Z vašeho blogu na aktualne.cz je zřetelné, že vás uvedení hry Naše násilí, vaše násilí v Brně výrazně rozladilo. „Je to trapné, ubohé, statní symboly a křesťanskou víru znevažující porno, ale pozor! Které se na podiu neocitlo nějakým pomatením smyslů pár jedinců, ale dostalo se tam zcela cíleně a záměrně. Jako test, co všechno ještě Evropané snesou,“ psala jste. Jak je vidět, někteří snesou. Například Asociace profesionálních divadel, která sdružuje tři desítky českých scén, podpořila postoj ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera, který říká mimo jiné i to, že zakazovat umění je nebezpečné. „Svoboda tvorby je zaručena Listinou základních práv a svobod a Ústavou," uvedla ve svém prohlášení asociace. Jak to vidíte vy?

Víte, v oboru právo existuje citát profesora Hajna, který vyslovil, že „co nezakazuje zákon, zakazuje stud“. Je to vlastně výrok o dobrých mravech, o dobrém vkusu. Ne všechno se dá totiž vměstnat do paragrafů, a proto musí mít lidé prostě i rozum a cit. Něco podobného cítím u předmětné divadelní hry. Pokud umělci toto považují za umění, když většina normálních lidí je zhnusena, ať už z jakýchkoli důvodů, pak umělci neznají lidi, pro které tvoří, neznají svůj národ. A to je hodně smutné.

S druhou části otázky si ovšem dovolím hluboce nesouhlasit. Tady přece nikdo nic nezakazuje. Naopak – dokonce na to veřejný rozpočet dává peníze! Ten nesouhlas jde zdola, od diváků, od občanů. A to je sakra rozdíl! Pokud tomuto hlasu nebudou umělci naslouchat, budou oni ti nešťastni. Když umělci neporozumí svému národu, pak nejsou umělci tohoto národa. Je pak namístě otázka – pro koho tvoří, když jim jejich národ nerozumí? Ba co víc, je tou tzv. tvorbou zhnusen? Mně se naopak líbí, že nemusíme jako za soudruhů sedět v lavicích a dívat se na oslavné hry o Leninovi, a tvářit se, že se nám líbí. V Brně občané povstali, vyjádřili svůj názor, a budou stíháni pro přestupek, nebo, jak jsem dnes četla, dokonce za trestný čin? To je naopak to, co mi připomíná těžce totalitu. A já ji ještě zažila. Nechceme přece sedící, mlčící a poslušně tleskající diváky každé, promiňte, kravině. Ta doba už je doufám za námi. Kdo nás tedy do ní zase tlačí?   
  
Autor hry je známý svými provokacemi. Jistě, domníváte se, že tohle prostě žádné umění není. Ale samotní umělci tohle vidí jako umění. Co s tím?

Pak je mi líto těch umělců. Umělci, kteří ztratí kontakt s publikem a přestanou mu rozumět, a prvoplánem je pouze jakási provokace, tedy vlastní ega těch „umělců“, ať jdou do háje. Nebo třeba do politiky, chcete-li. Ano, umění má a může i provokovat, vzpomeňme třeba Kaplického chobotnici – vyvolává vášně dodnes, ale nikdo jí nebyl zhnusen. Navíc nakonec nad Prahou nestojí, což je možná i škoda.

Ale to na brněnském jevišti je jen a jen ta provokace, vulgární a hnusná. Co to komu může přinést, mimo uměleckého „orgasmu“ autora, který se škodolibě někde chechtá reakcím, nevím. A zda má být jediným výsledkem ten egoistický „orgasmus“ autora, to si tedy nejsem jista. I provokace má hranice minimálního vkusu… a tady prostě všechny hranice padly, a zůstala jen ta sprostota a vulgárnost. Jestli je tohle umění…

Ať si ho někdo má, ale ne za veřejné peníze, které nemají sloužit k uspokojování ega autorů, ale k něčemu dobrému pro diváky. Schválně by mne zajímalo, co za myšlenku si diváci z dané hry mohou odnést. Podle mne ty penisy a vagína se státní vlajkou přebije jakoukoli myšlenku.        

