Senát na své lednové schůzi rozdílem dvou hlasů nepodpořil přijetí Istanbulské úmluvy. Je to podle vás správný krok? A co je špatně na tom ratifikovat mezinárodní úmluvu, která chce potírat násilí ve společnosti?

 

A ono se před sepsáním Istanbulské úmluvy nepotíralo násilí ve společnosti? Zastánci tohoto dokumentu vytvářejí dojem, že jde o jakýsi historický milník, který odděluje éru nějakého všeobecného středověkého a za společenskou normu pokládaného násilí od osvícené éry, v níž se všichni budeme mít rádi a násilí, zejména tedy asi násilí vůči ženám, rázem zmizí. Jeden poslanec poté, co úmluvu odmítl Senát, napsal na svůj twitter, že se musel podívat do kalendáře, jestli máme 21. století nebo hluboký středověk. Takové hysterické projevy jsou směšné. Násilí přece řešíme, jsme civilizovaná společnost. Trestní zákoník pokrývá celou škálu projevů násilí. Jak to může nějaká politická úmluva vylepšit? Všichni přece víme, že Istanbulská úmluva je o něčem úplně jiném. O posílení vlivu tzv. lidskoprávních neziskovek. O posílení jejich politické moci, která se ovšem neopírá o žádný demokratický mandát. A samozřejmě také o překrucování pojmů, o zavádění ohebného a nesmyslného pojmu gender do reálné politické praxe.

 

Skutečně si někdo myslí, že zastánci Istanbulské úmluvy mají na srdci bezpečí žen od obtěžování, od domácího násilí nebo od hrozby znásilnění? Francie, tu všichni pokládáme za osvícenou a vyspělou zemi, Istanbulskou úmluvu ratifikovala. Zároveň čelí nebývalé vlně násilí vůči ženám. Park kolem Eiffellovy věže se tím stal pověstným. Francouzští politici problém dlouhodobě přehlížejí. Proč? Protože pachatelé jsou zpravidla imigranti. Jediné, na co se zmohli, je diskuse o tom, zda park oplotit a na noc zavírat. To je jejich způsob řešení násilí na ženách. Vyspělá Francie, která ratifikovala Istanbulskou úmluvu a která je nám, barbarům, kteří jsme Istanbulskou úmluvu odmítli, představována jako vzor. O boj proti násilí vůči ženám tady skutečně nejde. S trochou nadsázky, Dominik Feri, tato kdysi vycházející a dnes už hluboko zapadlá hvězda naší progresivní politiky, byl pro ratifikaci Istanbulské úmluvy nebo proti?

 

A vůbec, násilí ve společnosti, to je přece mnohem širší téma. Můžeme si věci lakovat narůžovo, ale ve skutečnosti jsme společností, která má násilí hluboce zakořeněné ve své politické praxi. Není stát a politika v pojetí naší politické reality jedním velkým projevem násilí jedné skupiny občanů vůči skupině jiné? Jestliže jedna voličská skupina volá po vyšším zdanění jiné skupiny, není to ve skutečnosti projev násilí? Ale to je téma, které by vydalo na samostatný rozhovor...