Na začátku března jste mi řekl, že koronavirus může mít na život v Evropě větší vliv, než si dokážeme připustit. Váš odhad byl trefný. Dá se říci, že vás tedy následné dění kolem pandemie nepřekvapilo? Případně v čem?

Pandemie nikoliv, tam byly proporce zřejmé od konce ledna. Jak funguje geometrická řada, snad chápe každý středoškolák. Bohužel jen málokdo v evropské politické reprezentaci. Liknavost většiny politiků, s odkazem na takzvané ekonomické dopady, je zpětně krásnou ukázkou, jak v uvozovkách prozíraví lidé tyto posty obsadili. Ursula von der Leyenová Českou republiku ještě koncem druhého březnového týdne veřejně kárala kvůli uzavírání hranic, a to vystudovala vysokou školu, paradoxně medicínu. Světová zdravotnická organizace popírala, že by roušky omezovaly šíření viru. Německý ministr zdravotnictví Jens Spahl vyloučil jakékoli omezování pohybu osob, zatímco německá kancléřka Angela Merkelová klidně pronášela svůj cynický projev o 70 procentech nakažených.

To, že si Česká republika vedla lépe než v uvozovkách liberální země Evropské unie, je spíše shoda okolností. Lety z Číny ministr zahraničí Petříček zrušil až s téměř dvoutýdenním zpožděním proti Itálii, hlavní hygienička Gottwaldová situaci zlehčovala až do svého odvolání a Miroslav Kalousek sebevědomě prohlásil, že kvůli třem nakaženým se nouzový stav nevyhlašuje. Aktivity demokratické opozice během pandemie byly doslova fraškou, Markéta Pekarová Adamová a Petr Fiala snad každým svým prohlášením ukazovali, jak dalece jim uniká realita toho, co se děje. Ale abych jen nehaněl, ministr vnitra Hamáček byl první, komu došlo, která bije. Roman Prymula navrhl včasná opatření. Přednáška statistika Ladislava Duška, pochopitelná i pro poslance. Těch momentů bylo víc. Škoda že Hamáček neprozradil jméno člověka, který vládě včas otevřel oči. Tak já jedno uvedu. Tomas Pueyo a jeho článek Why You Must Act Now. Na poli osvěty a věcné argumentace udělal asi nejvíce.