„První dáma, stejně jako prezident, slouží této zemi. Společně pracují na konkrétních tématech, reprezentují, cestují,“ uvedl prezident Petr Pavel v reakci na kritiku, která se snesla na návrh ministra práce Mariana Jurečky, jenž měl zajistit jeho manželce měsíční stotisícovou apanáž. Je to odpovídající suma? Nebo není úplně správné vytáhnout z kapes daňových poplatníků šestimístnou sumu pro někoho, kdo má k dispozici bezplatně veškerý potřebný servis včetně luxusního bydlení v areálu Pražského hradu, zámek v Lánech, limuzíny, ochranky, kanceláře, služeb personálu a řady dalších požitků?
Manželku prezidenta si lidé nevolili. Lidé si volili prezidenta. Manželka prezidenta má asi takový morální nárok na peníze daňových poplatníků jako prezidentovy děti, prezidentova maminka, prezidentova babička, prezidentova tetička…
Ale když pan Jurečka myslí, že jsou tyhle peníze u paní prezidentové potřebné, třeba by je mohl dát ze svého. To aby porozuměl tomu, že každé peníze, které se někomu dají, někoho jiného bolí, protože se mu vezmou. Peníze totiž stát nevyrábí. Peníze stát bere některým lidem, aby je dal jiným lidem, o kterých si myslí, že je „správnější“, aby peníze měli.
Dokonce i když stát peníze takzvaně tiskne, tak je v pravém smyslu nevyrábí – dokonce i tím totiž leda tak způsobuje inflaci, která opět vede jen k přerozdělení bohatství od někoho k někomu jinému.
Přilepšit si ovšem nechce jen prezidentský pár, ale i vrcholní politici. Ti hájí novelu zákona, podle které by měly příští rok o téměř 14 procent vzrůst jejich platy. Odvolávají se květnový verdikt Ústavního soudu, který zrušil s platností od příštího roku zákonný koeficient nutný pro výpočet platu soudců a politiků. Nicméně podle ústavních právníků z toho rozhodně nevyplývá, že by spolu se zvýšením platu soudců museli politici zvyšovat i platy své. Mohou nechat vzrůst platy soudců, jak požaduje Ústavní soud, ale platy politiků ponechat nebo je nechat růst pomaleji. Divíte se politikům, že se nikdo z nich žádného ústavního právníka nezeptal a raději namlouvají veřejnosti, že si přilepšit nechtějí, ale co jim kvůli tomu „zlému“ ÚS zbývá?
Já se politikům nedivím. Koneckonců jenom málokterý politik jde do politiky jako „služba lidem“ a „pro dobrou věc“. Už jsem několikrát řekla, že drtivá většina politiků – a můžeme se dohadovat, zda 80 nebo 90 procent – jsou psychopaté, kteří do politiky jdou proto, že chtějí moc a peníze. Ti ostatní jsou velmi vzácní. Je tedy zcela nepřekvapivé, že politici využijí každou skulinu, aby své platy a svou moc posílili. I když je to třeba formou podvodu.
Psali jsme:
V té souvislosti zaujmou údaje maďarské neziskové organizace Átlátszo, podle níž je Petr Fiala s výší 6,1 násobku tuzemské průměrné mzdy třetím nejlépe placeným předsedou vlády v EU (poměřuje se hrubý plat jednotlivých premiérů s výší průměrné hrubé mzdy v jejich zemi). První tři – Orbán, Fico i Fiala – mají z tohoto pohledu vyšší plat než kterýkoli z premiérů západních zemí EU. Vypovídá to o něčem?
Teď na druhou stranu výjimečně budu status quo hájit. Asi to leckoho překvapí. Ale faktem je, že odpovědnost premiéra je obrovská. A když nebude dobře zaplacen, bude se snažit získat ze své funkce benefity jinak – skrze úplatky, skrze posilování mocenského vlivu. Pokud jsem před chvílí řekla, že většina politiků jsou psychopaté a jen menšina jsou lidé, kteří svůj vstup do politiky vnímají jako „správnou věc“, pak naším cílem by mělo být posílit podíl těch druhých. Ale to se nám rozhodně nepodaří, pokud je ani dostatečně nezaplatíme. Proč by měl špičkový manažer a odborník chodit do politiky, když si tím finančně pohorší, přijde o jakýkoliv volný čas a bude čelit tomuto toxickému prostředí? Takže jedna věc je, jak se stávající politici perou o získání ještě víc peněz. A jiná věc je celkové nastavení rámce. Čím hůř budou politici zaplaceni, tím úděsnější charaktery mezi nimi najdeme.
Tohle je šetření na špatném místě. Neměli bychom šetřit na platech několika lidí z vlády, ale na celkovém počtu státních úředníků, z nichž mnoho a mnoho procent stát platí úplně k ničemu a kdyby mezi úředníky nebyli, nikdo by to nepoznal. Na tomhle se dají ušetřit desítky miliard. Takže nepodlehněme zkreslení, že něco zachráníme ušetřením pár stovek tisíc na platu premiéra.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Končící ministr pro legislativu Michal Šalomoun navrhl, aby jmenování členů Bankovní rady ČNB včetně guvernéra, které až dosud vybírá pouze prezident, podléhalo schválení Senátu. Návrh zároveň připomíná, že v případě neudělení souhlasu horní komory Parlamentu u příslušného kandidáta bude moci prezident navrhnout stejného kandidáta znovu. Je nutné měnit zákon a vytvářet pojistku proti tomu, koho do Bankovní rady ČNB vybere hlava státu?
