Co ukázal rok 2021 o české společnosti?

Rok 2021 je těžké oddělit od toho, co se v české společnosti – a vlastně na celém světě – dělo už o rok dřív. Opakující se vlny vysokých výskytů onemocnění covid-19 se u nás spojily s předvolebním politickým bojem a celé to vedlo k vykopání nových příkopů napříč společností i prohloubení těch starších. Současně se ale ukázalo, že tu máme nemálo lidí, kteří si dovedou i v těžkých podmínkách poradit, pozitivně zareagovat na problémy a proměnit je v příležitosti. Vlastně to vše není nic nového, jen se ve světle opravdu velkého koronavirového problému vyjevily známé rysy jakoby lépe nasvícené.

• Bilanční seriál ParlamentníchListů.cz: SVĚT KRIZE A NADĚJE

Už druhé Vánoce slavili Češi v omezeném režimu, zakázány byly i vánoční trhy. Vláda ústy ministra zdravotnictví doporučila omezit setkávání na minimum. Jak velký vliv mají takové věci na psychiku a život lidí?

To je přinejmenším z poloviny otázka na psychology, já si troufám vyjádřit hlavně k tomu, jak se mění život lidí. Velká část společnosti je vystavena silnému, dlouhotrvajícímu tlaku dvou různých hrozeb, které mají společnou příčinu – covid-19. Prvním tlakem je obava z onemocnění, ať už vlastního nebo u někoho z blízkých. Tato obava se týká především starších lidí nebo lidí dlouhodobě nemocných a mění jejich chování. Jen pro příklad: na přelomu listopadu a prosince, kdy Česko bojovalo s jednou z velkých koronavirových vln, asi 1,4 miliónu dospělých lidí v obavě z nákazy téměř nevycházelo z domova. Jak to působí na jejich psychiku, by měli, jak už jsem uvedl, říct hlavně psychologové, ale rozhodně to narušuje jejich sociální kontakty a životní stereotypy. Pro mnohé bude velmi obtížné se po skončení epidemie vrátit k dřívějšímu stylu života.

Druhý tlak je ekonomický. Poměrně velká skupina obyvatel přišla a přichází v koronavirové době o zdroje svých příjmů a dostává se do obtížné sociální situace. Průzkumy PAQ Research ukazují, že nejvíce poškozené jsou domácnosti závislé na příjmech z dohod a šedé ekonomiky. Okruh lidí žijících v podmínkách chudoby se sice nijak zásadně nerozšiřuje, což je samozřejmě dobrá zpráva, ale část chudých se stává extrémně chudými, což představuje další velký sociální problém. Když se u někoho zkombinuje negativní dopad koronavirových omezení se skokovým nárůstem cen energií, může dojít k propadu na samotné sociální dno, ať už má podobu neřešitelného zadlužení nebo upadnutí do bezdomovectví. Tady já vidím hlavní sociální problém roku 2021 – o to horší, že se v mnoha případech jedná o problémy neúplných rodin s dětmi.

Co by současná vláda měla udělat pro to, aby tyto věci Češi lépe snášeli? V čem by se v tomto ohledu měla lišit od té minulé?

Nejdřív si dovolím terminologické upřesnění. Podle mého názoru nejde o to, aby Češi situaci lépe snášeli, ale aby se z ní dokázali dostat, aby je – jak se říká – nesemlela. Nejsem expertem na sociální práci, abych si mohl troufnout radit vládě konkrétní sociální opatření. Na první pohled mi připadá správné, že nová vláda chce zamířit podporu a sociální politiku na skupiny potřebných, na druhé straně se poněkud obávám, zda je stát skutečně schopen tyto rodiny rychle identifikovat a cíleně jim pomoci.

Plošná opatření, která prosazovala minulá vláda, měla podle mého názoru slabinu v tom, že pomáhala i lidem, kteří to vůbec nepotřebovali, na druhé straně ale mohla dopadat i na ty, kteří si sami o podporu neumějí říct a třeba ani nevědí, že by na ni měli nárok. Myslím, že teprve s nějakým časovým odstupem bude možné soudit, který z obou přístupů je účinnější.