Vážený pane redaktore, jsem rád, že vás zase po dlouhé době vidím a spíše jsem si chtěl s vámi povídat o známkách a filatelistických obálkách, tedy o tématech, o kterých bychom si mohli povídat hodiny a hodiny, ale zřejmě většina veřejnosti by tomu našemu rozprávění moc nakloněna nebyla. Doufám, že jste si všiml, že zájem o filatelii, kromě známek za velké peníze, poklesá. Varující je to třeba u dětí a mládeže, a přitom není lepšího, zajímavějšího a lacinějšího cestování se známkami v jedné ruce a mapou v druhé. To pak pracuje fantazie a mozkové závity a buňky ožívají více, než když se s rodiči někam vydáte a týden se válíte u moře. Na známkách vás čekají pyramidy, hrady, divoká zvířena, květena, historie světa, obrazy, sochy, mnozí státníci, no je toho opravdu hodně! Škoda jen, že se tomu děti více nevěnují. Určitě by pak nebyly tak hloupé, jako mnohé naše „celebrity“. Ale pojďme na ty otázky. Vymyslel jste si je opravdu dokonale!

Jaký je tento rok, poznamenal nás hodně covid-19 či se to zase vrátí do starých kolejí? Nebo bude svět a potažmo i ČR jiní?

Víte, pane redaktore, že člověk nevstupuje nikdy do stejné řeky. Kdosi dávno vyslovil tuto hlubokou moudrost a je mu třeba dát za pravdu. Svět se opravdu změnil a stále mění, protože ta nemoc mezi námi trvá. A je nás mnoho, kteří ji stále podceňují, a přitom vykládají takové nesmysly, jako, že je s ní se třeba naučit žít. Jako když se ve středověku žilo s morem, že ano? Takový nesmysl může říci člověk, který o nemocech nemá ani ponětí. Naštěstí, morové epidemie jsme zažehnali a věřím, že časem zažehnáme i ten covid-19. Ale vyžádá si to ještě mnoho úsilí a peníze, které lidé „vrážejí“ do toho, aby našli pacienta 0, by měli vrážet do toho, abychom tu nemoc dokonale poznali, neboť potom se s ní dá skutečně účinně bojovat, místo toho abychom stále ukazovali jedním směrem, když ta nemoc přišla bůhví odkud.

Děsí mě představa, že stále budeme poukazovat na nezákonná opatření, ale nic účinnějšího jsme zatím nevymysleli. Kromě očkování. Bohužel, „baví“ mě třeba naše opoziční strany, které stále vymýšlejí, jak by se to mělo dělat a zatím nic, kromě účinnější propagace, nevymysleli. Na co čekáme? Až konečně EU nařídí očkování povinné? Byl bych zvědav, zda právě ty takzvané demokratické strany, jak si samy říkají, na to reagovaly. V mnohých státech se už tak stalo. U nás se stále lavíruje se  třetí vakcinací, nyní se to hodilo na praktické lékaře. Už se těším, jak mě bude moje paní obvodní lékařka píchat. Třeba píchá dobře. Zatím jsem u ní nezažil jen očkování proti tetanu, a to dopadlo velmi dobře.

Ale vy se ptáte, zda se svět vrátí do starých kolejí. Ani bych to nechtěl, vždyť jsme my, lidé, udělali takových přešlapů a hloupostí! Vezměte jen třeba nedávno migrační vlnu, kůrovce, pracujeme na solární energii a zničili jsme přitom spoustu výborné zemědělské půdy, o válkách a takzvaných revolucích ani nemluvě, a mohl bych pokračovat. Všude, kam přijdeme, nutíme místním svůj způsob života bez ohledu na jejich kořeny, kulturu, zvyky a tak dále. A vydáváme to za demokratické principy. Už nutit někomu něco zrovna demokratický princip není. Mnohdy se ptám, kdo vlastně přichází s takovými nápady. Jsou to zabedněnci, či jsou to lidé pracující na tom, aby naše civilizace už konečně skončila, nebo hledají další způsoby, jak vydělat velké peníze? K čemu jim budou? K uspokojení? Těžko! K ovládání lidí? Spíše. Stýská se nám po otrocích, byť jen duševních?

To jsou otázky, které si často kladu. Jestli se ovšem ptáte na počasí, tak vám řeknu, že podobný byl třeba rok 1958, kdy jsem byl poprvé na chmelu. Mokli jsme a mokli, ale trhali chmelové šišky, neboť chmel byl naše zelené zlato! Zdá se, že už není. Vidíte, ani v tom není svět, jak býval. Někdy, a možná i často, si říkám, že je to škoda. Ale dnes se může svobodně cestovat. Svobodně? S karanténou a covidovým pasem? Tak to vidíte! A navíc, naši spojenci nám nedodávají ani ty čipy. A kdybychom si je chtěli dělat sami, bůhví, co by na nás světoví průmysloví magnáti poslali.

Je současný stav v Afghánistánu prohrou Západu?

A vy si myslíte, že není? Vždyť to i západní státníci nesměle připouštějí. Doufám, že jste četl knihu o dobrém vojáku Švejkovi za světové války. Pokud ano, tak dobře víte, jak se jmenuje její třetí část. Pokud nevíte, tak já vám to připomenu. Jmenuje se „Slavný výprask“. Ano, tisíckrát můžeme říkat a psát v novinách, jací jsme byli úspěšní v tom, že jsme chytili Usámu bin Ládina, jak jsme tu a tam zabili někoho pomocí dronu, ale také jsme třeba zmasakrovali nevinnou svatbu a spoustu dalších civilistů. A nejen tam, ale i jinde ve světě. Úmyslně říkám „my“, protože i naše republika se na tom podílela. To nám nikdo neodpáře a tisíckrát můžeme říkat, že jsme bojovali proti teroristům. Za teroristy považovali němečtí nacisté i naše hrdinné parašutisty, kteří poslali do pekla vraha Heydricha.

Stále hovoříme o Tálibánu, zařadili jsme ho mezi teroristické organizace, ale už se nehlásíme k tomu, kdo Tálibán vydupal ze země, kdo mu svážel divoké bojovníky ze všech arabských zemí, kdo ho vyzbrojil a proč. Ano, nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. To platilo vždycky a nejen za II. světové války či v Afgánistánu. A vyzbrojil se nejen Tálibán, ale také afghánská armáda zbraněmi z USA a ty padly vesměs do rukou Tálibánu. Alláh nechce, tank nejede. A přitom mu došla jen nafta. Svět byl poučen z arabsko-izraelských válek, z Vietnamu, Koreje a za dalších konfliktů, a přesto stále dělá tytéž chyby. Přesto stále nutíme národy, aby převzaly naši kulturu.

Ano, pro nás je coca-cola zákon. Pro ně však ne! Mají svou kulturu, zvyky, kořeny a drží se jich. Škoda že my ne. Když poslouchám někdy rozhlas, tak si říkám, že takových špatných anglo-amerických odrhovaček jsem neslyšel ani z rozhlasu v USA. A byl jsem tam dost dlouho, abych se naučil si té země vážit. Nikoliv však jejích politiků. Jsou horší a horší. Hledají mermomocí nepřítele. Jako my za socialismu. Zbytečně. Lidstvo je jen jedno, ale národy, kmeny či skupiny lidí vyrůstaly ve specifických podmínkách a těch by se měly držet. Pokud toto politici nepochopí, zaženou lidi do záhuby. Jen v takové drobnosti: Jiná je úcta k ženě u nás, jiná za mořem, jiná v Číně a ještě jiná v arabském světě. Ale srovnávat se nemá a nedá. Proč zrovna nutit své představy jiným národům.