Podle zprávy ČTK primátor Petr Vokřál z hnutí ANO označil incident v sále za smutné sbírání předvolebních bodů. Slušní lidé chtějí kandidovat v komunálních volbách. Co říkáte tomuto náhledu na věc? Lze v tom, že Slušní lidé přerušili hru, ve které postava ztvárňující Ježíše znásilňuje muslimku, hledat politický podtext?    

Musím se usmívat. No jistě, že sbírají politické body! A sakra se jim to povedlo! Jsou kreativní, odvážní, a potřebují vyjadřovat své názory bez stranických pokladen. Protože sami žádnou s miliony nemají. Být mladší a chtít do politiky, udělám to stejně. Chtějí být vidět a slyšet, a ti tzv. umělci jim dali svými přirozeními (úsměv) sousto jako blázen. Respektive jim ho zaplatil někdo z veřejných peněz. A chlapci, a pokud jsem si všimla i dámy, toho promyšleně a organizovaně využili. Nevidím na tom nic špatného, a podobné kampani tleskám. Protože na rozdíl od té hry bude mít u občanů úspěch. Zasloužený.

Víte, ono udělat takovou věc není vůbec jednoduché. Chce to velkou dávku odvahy na to jeviště vstoupit. Mně se to prostě líbí. Připomíná mi to akce revolučních měsíců po listopadu 1989 – i ten řev potrefených je stejný. Připomenu třeba výrok Václava malého – Gusto, je tady husto. To bylo řečí o znevažování Gustáva Husáka! Dnes se tu hanobí Ježíš, vlajka se strká do vagíny, a křičí se na ty, kterým to vadí. Máme to celé nějak pomotané, ty naše hodnoty. Slušní lidé řekli jasně - vzpamatujte se. Budou-li za ten vstup na jeviště stíháni, bude to absurdní, ale bude to pro jejich zájmy jen dobře – vyhrají snadněji ty volby.    

Hra má zpodobňovat uprchlickou krizi, ignoranci a strach Evropanů. Vy píšete: „Deklamují, píší stupidní hry, zasouvají si vlajky do vagín, na pódiu mávají penisy, a svět se jim, umělcům, má klanět, a nevnímat ty hordy nájezdníků přicházející do Evropy.“ Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Jinak, syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Bude tzv. Dublin IV krizovým momentem EU? Hrozí zničeni Evropy, jak někdy slýcháme?

A vy tu hrozbu necítíte? Pak se projeďte po pobřežních státech. Hrůza a děs. Demokracii můžete uplatňovat vůči demokratům, fanatik vás smete. Inteligent za určitou hranici nepůjde, hlupák ano. Proto se nikdy nedomluvíte. Vám je vaše víra posvátná, jinověrec ve vás kvůli ní vidí nepřítele. Nemůžete nikdy sloučit ani mentálně jinak vyspělé skupiny. Kdo to dnes nevidí, je slepý.

Evropa je vážně ohrožena, a ta třetí čtvrtá liga v jejím čele je slabá jak čaj. A já si jen mohu domýšlet, neboť se v těchto patrech politiky nepohybuji, komu se to hodí do krámu. Ve své podstatě je to ale jedno. V každém případě ti, co se jim to hodí do krámu, na nás Evropany neberou ohled. A my buďme jen rádi, že jsme malý, bezvýznamný stát uprostřed Evropy, kam se imigrantům nechce. Úleva. Ale taková poloviční – když už je máme v Evropě.

Je to prostě srážka inteligence, která nebezpečí vidí – a naivní blbosti neziskovek a šíbrů, co si z toho udělali byznys, kteří vítají „mimozemšťany“, jako v těch sci-fi filmech. Připomínám, že jsou většinou katastrofické, a Země uniká zničení jen o fous. Ne, nechci to zlehčovat, ale současná evropská elita je k pláči. Margaret to věděla.         

Říkáte, že touto divadelní hrou nastal začátek definitivního konce pražské kavárny v Čechách a na Moravě. Co když jsem svědky spíš toho, že oba, řekněme, tábory začnou používat ostřejší rétoriku a když zůstane jen u slov, budeme rádi. Myslíte si, že je vůbec možné nějak spojit českou rozdělenou společnost, o které se stále mluví? A bylo by to vlastně dobře? Vždyť je naprosto v pořádku, že každý má prostě jiný názor. Jsme svědky toho, že se lidé různých názorových proudu naprosto nesnášejí a „těch druhých“ se buď bojí nebo jdou tvrdě proti. K čemu to povede? Proč nedokážeme „ubrat“ na obou stranách?

