám toto učinit.

Abych to shrnul, řešení jsou pouze dvě: buď „přisypat“ peněz, nebo omezit péči.

Dále jedna zdravotní pojišťovna má s různými nemocnicemi různé smlouvy na proplácení stejné zdravotní péče. Jinými slovy stejný výkon, například operace zánětu slepého střeva, je různě proplácen v jednotlivých nemocnicích. Zde by se mělo provést sjednocení, zavést pořádek. Nebude se to však líbit všem.

Ve vztahu zdravotní pojišťovna a poskytovatel zdravotní péče jednoznačně pojišťovna dominuje a určuje množství konzumované zdravotní péče bez jakékoliv odpovědnosti ke svým pojištěncům, našim pacientům. Proto taky čekací seznamy na některé druhy operací, v mém případě ortopeda jsou to implantace totálních náhrad kyčlí a kolenních kloubů. Znám nemocnice, kde čekací doba dosahuje až dvou let. Nyní máme na trhu cca osm zdravotních pojišťoven, které poskytují prakticky stejnou službu. Řešení vidím minimálně v zeštíhlení, když ne ve sloučení zdravotních pojišťoven. Opět půjde o legislativně obtížný úkol – jsou to soukromé firmy.

Další problém ve zdravotnictví, o kterém se moc nemluví, je vymizení tzv. vertikálního členění zdravotnických ústavů – nemocnic. Mnohé krajské nemocnice jsou krajskými jen podle názvu.

Bývalé okresní nemocnice poskytují první kontakt s nemocnými a mnohdy se u složitějších případů či komplikací nemají kam obrátit. Neexistuje povinnost převzít medicínsky složitého pacienta tzv. vyššími pracovišti. A důvodem neochoty jsou opět finance, neboť jde vždy o finančně náročné postupy a úkony.

Samostatnou kapitolou je vyvádění peněz ze zdravotnictví sofistikovanými způsoby.

Zde vidím řešení v přísné kontrole zřizovateli jednotlivých nemocnic, případně NKÚ.