Ještě, než jsme se sešli, řekl jste mi do telefonu, že vás doslova „nadzvedlo“, co se nedávno v některých médiích objevilo o básníkovi a textaři Janu Krůtovi, novém členu Rady Českého rozhlasu. Například redaktorka Machalická se ve svém článku v Lidových novinách o Janu Krůtovi vyjádřila jako o tom: „Jenž má na svém kontě ostudné normalizační aktivity, zejména spoluautorství nechvalně známého denunciačního článku o Plastic People v Mladém světě. Za tento čin si posypal hlavu popelem, což je hezké, ale sotva se může považovat za morální autoritu, v radě jednoduše nemá co dělat.“ Co na to tedy říkáte?

Ano, Jan Krůta, básník a textař a můj dlouholetý kamarád, byl v některých médiích osočen. O tom článku paní Machalické jsem jen slyšel. Viděl jsem ale Šídlovo Šťastné pondělí, které běží na Seznamu. Fascinovalo mě, jak Honzu zdehonestovali jako šílený případ. Vytáhli nějaký článek z Mladého světa, kde Honza Krůta pracoval jako redaktor. Šlo o text, ve kterém kdysi psal něco proti Plastic Peoples. Víte, co mě nejvíc udivuje? Jak strašně rychle ten článek našli. To se Machalická nebo Šídlo hrabali takhle strašně rychle v archivech? Proboha, to musí být na tom nějaký hlubší zájem! Já bych se spíš zeptal, v čím žoldu je pan Šídlo a paní Machalická?  Protože opakuji, není možné, aby tak najednou, tak rychle a pohotově, sotva je ohlášeno navržení Honzy Krůty do Rady Českého rozhlasu, našli nějaký článek z poloviny 70. let. To je vyloučeno.

Tady prostě musí být nějaká agentura, nebo někdo, kdo má zájem na pošpinění jistých lidí, a když se náhodou někde objeví, tak na ně kdeco vytáhnou. Já jsem rád, že nekandiduji do žádné rady. Jak to tak sleduji, tak i na mě by jistě něco okamžitě vytáhli. Tito lidé, kterým bylo v době sametové revoluce patnáct nebo deset, ví prd o tom, jak vypadala normalizace, jak vypadala 70. a 80. léta. Já v tom jejich konání vidím hulvátství na úrovni normalizačního psaní. Takových těch supernormalizačních pisálků. Ti tehdy zase hledali, čím by pomluvili Havla, Vaculíka a ostatní disidenty. Nemlich tak, úplně stejně, se dnes chová paní Machalická nebo pan Šídlo.