Veřejností otřásl případ Jaroslava Janoty z Napajedel, který dostal dvanáct let za údajný pokus o vraždu, kdy vystřelil podle svého tvrzení varovný výstřel na dva neznámé lidi, kteří se pohybovali v jeho bytě. Posléze se ukázalo, že šlo o exekutory. Soudkyně akceptovala tvrzení státního zástupce a udělila Janotovi dvanáct let. Načež spáchal sebevraždu. Co říkáte na tento tragický případ. Není v soudním soukolí nějaká chyba?

V každém případě je to tragédie, která si zaslouží důkladné prošetření. Neznám podrobnosti, respektive znám jen to, co bylo publikováno, včetně tvrzení Jaroslava Janoty, které uváděl na svém blogu. Jako advokát však vím, že tvrzení toho, kdo se obhajuje, se často velmi rozchází se skutečností. Neznám spis a nemohu se proto odpovědněji vyjádřit. Rozhodně by však bylo zásadním pochybením soudu, kdyby se v rozsudku nevypořádal s tvrzením obhajoby, kdyby nevyvrátil tvrzení o nečekaném vniknutí dosud neznámých lidí do bytu poškozeného a jeho domněnku o nutné obraně. Stejně tak věřím, že byl určitě najisto postaven a prokázán úmysl poškozeného usmrtit exekutory, neboť bez takové jistoty by nebylo možné usoudit na naplnění skutkové podstaty trestného činu vraždy. Doufám, že se to stalo!

Může exekutor bez vědomí majitele vniknout do jeho bytu? A nemá majitel právo se bránit, pokud se cítí ve svém bytě ohrožený?

V zásadě nikoliv. Není možné provádět exekuci proti někomu, kdo nebyl řádně seznámen nejen s tím, že bude provedena exekuce, ale také s tím, proč se tak děje. Řádné seznámení ovšem neznamená, že by bylo možné, aby se povinný vyhýbal převzetí zásilek od soudu nebo od exekutora, jak se často děje. To je ovšem složitější problém. Právo na nutnou obranu je každému občanovi zaručeno a soudy vykládají tato ustanovení, alespoň podle mého názoru, přijatelným způsobem.

Je kontrola soudců, zda rozhodují správně, dostatečná?

Kontrolu soudců a jejich výroků může v právním státě provádět jen vyšší, případně Ústavní soud. Nikdo jiný.

Případ souvisí s tolik diskutovanými exekucemi. Prý je náš exekuční systém nejhorší na světě a v zahraničí žije řada (snad až několik tisíc) exekučních emigrantů, kteří čekají na to, až se změní zákon. Je to možné?

S tak vyhroceným hodnocením bych rozhodně nemohl souhlasit. Náš systém výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovšem zatížen řadou problematických skutečností. Všichni si jistě přejeme, aby právo bylo vykonatelné, aby se občané, a tedy i věřitelé, dovolali svého práva. Ale musí se tak dít nejen vždy a proti každému (což se neděje), ale také „civilizovaným“ způsobem. Jsou státy, kde vykonavatel nesmí vstoupit do obydlí povinného, ale není tomu tak všude. Problém je spíše v chování zaměstnanců exekučních kanceláří, kteří často o svých právech a povinnostech mají jen velmi omezené představy. Vymahač dluhů zpravidla není špičkovým právníkem…

Problém je i v příliš „tržním“ chování exekutorů, kteří se často snaží získat klienty nejen „rázným“ postupem, ale také kdekoliv po celém území státu, což jednání občanům často ztěžuje. A přidáme-li náš zcela zmatený a nefunkční systém „trvalého pobytu“, kdy řada občanů je „hlášena“ tam, kde se zjevně pobývat nedá (na úřadech!), a na straně druhé vás ohlašovna nepřihlásí tam, kde skutečně bydlíte, protože vaše obydlí není „zkolaudované“, nelze se divit, že nám narůstá počet občanů, kteří se nedozvědí, že je proti nim vedeno soudní řízení, ačkoliv vyhýbat se mu rozhodně nechtěli.
Český právní řád není v dobré kondici…