Jinak se zeptejte. Komu se hodí, že je česká společnost rozdělena? A to tak moc hodí, že se na tom pořád pracuje? A nejen česká, hovořme o evropské. Vždyť o to jde, abychom se prali, hádali, aby se nikomu s mozkem a noblesou a stylem do politiky nechtělo. Za chvíli se nebude chtít ani do kultury, do samosprávy… Je to předvoj snahy opět o totalitní režimy. Proč pan režisér provokuje, když nechce rozdělovat? Proč nenapíše něco, co nás stmelí? Znám to ze svých přednášek – myslíte, že bych neuměla sto padesát lidí v sále rozdělit, kdybych chtěla? Deset vět by mi stačilo – ale dělám pravý opak. Sjednocuji proti špatným zákonům, proti unfair státu, snažím se, aby samospráva táhla za jeden provaz. A jde to – takže proč jiní dělají opak? Včetně těch umělců, kteří mají být odrazem doby? Proč národ rozdělí takovou šíleností, jako je hra, o které mluvíme?

Aby šlo ubrat „na obou stranách“, musí to chtít obě ty strany. Jenže je to naopak – dnes se dělají záměrně věci, aby byl národ rozdělen. Hloučky snáze ovládnete, zaplněný a jednotný Václavák nezvládli ani soudruzi s milicemi, co měli všechno v rukou. Takže ptejte se těch umělců, politiků, neziskovek a dalších, proč rozdělují národ. Já to nechápu. Není-li to ovšem „na zakázku“. Koneckonců rozdrobená Evropa se může docela hodit jiným světadílům – a tady si dovolím ono sci-fi. Vzpomínáte, jak se kdysi provalilo, že z USA byla odposlouchávána Angela Merkelová? Takže bůhví, co na ni mají, a jen bůh ví, zda z toho důvodu otevřela hranice imigrantům. Bez ohledu na všechna evropská uskupení jednala sólo, neodpovědně a ohrozila nás všechny. Vysoká hra, na kterou můžeme všichni těžce dojet.

Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, dle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala Listopad 89, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše? A znamená to, že lidé přistupují na politiku Zemana a Babiše, že se zříkají polistopadových hodnot?

Formulujte listopadové hodnoty. Já na tom Václaváku byla, a byla jsem i hybatelem dění v rodném městě. Takže pamatuji, nehádám. Hlavně svobodné volby, demokratické právo, svobodný trh. To vše máme. Ale sami to „poděláváme“, a podělává to EU. Tím, že neumíme odlišit důležité od malicherného. A hlavně politikové zklamali na celé čáře.

Víte, Zeman a Babiš jsou schopní chlapi, ale neměli by nikdy takové výsledky, kdyby ti druzí nebyli tak slabí a neschopní. Lidé kašlou na teoretizování o listopadových hodnotách. Nechtějí naučené fráze. Chtějí, aby to tu fungovalo, a aby měli klid – chtějí silné vůdce, kteří budou mluvit jejich řečí. A jsou schopni jim odpustit kdeco, jen když nebudou směšní a slabí – a klidně uvěří mediálnímu obrazu, když ti ostatní neumějí ani to.

Vrátím se k jedné z předchozích otázek – Slušní lidé ukázali odvahu, organizovanost, nápaditost, všichni o nich mluví, a to vše jen proto, že vlezli na jeviště a vyjádřili takto pasivně, ale důsledně, svůj názor. A už bychom je sežrali. Umíte si tam představit Sobotku nebo Nečase? Že by měli odvahu na to pódium vylézt? Chceme-li silné politiky, musíme je nechat růst a vyrůst. Jinak je tito staří pardálové budou stále válcovat. A zkuste formulovat jediný důvod, aby schopní lidé s charismatem šli do politiky. Nenajdete. Politika je dnes de mode. Strany musí nabídnout voličům české Orbány obklopené pevnou rodinou. Ne děti Sněmovny. 
 
Jak se vlastně máme? Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižanské. Praha je jeden z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Byla naše cesta od revoluce úspěšná? Jsou ti, kteří se mají špatně, hlupáci?

