Státní převrat není trestný, jen neúspěšný pokus o něj. Ústavní právník Kudrna rozebírá možnosti dalšího vývoje v Katalánsku

10.10.2017 20:49 | Zprávy

ROZHOVOR Ústavní právník Jan Kudrna z pražské právnické fakulty je jednou z nejuznávanějších kapacit na ústavní právo. Tedy právní oblast, která se čas od času stane velmi rozebíranou. Poslední vlna zájmu o ústavněprávní principy souvisí s událostmi v Katalánsku a snahou o osamostatnění regionu od Španělska. Jaké má tato snaha šance? A jaké možnosti má naopak španělská vláda? Podle doktora Kudrny bude vše záležet na výsledku. Protože jak říká: Státní převrat není trestným činem. Ale neúspěšný pokus o něj ano.

Státní převrat není trestný, jen neúspěšný pokus o něj. Ústavní právník Kudrna rozebírá možnosti dalšího vývoje v Katalánsku
Foto: archiv
Popisek: Katalánsko

V souvislosti s událostmi v Katalánsku se nyní opět dostal do veřejné debaty právnický pojem „právo na sebeurčení“. Kde se uznávání tohoto práva historicky vzalo a jak se vyvíjelo?

Právo na sebeurčení se začalo objevovat v 19. století v souvislosti s objevením se nacionalismu a myšlenky, že národ v etnickém či jazykovém slova smyslu by měl mít právo rozhodovat o sobě. Právo na sebeurčení tehdy nemuselo nutně znamenat požadavek na oddělení se od jiného státu, ale naopak právo na sjednocení a zbavení se cizí nadvlády, jako tomu bylo v případě Itálie ve druhé polovině 19. století. Znovu na scénu toto právo vystoupilo v době rozpadu velkých říší v průběhu první světové války.

To není jen případ Rakousko-Uherska, Německa nebo Ruska, ale také Osmanské říše. V jejím případě právo na vlastní stát bylo Brity přislíbeno Arabům, ale tento slib nebyl dodržen. Po druhé světové válce bylo právo na sebeurčení zahrnuto do Charty OSN a některých dokumentů připravených OSN a znovu se na scéně objevilo v procesu dekolonizace v 50. a zejména 60. letech 20. století. Nyní se o něm hovoří v případě např. Kosova, Tibetu, Kurdistánu nebo také Belgie. V každém z těchto případů v trochu jiných souvislostech. Společným znakem ale vždy bylo, že národ či skupina usilující o sebeurčení je pod cizím panstvím, nebo dokonce je utlačována. Což si nemyslím, že by se dělo Kataláncům.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

Evropská unie prosazuje šmírování vaší soukromé komunikace přes mobil

Je to pravda? Aspoň to tvrdí Okamura. A jestli ano, nemyslíte, že je to dost přes čáru? A kdo jako přesně by měl podle EU mít právo číst soukromou korespondenci? A to jako kohokoliv, jen tak?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Stanjurova čísla vycucaná z prstu. Plakal bych, říká Hrnčíř z SPD

20:24 Stanjurova čísla vycucaná z prstu. Plakal bych, říká Hrnčíř z SPD

Říkali jsme to a nedělá nám radost, že se to naplňuje. Tak komentuje poslanec Jan Hrnčíř fungování s…