Před několika dny se rozjela elektronická evidence tržeb. Stovky menších živnostníků skončily, někde se zvýšily ceny v restauracích, žádné protesty opozice ani části veřejnosti nepomohly. Sám autor celého projektu – Andrej Babiš – chtěl těsně před startem EET z ní vyjmout drobné podnikatele. Co k tomu říci, jaký na to máte názor? Skutečně se teď naplní státní kasa daleko vyšším odvodem daní? 

Ohledně zvýšení výběru daní jsem skeptický, neočekávám, že by se naplnil Babišův předpoklad nárůstu výběru o 18 miliard. Reálný nárůst bude představovat kapku v moři celkových daňových příjmů. Já nechci relativizovat povinnost platit daně, ani to, že je často porušována. Jde se na to ale ze špatného konce, jen represí a elektronickým sledováním. Přitom jde o základní vztah podnikatele a státu, o loajalitu občana a státu. Za zaplacenou daň by měl občan dostávat spolehlivou službu ve formě kvalitní infrastruktury, efektivní státní administrativy. Stačí jedna projížďka po D1 a člověk je z pocitu fungujícího státu vyléčen. Či jedna návštěva stavebního úřadu. Stát by měl rozhodně začít u sebe. A v technice výběru daní aplikovat i motivaci, nejen represi. Nedávno jsem navštívil Tchaj-wan, kde mají evidenci tržeb (nikoliv elektronickou) od padesátých let minulého století právě na motivačním principu. Elektronizují systém až nyní a stále jen částečně u největších obratů. A v infrastruktuře jsou minimálně dvacet let před námi. Hostinští v malých obcích u nás mají opravdu problém se vůbec uživit a stát by je měl spíše motivovat formou nižších daní či daňových paušálů.

Parlament v minulých dnech schválil rozpočet na příští rok se schodkem 60 miliard. Letošní rok má být dokonce přebytkový. Souhlasíte s prezidentem Zemanem, že by se mělo za této příznivé situace více vložit do investic, ze kterých může být v budoucnu pak zisk? Jak vlastně rozpočet vládnoucí koalice hodnotíte, v čem je správný, a kde naopak mohou být zásadní nedostatky?  

Já bych řekl, že větší důraz na investice by měl být nejen nyní v době růstu, že měl být celé polistopadové období. Zaostání infrastruktury, třeba té dopravní, bylo jedno z hlavních negativních dědictví komunismu a moderní infrastruktura je nezbytná pro rozvoj ekonomiky. Selhání minulých politických reprezentací v této oblasti dnes bohužel není překonáno, získalo naopak novou dimenzi. Andrej Babiš všude vykřikoval, že se nestaví dálnice a za něj se stavět  začnou, výsledkem je, že stavěly-li se dříve málo, nyní se proces úplně zastavil. Přes všechna varování Sobotkova vláda vlastní hloupostí, přijetím šílené ekologické legislativy, zlikvidovala velké veřejné investice. Nestaví se dálnice, odkládají se protipovodňová opatření, zástupci stavební lobby se bouří, protože veřejné investice jsou v krizi. V kritice investiční politiky vlády se s prezidentem shoduji. Pokud jde o rozpočet jako celek, jeho hlavní strategií je kupovat si voliče a budovat si uměle voličskou základnu prostřednictvím zvyšování počtu úředníků a státních zaměstnanců. Rozpočet je nesmyslně deficitní, mohl by být vyrovnaný. K čemu celé EET, když zároveň Andrej Babiš přiznává, že z politických důvodů ustoupil tlaku na deficit, který je třikrát vyšší než výnos, který z EET očekává? Představte si, že ve firmě v potu tváře ušetříte na nákladech 180 tisíc a pak 600 tisíc proletí komínem jedním chybným rozhodnutím. K čemu byly takové úspory? Abychom mohli ještě více zbytečně utrácet? 

