V týdnu vyvolala rozruch iniciativa skupiny poslanců zavést do trestního zákoníku trestný čin hanobení hlavy státu. Pokud by tento návrh prošel do senátu, hlasoval byste pro něj?

Jednoduchá odpověď. Nehlasoval.

Myslíte si, že je třeba chránit prezidentovu důstojnost trestním právem, že neexistují mírnější cesty?

Oprávněná kritika je normální. Nevybíravé útoky jsou ostudou toho, kdo je říká, a ostatní občané poznají, kdo je hlupákem. Navíc si myslím, že dnešním právem je možné toto chránit. Jen musí být vůle tuto ochranu použít.

Ambicí návrhu je podle důvodové zprávy „vychovávat veřejnost“ a kultivovat veřejnou debatu. Myslíte si, že je šance, že se podaří tímto způsobem kultivovat i skupiny typu Ztohoven, Žít Brno nebo Pražský Majdan?

To je nesmysl. Pokud si lidé něco umanou, udělají to. Hysterici typu Sto hoven, to jsou prostě liberální fašisti, kteří jsou schopni všeho. Takové osoby nepřesvědčí nic a nikdo, že nejsou geniální, ale řádně tupí. Jsem přesvědčen, že podobná tupost, jakou předvedli s prezidentskou vlajkou a trenýrkami v jejich vzorové zemi, Americe, skončilo jejich smrtí sestřelením ze střechy. Zaslouženě!

Nemáte obavy, že by tato úprava včetně toho, že by s případnými pachateli probíhal veřejný soud, jejich popularitě mezi určitými vrstvami spíše prospěla? Mohli by se prezentovat jako mučedníci, a je dost známých případů, že se soudní síň stala spíše politickou tribunou, třeba jako v případě Ukrajinky Savčenkové…

Ano, komedie tohoto typu by jejich blbosti dodaly jenom publicity. Ostatně zmíněná Savčenková vystupovala, jako by si byla jistá, že jí v podstatě nic nehrozí. Informace, které o ní chodily po internetu, ale svědčily o tom, že by si velmi tvrdý trest zasloužila.

Naděžda Savčenková před soudem:

Tento návrh, který přišel pár dní před 17. listopadem, aktivizoval řadu prezidentových odpůrců. Jak jste vnímal letošní oslavy tohoto výročí?

Jsou na stejném principu jako chování fanoušků před a po mistrovských zápasech ve fotbale či hokeji. Prostě emocionální amok. Nicméně studenti na Albertově se ukázali v pravém světle. Dokonce prý pro ně ani naše hymna nebyla důvodem k trochu důstojnému chování se. Prý to byli studenti jistého pana Putny. Skvělý vzor, skvělý vychovatel!

Na Václavském náměstí při těchto oslavách recitoval textař Jiří Dědeček do mikrofonu báseň Sedí prase na Hradě. Mělo by podle vás být právě takové „dílo“ postihováno podle navrhovaného paragrafu hanobení prezidenta republiky?

Myslím, že samotné recitování „díla“ ukázalo, že Dědeček je praidiot. Zapšklý hysterik. Autor se potrestal již tím, že takovou hovadinu veřejně přednášel. Prý psáno stojí „ Blahoslaven budiž chudý duchem“ nebo tak nějak. V tomto případě to sedí do posledního písmene.

PŘEČTĚTE SI O CELÉ SHOW NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ.

Letos současně zažíváme „Rok Václava Havla“, který má vyvrcholit v prosinci při pátém výročí jeho úmrtí. Jak na vás zatím působí tyto snahy Havlových pokračovatelů udržovat jeho odkaz?

Jaký odkaz? O žádném nevím. Jenom kupa žvástů, přičemž realita byla a je a bude úplně jiná. Byl to jenom maskot západních politiků. Byl jako stroj na popcorn. Na povel ze sebe sypal obecné pseudohumanistické kecy. Byl to člověk, který mi už za vyjadřování nestojí. Můj názor na něj je dostatečně známý a já nemám nejmenší důvod na svém názoru cokoli měnit. Přečtěte si soubor nazvaný „Občan Havel“ a pochopíte.

Prezident Miloš Zeman vyjádřil velkou radost ze zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a dodal, že mu bylo ctí, když jej nazývali „českým Trumpem“. Sdílíte tuto jeho radost?

Občan Zeman je nenáviděný takzvanou kavárnou, protože nastavuje těmto lidem zrcadlo jejich blbosti. S Trumpem mají víceméně společnou metodu, jak média dloubat do oka. Dovolím si citovat z Ústeckého deníku 19. listopadu, z úvahy na „trumpologické“ téma, které napsal publicista, novinář a spisovatel, redaktor regionálního Deníku František Roček: „Trumpovo chování se spíše blíží k liberálním demokratům než ke žlučovitým republikánům. Jeho názory nikdy nebyly extrémní. Je to jenom notorický provokatér a hráč s lidskou ješitností. Při prezidentských volbách si vystřelil z demokratů i republikánů. Proliberální média ho ignorovala.“

Proto Trump zvolil to, čemu nemohou média odolat. Vše, co říkal, bylo provokativní, i jmenovitě urážel jednotlivá média a osoby. Vyhrožoval tím, co by mohl, až tam bude. Ač ho média nesnášela, musela ho poslušně denně pouštět do mediální arény. Čtenáři a diváci chtěli nové zážitky z pokračování Trumpovy show. Kdyby se snažil Trump vystupovat jedovatě, ale uměřeně a la Clintonová, mediální říše by o něho ani nezavadila. Čtenáře a diváky by seriózností nezaujal.“