Paní poslankyně, v minulých dnech jste vystupovala společně například s Jiřím Paroubkem z Nezávislých nebo Janou Wolfovou z ČSSD na akci v Brně. Jak to tedy vypadá se sjednocením české levice? A jak na to reagují lidé, třeba ti, se kterými jste se v Brně setkali?

Jen mi dovolte zmínit, že naše setkání v Brně se uskutečnilo u příležitosti odkrytí pamětní desky připomínající 85. výročí mnichovské zrady, která umožnila zabrání českého pohraničí nacistickým Německem. A vedla k zahájení nejstrašnějšího světového válečného konfliktu. Zmínila jsem zde slova prezidenta Edvarda Beneše, který řekl, že nemůžeme myslet jen na jednu generaci, ale musíme myslet i na generace budoucí.

A já zde vidím paralelu pro levici. I v této situaci, kdy jsme denně konfrontováni s realitou kapitalistického světa, založeného na maximalizaci zisku bez ohledu na důsledky, které to ve společnosti působí, je to apel pro levicově smýšlející lidi, aby své schopnosti byli ochotni dát ve prospěch generace svých dětí.

Věřím, že se nám v nejbližší době podaří představit levicovou koalici, která bude alternativou sněmovní opozici, v jejíž práci jsou – mírně řečeno – bílá místa, ale i mimoparlamentní scéně, která zase trpí syndromem malých Napoleonů a místo toho, aby spolupracovala, tak vznikají další a další uskupení.

Velkou diskusi vyvolal případ nemocného Martínka, na jeho léčbu se skládala v závěru skoro celá republika. Co k tomuto případu říci? Měl a mohl se stát k tomu lépe postavit?

Stát je v tomto případě rukojmí farmaceutických firem. Zapomeňme, že by v těchto firmách pracovali altruisté. Firmy pracují na vytvoření maximálního zisku. V tomto systému není úhrada za léky spravedlivá. A podílí se na tom všichni zúčastnění. Tedy jak stát, tak firmy. A tuto situaci nemá zájem změnit ani EU. Roky se v Evropském parlamentu snažím tento stav změnit. Bohužel ani nová legislativa z jara letošního roku nic měnit nebude.