Schodek státního rozpočtu za první čtyři měsíce roku mírně přesáhl 100 miliard korun. Jedna ze tří světově významných ratingových agentur, Standard & Poor’s, potvrdila České republice dosavadní rating a také výhled do budoucna, ale pár dní poté agentura Fitch Česku sice potvrdila dosavadní rating, na stupni AA-, ale zároveň zhoršila výhled ze stabilního na negativní. Co si z toho máme vybrat, v jakém stavu tuzemské veřejné finance jsou?

České veřejné finance nejsou v dobrém stavu. Pouze se nám posunula měřítka. Vysvětlím vám to asi takhle.

Před deseti lety bylo považováno za oxymóron, že by úrokové sazby mohly být nulové. No – a pak začaly být dokonce záporné. Pořád se snižovaly, snižovaly, snižovaly salámovou metodou… až nám záporné úroky začaly připadat „normální“. Znamená to ale, že jsou záporné úroky v pořádku? Ne, neznamená. Fakt, že svět začal experimentovat s nulovými či zápornými úrokovými sazbami a tisknout peníze, se přetavil během několika málo let v tu inflaci, které dneska čelíme. Dneska už víme, že inflace v Česku dosáhne aspoň 15 procent. Tedy kdo má peníze na běžném účtu, tomu prostě inflace „ukradne“ 15 procent. Tedy v podstatě mu ty peníze ukradne stát, protože stát to byl, kdo tuhle vysokou inflaci vyvolal. Tedy naše původní tvrzení z doby před deseti lety, že nulové či snad dokonce záporné úrokové sazby jsou naprosto špatně, bylo pravdivé; fakt, že jsme je později začali pod mediální masírkou považovat za „normální“, byl pouhou iluzí.

A úplně analogicky to je s českými veřejnými financemi. Veřejné finance nejsou v pořádku a hluboký veřejný dluh přispívá k vytváření inflace. Fakt, že jsme si na schodek už zvykli a stát technicky vzato zatím nebankrotuje, neznamená, že by tvrzení o veřejných financích nebylo pravdivé. Kdyby veřejný dluh nebyl tak velký, inflace by byla nižší.

Česká republika je připravená podpořit zákaz dovozu ruské ropy do Evropské unie, pokud bude mít odklad do té doby, než bude navýšena kapacita ropovodů, které k nám mohou ropu dopravit. Premiér Petr Fiala (ODS) při své návštěvě Německa na jednání s kancléřem Olafem Scholzem upřesnil, že by to měl vyřešit ropovod TAL, který vede z italského Terstu. „Vyžaduje to ale ochotu zemí, které se na ropovodu TAL podílejí, tedy Itálie, Rakouska a Německa, aby kapacitu navýšily,“ doplnil. Pokud to je technicky možné, proč by nám některá ze zmíněných zemí měla dělat potíže?

Třeba proto, že je pro ně drahé podílet se na tomto ropovodu, případně proto, že by si mohly veškerou ropu nechávat pro sebe. Prostě by k nám už žádná nedoputovala, protože by veškerá byla spotřebována v těchto tranzitních zemích. Tyto země nám nic nedluží. Proč by nám tedy měly pomáhat? Nemají žádnou motivaci.