A teď pojďme k událostem, které nejvíce rozvířily diskuze na naší politické scéně i mezi veřejností. Jak podle vás hodnotit aféru s Jindřichem Forejtem? Léta skvěle pracující úředník byl najednou dehonestován záběry ze svého soukromí. Co k tomu říci? A může jeho odvolání skutečně zlepšit práci prezidentské kanceláře, která byla nedávno vícekrát terčem kritiky?

Jindřicha Forejta jsem poznal už za Václava Klause. Byl věcný, detailista, všechno fungovalo. S šéfem si vykal, na protokol se hrálo a fasáda měla úroveň, za kulisy jsem neviděl. Samozřejmě k tomu patřil fenomén „Forejt Gump“, tj. přítomnost Jindřicha na každém foto. Když pokračoval u Miloše Zemana, často mi ho bylo líto, kvůli povinnému tykání, nutnosti nosit šéfovo sako (které gentleman nesundává), pokapaným kravatám a kouření mezi chody či dokonce při jídle. Takový posun ode zdi ke zdi. Říkal jsem si, zda mu to za ten Vatikán stojí a zda to vůbec do vysněného konce dotáhne. Nedotáhne. Zasvěcení dlouho mluvili o prezidentově koučování bitev mezi Forejtem, Nejedlým a Mynářem. Tečka je ale jiného druhu. Forejt je nyní bezpečnostním rizikem kvůli sexu a drogám, potvrzuje to dokonce i expert Randák. Možná. Ostatně již v minulosti měl problémy, které ohrožovaly jeho kredibilitu. Dnes byl ale předhozen po starořímském způsobu lvům a má být lvy – tedy lidem – rozsápán. Podle mě jsou ale stokrát větším bezpečnostním rizikem ti, kteří si to kompro objednali a takto ho použili. Soudím, že to odpovídá jejich známým fyziognomiím a zvyklostem v těchto kruzích. Od této chvíle musíme počítat, že takto jsou schopni držet v šachu a vodit kohokoliv. Kohokoliv? Doufám, že ne třeba i prezidenta…

Sám prezident Zeman byl pozván do Bílého domu. Jak v tomto světle vypadají názory různých analytiků, že Zeman nás vytrhává ze Západu, že ohrožuje naše spojenecké svazky a na Západě ho neberou vážně? O čem tento krok svědčí? Nebo si Donald Trump pozval politika stejného stylu, jako je on sám?

Je skvělou historickou náhodou, že Česká Republika je pro Donalda Trumpa zemí původu jeho bývalé ženy a zejména vazeb jeho dětí. Může to být nakonec rozhodující faktor pro naše neupadnutí do bezpečnostní sféry vlivu Ruska. S tím bude mít nyní Amerika lepší vztahy, ale paradoxně na principu politiky síly, jíž jedině Rusko rozumí. Pokud jde o paralely mezi politickým stylem Trumpa a Zemana, v metodě získávání podpory voličů jsou si jistě podobní. Otázka je, zda si budou podobní i v reálné politice. Může být zajímavou zkouškou českého prezidenta, bude-li při návštěvě USA konfrontován například s možností obnovy projektu amerického radaru či podobného vojenského strategického zařízení u nás. To se pak pozná, kdo je jaký navenek a uvnitř.

Na druhé straně Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o 8 procentních bodů, má o procento víc odpůrců než příznivců. Je to kauzou Brady, způsobem informování v médiích, jinými kroky prezidenta, nebo jen únavou ze Zemana? Domníváte se, že má příští rok šanci se dostat na svá dřívější čísla, anebo se jeho popularita ještě více propadne?

Přiznám se, že toto neumím bez nějakého hlubšího sociologického průzkumu vyhodnotit. Kauza Brady radikalizovala skupinu, která po mém soudu byla jasně antizemanovská už předtím. Nakolik narušila důvěru jiných lidí, je obtížné posoudit, může to být příčinou onoho poklesu. Miloš Zeman ale v každém případě zůstává nejsilnějším prezidentským kandidátem a na svá čísla se vrátit může, vždy byl schopen efektivně komunikovat a získávat hlasy. Má nepochybně reálnou šanci být podruhé zvolen. Uvidíme, zda se rozhodne kandidovat, ve světle posledního dění si neodpustím poznámku, že doufám, že se bude rozhodovat svobodně. V druhém volebním období se navíc prezident nemusí ohlížet na své znovuzvolení, a může dát tak více prostor svým přirozeným sklonům. Obávám se, že mi chybí představivost k odhadu, k čemu všemu by to vedlo. 

Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana, rostou mu preference, ČSSD zaostává a Pavel Telička naznačil, že si s šéfem ANO již není tak blízký. Můžeme skutečně na české politické scéně očekávat tandem Zeman–Babiš? Jak je to na přelomu roku vůbec pravděpodobné, oni dva na postech premiéra a prezidenta?

Předně si málo lidí uvědomuje důsledky časové blízkosti parlamentních a prezidentských voleb. Bude je dělit jen několik měsíců, kampaně tím pádem budou probíhat paralelně a navzájem se ovlivňovat. Prezidentská kampaň má navíc schopnost ostře polarizovat společnost, pakliže se nějaká strana přidá či nepřidá formou podpory k některému kandidátovi, může to ovlivnit její volební výsledek. Andrej Babiš a Miloš Zeman jsou pragmatici, v obojím případě takřka naprostí. Proto by bylo zcela logické, aby se navzájem podporovali v kampaních. Miloš Zeman by tak rád učinil zcela jistě. Andrej Babiš to má trochu těžší. Zjevně si není jist, jestli by mu to neodradilo část jeho voličů a jestli je Zeman skutečně vítězná varianta. Jako by se nechtěl rozhodnout, dokud nebude znát jeho hlavního protikandidáta, nebo pokud protikandidáta sám nepostaví.

A co Starostové, jaká je podle vašeho názoru jejich budoucnost, když například o Petru Gazdíkovi se začíná psát jako o novém Josefu Luxovi? Může mít jejich předpokládané spojení s lidovci úspěch? Mohly by být tyto strany potencionálním partnerem pro ODS při sestavování koalic při parlamentních volbách?

Každý, kdo si udělá analýzu momentální situace v českém politickém spektru, musí učinit následující závěr: Většinu hlasů zajišťují pouze taková koaliční spojení, která znamenají spolupráci stran, které by za normálních okolností spolupracovat nechtěly, uskupení pravolevá nebo uskupení „systémových“ s „antisystémovými“. Uskupení, v nichž subjekty většinou popírají samy sebe a své základní hodnoty. To je charakteristika další fáze krize našeho politického systému. Pokud jde o potenciální spojení třeba Starostů a lidovců, dlouhodobě postrádám smysl subjektů založených nikoliv na ideovém, nýbrž na „profesním“ principu, jako jsou Starostové (starostové jsou politicky nedefinovatelní od leva až po pravici podobně jako třeba Severočeši). Krátkodobě by to ale mohlo mít úspěch, protože v chaosu fragmentovaného spektra může volič ocenit jednoduchou symbolickou věc: umíme se domluvit. Vůbec sjednocení a defragmentace spektra je jeden z hlavních úkolů současné politiky.

Ministerstvo školství chce nyní vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a různým jiným společenským skupinám. Pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ „občanské výchovy“ do škol? Jak učit děti o politice, například o minulém režimu, o současné mezinárodní politice, aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti byly poučeny?

Myslím, že do školy patří výchova k demokracii, diskusi, toleranci, respektu k různosti názorů. Také ale k tradičním hodnotám. Multikulturalismus i různé podoby módních ideologií jsou dobovými ideologiemi, nikoliv nějakou poznanou pravdou, a proto by se nemělo vychovávat k zastávání dogmat těchto ideologií, nýbrž diskutovat o nich i o jiných názorech vůči nim kritickým, kterých je víc než dost. Svobodný občan je ten, který si na základě takové diskuse učiní vlastní názor. Patří k mánii neomarxistů, že se cítí povolání nutit ostatní k přijetí jejich pravdy i proti své vůli.