To je na doktorát, ne na jednu odpověď. Nemalujme si polistopadovou dobu, taky se tam děly různé věci. Raději možná nevědět. Nicméně za hlavní příčinu dneška vidím to, že politika se stala téměř tak nechutným oborem, jako je prostituce. A nikdo schopný se do ní nehrne. A lidi někdy volí až natruc všem submisivním Nečasům, narcistním Rathům a nevýrazným Sobotkům… Občasné výjimky přináší Senát, protože je tam většinová volba. Ostatní volby jsou o stranách, a strany jsou klany, kde jedinec nemá šanci.

Změňme výrazně volební systém, a přiveďme do politiky Tomáše Bati, Masaryky, profesory práva a ekonomiky a jiných oborů, advokáty, soudce, ekonomy, podnikatelky a podnikatele… Co ti by tam dnes dělali… Navíc je nikdo ani nechce – strany strkají dopředu straníky… a ty zase nechtějí voliči. Zapeklitá věc, tato degradace a snižování laťky. V politice, až na výjimky solitérů, je dnes třetí, čtvrtá liga. Pak je snadné vyniknout někomu, kdo má dobré marketingové poradce na PR. Andrej Babiš vyhrává svým profesionálně zvládnutým politickým PR. Proč to ostatní neumějí?

A jak se máme? Máme se dobře, takže nás nic nenutí nic moc měnit. Jsme líní. Ale přijde pád.   

Co náš vztah k právu? Zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory jeho trestnímu stihání. Je to známka toho, ze Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Koneckonců, nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů. Přestali Češi věřit v právo i v morálku?

Češi především přestali věřit ve spravedlnost. Doufají v ni, ale už nevěří. Ale já nejsem takový skeptik. U soudů zažívám skvělé rozsudky, odvážné soudce, kteří se věci věnují, a nenechme si namluvit, že to není jako v každé profesi – v každé se najde černá duše – jak u advokátů, tak u soudců, tak u státních zástupců... u starostů… Ale to neznamená, že gauneři jsou všichni. Já naopak na vydobývání spravedlnosti u soudů pro samosprávu jsem postavila svou advokátní kancelář. A proto vím, že to jde. A tam, kde to nejde, by měl zasáhnout nadřízený – a tady je nyní největší nebezpečí. Aby nám tyto sféry nezačali ovládat politikové. Aby neměli v rukou rozhodování policie, soudů, státních zástupců… A to opravdu reálně hrozí.

Já sama stále věřím citátu, že proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno. Včetně politiků. Ale je to boj.  

Sledujeme odumírání tradičních politických stran, na jedné straně ČSSD, na druhé straně liberální, proevropské pravice. Mohou si za to sami? Když například sledujete rétoriku Miroslava Kalouska o demokracii, obraně hodnot Listopadu 89, obraně Evropské unie, boji proti Rusku, boji za Tibet...

Chce to nové osobnosti, nové tváře, které zazáří a vyhrají volby. Jako v Maďarsku Orbán. Zatím je na politické scéně nemáme. Proto strany skomírají. ANO „jede“ právě proto, že tyto lidi v regionech našla. Bez podobných lidí v čele to totiž nejde. Dobrý lídr musí být dobrý rétor, musí mít vzdělání, které je v politice k něčemu, musí mít dobré PR, musí být diplomat, taktik, musí mít vtip… Mít sebevědomí. Ti lidé tu jsou, ale vyhýbají se politice jako čert kříži. Strany, ať nové či staré, pro ně musí najít motivaci. Tito lidé za nimi sami nepřijdou. Jenže straníci chtějí sami ta křesla, takže cizí, a ještě k tomu dobré, mezi sebe prostě nepustí. Aby sami neztratili pozici. A na to skomírají. Komu není rady, tomu není ani pomoci. Ale jak jsem dnes slyšela, zájem je prý o Jiřího Kájínka. Ano, až tam jsme došli. A pak se divme. Ne, chce to hledat osobnosti do čela těch stran. Jiné, nové, schopné. Bez ohledu na vlastní ego jim popustit i vlastní místa. Jenže to už chce, omlouvám se, koule. A ty v politice dnes schází nejvíc. Takový Orbán je má – a nemá konkurenci.