Před sedmi lety jste se stranou Svoboda a přímá demokracie předvedli výstavu Ukradená revoluce, jejíž teze byly volně inspirovány knihou amerického historika Jamese Krapfla Revoluce s lidskou tváří. Pojďme se k tomu vrátit a zopakujte, jak měla být Sametová revoluce ukradena?

K výstavě mne neinspirovala kniha Jamese Krapfla. Ta jen pomohla doložit některá zapomenutá, ale hlavně kvůli médiím, politikům a cenzuře vygumovaná fakta. To, že revoluce byla ukradená – a to několikrát – jsme my řadoví a neprominentní disidenti z regionů viděli od první vteřiny.

V první fázi si boj s režimem přivlastnili studenti. To, že většinou prominentní studenti dostali na Národní třídě „gumoléčbu“, musel být pro rozmazlené děti skutečný šok. A tak se postavili doslova proti vlastním komunistickým nebo komunistům přisluhujícím rodinám.

Revoluci - čili převrat - samozřejmě naplánovala jedna frakce v Komunistické straně Československa (KSČ) a státní bezpečnost (StB), kteří chtěli odstranit ty druhé. Jim ji nakonec ukradli jiní komunisté spolu s prominentními disidenty, často bývalými komunisty. Ale především byla revoluce ukradená obyčejným lidem, kteří tu skutečnou změnu vystávkovali a vydemonstrovali v ulicích a na Letné.

Jejich přání byla celkem jasná. Chtěli zachovat socialismus, nechtěli kapitalismus. Chtěli, aby v něm panovala demokracie, ale skutečná a ne hra na demokracii, jak ji známe dnes. Chtěli přímou demokracii a to skutečně v americkém stylu, kdy by byli přímo volení a odvolatelní nejen politici, ministři či premiér, ale také ředitelé firem, soudci nebo policejní šéfové.