Pane senátore, jak byste zhodnotil své dosavadní volební období?

To vysvědčení by rozhodně měli dát voliči a také bych je o to požádal. Co se mne týká, mohu říci jedno: byl jsem aktivní, jsem aktivní a budu aktivní až do konce svého volebního mandátu. Především doufám, že se nám podaří dotáhnout do konce všechny rozpracované záležitosti. Stále navíc sbírám podněty od lidí ze Slovácka, jejichž názory jsou pro mne klíčové. Pravidelně se setkávám také se zástupci místních samospráv, kterým se snažím pomoci řešit naléhavé problémy – také proto například vznikl projekt Akademie samospráv.

Je něco, co vám pozice senátora dala nebo vás naučila?

Určitě ano. Politické prostředí je zcela jiné než byznys a podnikání, ve kterém jsem se do doby svého politického působení pohyboval. Senátorská pozice je o tom, že se musíte dohodnout a dělat kompromisy. Je to nutné, protože politické a názorové spektrum je velké a různorodé. Člověk také musí být více trpělivý – v politice nejde vše tak rychle, jako v byznysu. Naučil jsem se navíc daleko více vnímat potřeby místních lidí a získávat podněty přímo ze života.

Co vám naopak vzala a co vám nejvíce vadí?  

Opravdu mi vadí, že politika zhrubla. Čekal jsem daleko férovější prostředí. Zjistil jsem, že i když vám někdo něco slíbí, např. v dohodách o prosazování zákonů apod., během půlhodiny dokáže změnit názor. Při hlasování je pak vše jinak a jeho to ani netrápí. Na to jsem si opravdu těžko zvykal. V poslední době ale Senát šlape velice dobře. V zákonech i ve věcech, které jsme chtěli zastavit nebo změnit – a to je to, proč jsem vstoupil do politiky. Chci pomoci folkloristům, živnostníkům, sportovcům, ale také komunálu a samozřejmě běžnému životu nás všech. Vadí mi také přemíra byrokracie a „likvidace“ aktivních lidí.

Nemohu souhlasit ani s tendencemi k potírání role tradičního modelu rodiny. A v neposlední řadě jsem opravdu tvrdým odpůrcem přijímání nepřizpůsobivých, vesměs ekonomických migrantů evropskými zeměmi. Nemůžeme dopustit, aby tito lidé, kteří nemají úctu k ničemu a postrádají jakoukoliv toleranci, předváděli, co „umí“ například na Slovácku, které žije tradicemi, křesťanstvím a folklorem. Historie nám jasně dokazuje, čeho jsou nájezdníci z muslimských zemí schopni. 

Co považujete ve své dosavadní práci za největší úspěch?

Určitě jsou věci, se kterými se rád pochlubím. Především je to úspěch v autorském zákoně, kde se nám podařilo prosadit změnu zákona a díky tomu nyní folkloristé nemusí platit ani hlásit lidové písničky, které nemají autora. O pouhé tři hlasy nám uteklo, aby živnostníci, školy či úřady nemuseli platit poplatky OSA, pokud pro ně hudební produkce nemá hospodářský význam. Tato předloha je ale opět ve Sněmovně, takže věřím, že se normu ještě během mého volebního období podaří prosadit. 

Řešíme také otázku věznice v Uherském Hradišti, kde se nám podařilo dotlačit Ministerstvo financí k tomu, aby alokovalo finanční prostředky – desítky milionů korun – pro její rekonstrukci. Za další úspěch považuji zjednodušeně řečeno zbraňový zákon, kde jsme v Senátu dosáhli toho, aby měl každý právo na svou obranu legálně drženou zbraní. V dnešní době to pokládám za obzvlášť důležité.

Společně s kolegy jsme přibrzdili i některé zákony proti živnostníkům – např. úspěšná byla naše ústavní stížnost ve věci EET. A za klíčovou považuji stavbu D55 mezi Starým Městem a Babicemi, kdy se nám podařilo dospět k vítězství člověka nad křečkem a obstrukcemi ekologických aktivistů.