Naprosto nesouhlasím. Tím, jak různí členové bankovní rady jsou jmenováni v různý čas, a tím, jak každého člena bankovní rady jmenuje jiný prezident, je zachována jakás takás rovnováha v bankovní radě. Pokud by měl pokaždé schvalovat člena bankovní rady Senát, který obměňuje jen třetinu senátorů jednou za dva roky, vedlo by to k tomu, že členové bankovní rady by víc a víc sklouzávali do mainstreamu – v praxi by se to projevilo větším tiskem peněz, větším zadlužováním, nižšími úrokovými sazbami podporujícími inflaci a monetární iluzi… a tak dál. Zkrátka to je velmi nedobrý nápad, který by poškodil měnovou politiku. Stávající stav aspoň trochu udržuje centrální banku v zásadě nezávislou. Ačkoliv nejsem fandou stávajícího prezidenta, a proto pravděpodobně nebudu fandou ani příštích členů bankovní rady, které vybere, přesto pragmaticky tvrdím, že stávající mechanismus je poměrně dobrou bezpečnostní pojistkou.
V září vzrostly spotřebitelské ceny meziročně o 2,6 %. Pryč je doba zlevňování potravin, jejichž ceny jsou už meziročně vyšší bez ohledu na to, že došlo k rozhodně ne nevýznamnému snížení DPH. Z potravin je nyní meziročně levnější pouze pečivo, zatímco oleje a tuky – především máslo – zdražují dvouciferným tempem. V polovině února jsme se přitom od jednoho z ekonomických poradců premiéra dozvěděli, že můžeme slavit den, kdy byla poražena vysoká inflace. Při jaké výši inflace se můžeme cítit vítězi a tvrdit, že jsme ji porazili?
Oficiálně vykazovaná inflace nám moc nepomůže, protože se čím dál víc rozchází s tím, jakou inflaci skutečně cítíme v našich peněženkách. A při stávajícím globálním nastavení měnové politiky a tisku peněz asi inflaci neporazíme ještě mnoho let, naopak ona bude pořád porážet nás. A právě rostoucí ceny potravin jsou velmi společensky citlivé téma.
Jistě se zase najde nějaký chytrolín, možná i z vládních řad, který bude chtít tvrdit, že obchodníci si přihazují nemravně vysoké marže a zdražují „svévolně“. Ale to není pravda. Od zemědělců, přes zpracovatele zemědělské produkce až po obchodníky všichni svorně hlásí nárůst nákladů, a to zejména z titulu energií, ale i nájemného. Ostatně – přesně to potvrzují i další čísla.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Meziroční inflace totiž už tradičně našla oporu také ve zdražujícím bydlení. Ceny nájemného z bytu konkrétně narostly o 6,4 %. Připlatíme si také za stravovací služby, které podražily o 6,9 % a za ubytovací služby, které zdražily o 8,8 %. Navíc podražily „neřesti“. Ceny lihovin narostly o 5,0 %, piva o 5,1 % a tabákových výrobků o 6,6 %. To není možno chápat vyloženě jako úspěch poté, co jsme se několik měsíců snažili inflaci výrazně srazit.
Leckdo by si tedy mohl položit otázku, kde se stala chyba, že inflace není už dávno mnohem vyšší. Chcete znát odpověď? Tady je malá nápověda: Češi si za letošní tři čtvrtletí pořídili o 44 procent více nových aut vyrobených v Číně. Je to víc než za celý loňský rok. Mezi elektromobily dokonce podíl čínských aut přesahuje 30 procent. Jak tohle souvisí s inflací? Naprosto zásadně! Evropa si sama sobě regulací tak zdražila energie a výrobu, že její průmysl se stahuje pryč, Evropané se odklánějí od evropského zboží a evropské zboží zdražuje… I kdyby centrální banka znovu zvýšila úrokové sazby, zelenou regulaci to neodbourá a zboží to nezlevní.
Ing. Marian Jurečka
Česká republika by se měla v příštích desetiletích dostat mezi elitní desítku prosperujících ekonomik Evropské unie. To je cílem nové hospodářské strategie s názvem „Česko do top 10“, která má dosáhnout vyššího dlouhodobě udržitelného růstu českého hospodářství založeného na konkurenceschopnosti a vysoké přidané hodnotě. Co říkáte tomuto ambicióznímu plánu, který Fialova vláda představila rok před koncem svého funkčního období?
Dovolte, abych se zasmála této naivitě. Tak určitě, s Green Dealem budeme přímo světoví ekonomičtí tygři...
Psali jsme:
 |
ANATOMIE SVOBODYMarkéta Šichtařová a Martin Vavruša
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Mají mít politici navázané své platy na platy soudců, aby se s jejich zvyšováním vždy svezli?
autor: Jiří Hroník
