Pane Bašto, jak se stane, že bývalý poslanec a ministr za sociální demokracii dospěje ke kandidatuře za SPD?

Je to docela dlouhá historie. V roce 2010 jsem odešel do důchodu, chtěl jsem psát knihy o archeologii a historii západních Čech. Napsal jsem první tři a někdy v roce 2014 jsem zjistil, že mi to nedá a občas zase zabrousím do politiky. Tak se stalo, že už přes sedm let publikuji každou neděli na Prvních zprávách komentáře. Jejich obsah se mým tehdejším kolegům ze sociální demokracie nelíbil. Zdály se jim příliš kritické. Chvíli jsem to ignoroval, nakonec jsem po 25 letech členství z ČSSD v roce 2019 ukončil.

Největší ohlas měly mé názory mezi členy SPD, navíc do tohoto hnutí přešli Ivan David a Jaroslav Foldyna, se kterými jsem si v rámci sociální demokracie nejvíc rozuměl. Když jsem letos od Tomia Okamury dostal nabídku, abych za SPD kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny, rád jsem ji přijal.

Jste expertem SPD na zahraniční politiku. Ta vychází z konceptu „Evropy národů“, zdůrazňujícího národní identitu. Levicová zahraniční politika ale tradičně stávala na internacionalistických konceptech vycházejících z mezinárodní spolupráce dělnické třídy. Není to zrovna v zahraniční politice trochu rozpor?

Rozpor je v tom, že mezinárodní spolupráce dělnických stran, které se ke konci 19. století sdružily ve II. internacionále, skončila v roce 1914 současně s vypuknutím I. světové války. Z internacionalistů se stali zuřiví nacionalisté, kteří hnali své příznivce na jatka a na mezinárodní spolupráci dělnické třídy zapomněli. Po válce a vzniku komunistických stran to bylo ještě horší, protože internacionalismus se stal krycím názvem pro totální podřízenost Sovětskému svazu. Ostatně okupace Československa pěti státy Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se oficiálně nazývala internacionální bratrská pomoc.

Oproti tomu koncept Evropy národů úspěšně funguje od roku 1648, tedy od doby Vestfálského míru. Moderní evropská civilizace je civilizací národních států. Češi se k tomuto trendu přiklonili v době národního obrození. Završil to vznik Československa v roce 1918. Národní identita postavená na společném teritoriu, jazyku, dějinách a příbuznosti členů národa se v průběhu dějin ukázala jako nejbezpečnější koncept pro mírový rozvoj Evropy.

Naopak všechny snahy ideologů vytvořit nového člověka za nacismu či nového sovětského člověka za „socialismu“ skončily desítkami milionů mrtvých. Stejně nesmyslná a nebezpečná je i dnešní snaha o vznik nového evropského člověka, která je postavena na protibělošském rasismu a multikulturalismem maskuje skutečný cíl – islamizaci Evropské unie. U nás to otevřeně prosazují Piráti třeba svým konceptem evropské národnosti při sčítání lidu letos.