V souvislosti nedávno uběhlým výročím příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, řekněte mi, jaké jsou podle vás naše civilizační hodnoty a co je to nejdůležitější, co bychom si měli bránit?

Určitě si musíme bránit to, z čeho vyrostla naše civilizace a tato naše společnost. To znamená právě křesťanství, naše víra. To je nejdůležitější moment v našich evropských dějinách, které se potom obrátily právě díky evangeliu a jeho způsobu uplatňování v životě. Přinesli s sebou rozměr naší civilizace. Takže tohle máme bránit nejvíc.

A právě když o tomto mluvíte, tak podle jednoho z nových průzkumů lidé v České republice téměř nevěří v boha. Proč myslíte, že to tak je a o čem to vlastně svědčí?

Já tomu moc nevěřím. Nějaké statistiky, které jsou celosvětové, říkají, že 84 nebo 86 procent obyvatel světa v něco věří. To znamená, věří v nějakého boha. A nevěřím tomu, že my, jako Česká republika, bychom byli mezi těmi 14 procenty. Já jsem přesvědčen, že lidé v boha většinově věří, jenom řekněme se domnívají, že k tomu nepotřebují žádnou církev, žádné náboženství. Takže na tu otázku vlastně odpovídají v tomto duchu. Že nepotřebují církev, to ano, tomu bych věřil.

Vy sám k náboženství církev potřebujete? Je to důležité v té víře v boha?

Určitě ano. Máme tisíce, miliony příkladů v historii našich národů, že člověk sám nemůže být pro sebe tím korektivem jediným. Musí mít nějakou tu severku. A já jsem přesvědčen, že v tomto církve sehrávají ohromnou, důležitou a nepostradatelnou funkci. Lidé dříve před 200 – 300 lety chodili téměř všichni do nějakého kostela, a každou neděli slyšeli, jak se mají chovat, jak mají druhým odpouštět a dodržovat desatero. Tato civilizace by určitě nebyla taková, kdyby se rozhodoval každý sám osobně.

Podle ekonomky Ilony Švihlíkové už neplatí, že žijeme v nejlepším z možných světů. Mluví o tom, že přišel pocit obecné nejistoty, ve kterém jede celý svět a extrémně ten takzvaný Západ. Má podle vás pravdu?

Já jsem přesvědčen, že nejenom ekonomicky žijeme skutečně v nejlepším světě a v nejlepší době. Dokonce i co se týká našeho životního prostředí a možností, které máme. Žijeme v úžasném světě, jenom právě tou ztrátou něčeho, co je naprosto identickou součástí našeho života, a to je víra, víra v boha a náboženství, jsme ztratili jistotu ve svých životech. A lidé, ačkoliv se mají lépe, ačkoliv kriminalita je daleko menší než bývala a tak dále, tak jsou nejistí. Protože člověk nemůže být opřen ve svém životě jen sám o sebe. Takže víru potřebujeme. Nevíra způsobuje nejistotu v životě člověka, protože hledá nějaké jiné zakotvení, které najít pochopitelně nemůže. Protože víru nelze nahradit.

Ekonomka také mluví o tom, že právě tu jistotu čekají lidé od státu, ale dostává se jim jí čím dál méně a tak hledají silné osobnosti, někdy se přiklánějí i k radikálnějším skupinám. Je to tak a je to podle vás právě ta náhrada?

Ano, je to určitě tak a je to hledání nějaké jistoty u kohokoliv, ať už je to člověk, nebo stát, nebo armáda, nebo kdokoliv. Tam ji ale nemůžeme najít. Protože víra je pochopitelně velmi niterná záležitost, velmi intimní našeho nitra a naší mysli. Když člověk v tomto smyslu věří a věří tak v jiné hodnoty, které nás přesahují, tak má v sobě víc jistoty. Pokud víru odmítá, tak pak hledá tu jistotu, protože ji nutně potřebuje, někde jinde. Ovšem každý člověk je za prvé smrtelný, omylný, zranitelný - i ten nejsilnější - a pochopitelně tu jistotu v tomto smyslu lidem, žádnému člověku, dát nemůže.

Mnozí lidé poukazují na to, že dříve, před rokem 1989 se více žilo pro rodinu, dnes že se většina lidí honí spíše jen za penězi, tradiční hodnoty mizí…. Je to opravdu tak? A čím to je, že se doba v tomto směru tak změnila?

Ten kořen problému je pořád ve víře. Protože způsob řekněme respektování hodnot, které vytvořili naši rodiče, prarodiče, zkrátka naši předci a zakotvenost ve víře vede k tomuto respektu, že přece já jen proto, že mám internet a vládnu různými možnostmi, tak nejsem ten nejchytřejší, který na světě byl. Naše společnost vytváří falešný dojem v lidech, že my dokážeme všechny nemoci vyléčit, téměř smrt dokážeme odstranit. A lidé se falešně spoléhají tu na zdravotnictví, tu na stát, že vždycky všechno se dokáže vyřešit. A že vlastně nepotřebujeme nikoho a nic, to znamená ani víru. Z toho pak vznikají všechny problémy. To znamená, že lidé nesprávně potom chápou význam rodiny, význam především společenství rodiny. Domnívají se, že naplnit vlastní břicho je důležitější a je větší radost, než si ho naplnit méně s více lidmi u stolu. Tedy především s vlastní rodinou. Mít víc dětí. A mít radost z těchto dětí a ze svých vnuků a z pokračování generace. Je stále více těch, kteří toto odmítají kvůli egoismu, aby vydělávali více peněz, měli lepší postavení v práci a domnívají se, že budou šťastní. Ale umírají většinou sami. A hlavně vytvářejí velké riziko pro stát. Protože oni si potom ke stáří uvědomují, že jsou sami a viní za to všechny jiné, jen ne sebe. Chtějí, aby se o ně postaral stát, aby jim vlastně zajistil jejich štěstí. Ovšem štěstí stát nedokáže zajistit a ani nemá zajišťovat. Je to věc osobního přístupu k vidění světa, k životu, k přátelům a především ke své rodině. A ty velké rodiny vytváří daleko jistější a spokojenější prožívání života a to jak těch starých, tak těch všech ostatních.

Hodně se v posledních letech mluví o tom, že důležité je hlavně to, že máme svobodu. Ale skutečně máme? A v čem se podle vás ta svoboda dnešních lidí v České republice projevuje?

Bezesporu svobodu máme. O tom se nedá asi diskutovat. Jenom jestli jí máme mít víc nebo méně. Sami si tu svobodu také bereme, protože vytváříme rizikový svět. A je to jednoduché. Tím, že ztrácíme boha a své náboženství, ztrácíme své kořeny, ztrácíme důvod, proč bránit svou vlast, tuto Evropu, tuto civilizaci. A pouštíme sem řekněme někoho jiného, který je silně ukotven ve víře. A tito lidé, kteří jsou silně ukotveni ve své víře, tak jsou tím pochopitelně silnější. Tak to bylo v historii a bude se to vždycky opakovat, že pak takové ty přirozenější národy, které jsou schopny se obětovat za svůj národ, tak ty pak válcovaly tento svět. Kdysi to bylo křesťanství. Dneska, když opustíme křesťanství, tak Evropa v tomto smyslu, jak ji známe, zanikne.