Stalo se v posledním půl roce bohužel už téměř tradicí věnovat první otázku problémům spojeným s epidemií koronaviru. Vás jsem se na to ale zatím neptal. Jaký je tedy váš osobní názor a pohled na celé to koronavirové hemžení?

Víte, v životě jsou věci, kterým se můžeme vyhnout, a potom ty, které nás neminou. Covid-19, skloňovaný ve všech pádech, se bohužel stal jednou z nich. Stejně tak by to ale mohl být kterýkoliv z patnácti nejfrekventovanějších virů. Otázka zní, proč zrovna covid-19, jehož aktuální smrtnost je kolem 1,17 %. Odpověď hledejme v širších souvislostech, tedy především v tom, komu celá kampaň slouží, jaké jsou skutečné motivace a cíle drakonických opatření.

A co posunout ty širší souvislosti zpátky do historie. Nalezneme tam podobný příklad?

Když se objevila v roce 1917 španělská chřipka na bojištích 1. světové války, zemřelo na ni během několika následujících let na 100 mil. lidí. V porovnání s počtem obětí  Velké války je to opravdu velké číslo. Pokud bychom zabrousili ještě hlouběji do historie, např. k epidemii dýmějového moru, jehož smrtnost se blížila 100 %, musíme konstatovat, že nemoc si tenkrát (ve 14. století) pozornost sama vynutila. V Evropě přišel o život téměř každý druhý obyvatel.

I když by se mohla nabídnout možnost srovnání s dnešním covidem-19, komparace by to byla ve skutečnosti dost nesmyslná. Především proto, že covid-19 znaky pandemie číselně prostě nenese: Nezvedl se počet úmrtí za měsíc ani za půl roku. Tím neříkám, že na tuto chorobu člověk nemůže zemřít. Jistě, ale stejně tak jako na jiné viry a bakterie nebo třeba na rakovinu. Pokud budeme uvažovat obecným směrem, může vás ze světa třeba sprovodit automobil, jenž vás smete na ulici, nebo se můžete utopit v zahradním bazénu.

Pokud se zaměříme na bazén, tedy abychom se v něm neutopili – budeme jej buď muset oplotit, nebo raději nenapouštět vodou. Případně jej pro jistotu vůbec nekupovat. Nejlepším řešením by podle mého názoru bylo, naučit se v něm plavat. Jsme u podstaty věci a tou je strach. Stačí obratně vytrhnout nemoc z kontextu a máme problém na světě. Věta ministra říšské propagandy Josefa Goebbelse o tom, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, nenalezne v dnešní situaci lepšího uplatnění. To je i případ covidu-19, tedy choroby vytržené z kontextu.

Hodně se diskutuje o tom, zda a nakolik úspěšně a operativně si v boji s koronavirem počínala vláda v čele s Andrejem Babišem. Jaký je váš názor?

Naše současná vláda si vede, jako bychom byli jen houf nesvéprávných dětí. Jakoby občan byl pouze poslušným příjemcem často nesmyslných a vzájemně si protiřečících nařízení a zákazů. Co je frustrující pro člověka zvyklého na relativní nezávislost? Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že budeme nosit ve městech roušky a nebudeme moci vycházet z domu, nejspíš bych se mu vysmál. Také bych nevěřil, že by bylo možné zastavit ekonomiku.

Ani si nechci představovat, že bychom jako stát čelili např. reálné vojenské hrozbě. Asi bychom se také bránili pomocí roušek.

Ta vytvořená hrozba byla obratně přenesená na bedra naší kolektivní zodpovědnosti. Jako autor Habermannova mlýna bych si přitom myslel, že něco jako kolektivní vina nebo kolektivní zodpovědnost dnes již neexistuje, tedy že jenom konkrétní osoby jsou zodpovědné za konkrétní činy. Chyba lávky.