Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Já jsem přesvědčen, že rok 2015 byl právě s ohledem na válečné konflikty a celkový neklid ve světě zatím nejsložitější, ostatně i tím, že nic nebylo definitivně vyřešeno, ale naopak tato situace graduje. Mne zatím nejvíce zklamala naprostá pasivita a bezradnost EU, respektive vůdců Evropské unie. Ukázalo se, že EU vůbec nebyla připravena na nápor imigrantů, ač se dal čekat – a celou tuto velice závažnou krizi nevyřešila dodnes. Ostatně desetitisíce, či dokonce statisíce nezkontrolovaných čili anonymních imigrantů hrozbu teroristických útoků ještě zvyšují. Zejména tedy masová nelegální migrace učinila tento rok přelomovým…

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Žádný úspěch v jednání EU nevidím. Došlo k naprostému selhání, které se jen těžko dohání – a zejména nastěhování anonymních přistěhovalců do Evropy už EU nevyřeší. Vždyť se EU ani neshodne na tom, zda už je, či není válka…

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Tady je zcela zásadní úloha médií. Zejména média ovlivňují názory občanů a náladu ve společnosti. Já osobně nejsem přesvědčen, že „každý v této zemi nenávidí Zemana“, když podle výzkumů jeho popularita spíše roste. On má jednoznačný názor na přistěhovaleckou krizi – a ta rozděluje národ, nikoliv prezident Zeman jako takový. A už vůbec bych ho neobviňoval ze „spolčování s extremisty“. Ano, názorové rozdělení ve společnosti bude i nadále gradovat.

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Angela Merkelová by tohle politicky a „funkcionářsky“ přežít neměla. Vzestup Marine Le Penové je jednoznačný a aktuálně ho nepochybně „zdokumentují“ i současné regionální volby ve Francii. Nemyslím si, že je to zdravý vývoj, stejně jako posilování radikální pravice vůbec, ale EU a její představitelé to nám i sobě způsobili sami svým nezdravým chováním, respektive „nekonáním“. Chápu obavy lidí o život svůj a svých nejbližších – a zejména na tohle fakt nelze v příštích měsících reagovat ignorancí, pasivitou a útoky na ty, kteří se snaží aspoň nějak lidi uklidnit…

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jejím dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně, a pokud ano, je tomu tak dobře?

Podle mého názoru Řecko do eurozóny nepatří – a je otázka, jak dlouho jim reformy vydrží, když tamní občanský nesouhlas stále pokračuje. Ostatně podobný názor mám na přistoupení Turecka do EU, jak jsem uvedl v minulém našem rozhovoru pro Parlamentní listy.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?  

Osobně doufám, že se časem Rusko stane skutečným spojencem NATO – a společně s Američany a státy EU bude koordinovaně bojovat s Islámským státem. K tomu by měly směřovat hovory mezi USA a Ruskem, za výrazného přispění francouzského prezidenta Françoise Hollanda coby zprostředkovatele.

Pokud jde o konflikt s Tureckem, chci věřit, že do něho nebude EU nijak dále zasahovat – a obě země ho vyřeší mezi sebou. Stejně tak by v současné situaci při rostoucích hrozbách z Islámského státu bylo užitečné, kdyby v lednu skončily sankce proti Rusku. Ruská federace měla, má a bude mít ve světě vždy významnou a silnou pozici.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Na tohle moc neumím reagovat, ale určitě mohu souhlasit s tím, že první etapa byla, alespoň zčásti, koordinovaná, navíc na základě pozvání. Jsme a zřejmě budeme i nadále ve druhé etapě, tedy v reálném ohrožení teroristickými útoky. Pokud jde o třetí etapu, vidím, že dle politologů a dalších expertů bude vše záležet na ekonomické a mocenské síle USA… Vzhledem k tomu, že jsme občané ČR a žijeme ve střední Evropě, musí nás hlavně zajímat naše bezpečnost – a tedy, jak čelit druhé etapě…

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

Pro mne je nejdůležitější ochrana životů, to ostatní je druhořadé…

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

O tom, že je Čína ekonomickým fenoménem současnosti, svědčí mimo jiné zájem všech, včetně ČR, o ekonomickou spolupráci s ní. USA však stále „řídí“ EU – a zřejmě nikdo není schopen odhadnout, jak tenhle „souboj na dálku“ skončí. Doufejme jen, že nikoliv válkou…

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Neumím se vyjádřit k tomu, kdo je či není „normálním kandidátem“ (smích). Američané si stejně vyberou toho svého – a zřejmě i dle aktuální situace tam (v době voleb). Hlavně ať je to osobnost, která nevidí ekonomickou budoucnost pouze ve zbrojení a válkách…