Evropou nedávno opět otřásly teroristické útoky, tentokrát v Barceloně, kde se paradoxně v minulých měsících konaly demonstrace za přijetí uprchlíků. Na Deníku Referendum vyšel vzápětí komentář, podle něhož teroristé útočí v místech, kde je k uprchlíkům vstřícný přístup, ne tam, kde je odmítají. A právě proto si tento humanismus musíme ponechat a vzdorovat teroristům tím, že uprchlíky budeme dále přijímat. Je to rozumný postoj? Co k tomu říci?

Vy čtete Bohnický zpravodaj? Já už dávno ne. Ne, teď vážně. Odmítat zjevné bezpečnostní a zdravotní riziko není xenofobie, ale racionální předvídavost. To za prvé. Za druhé je zásluhou několika málo kreativních a předvídavých pracovníků Ministerstva vnitra a tajné služby, že do Česka nikdo z uprchlíků nechce. Podrobnosti jednou vyjdou najevo…

Kdysi dávno byly v Česku takové demonstrativně spektakulární preventivní zásahy policie a tajných služeb, že si o nich s respektem dodnes vyprávějí v moskevském podsvětí. Pamatujete si na zásah U Holubů či akci na mošnovském letišti? Od té doby už nejsou potřeba. Od té doby vím, že bezpečnostní riziko se nejlépe eliminuje v zárodku, v době kdy rizikem ještě není.

Nechtěl bych ale jako někteří protiislámští fanatici konvičkovského střihu ztotožňovat náboženství s rizikem. Máme tady v Praze už dlouho minimálně tisícovku albánských a chorvatských muslimů, stovky muslimů z Iráku a různých postsovětských republik, a bezpečnostním rizikem nejsou. Pokud kdy byli, někdo jim jejich jazykem vysvětlil, že v Česku se dobře žije, jen když své náboženské přesvědčení nechají před hranicemi. Ti, kteří to nepochopili, skončili se zlomenými žebry a natrženými ledvinami v nemocnici, a pokud to přežili, byli poté vyhoštěni. Co se jim následně stalo, když byli například odexpedováni do Moskvy do péče jejich trestních orgánů, si dovedete představit. Ti zbylí pochopili. Mimochodem, česká policie a české soudy většinou ke vzteku různých sluníčkářských neziskovek kašlaly na to, jestli to byli ubozí běženci před zvůlí tamních vlád, američtí agenti rozesírači na dovolené, předsunuté jednotky solncevské mafie na průzkumu či jaké krycí historky měli.

Premiér Bohuslav Sobotka dle informací médií chce ještě v samém závěru svého mandátu přimknout Česko blíže k EU. Konkrétně zajistit naše volné přičlenění k eurozóně, čímž dáme najevo, že stojíme o euro. Je to správný krok ve světle úvah o tom, zda máme být součástí „tvrdého jádra EU“? Robert Fico sdělil, že životním prostorem Slovenska je EU a chce být v tvrdém jádru, i třeba na úkor spolupráce s Visegrádem…

No, lepší být v piči než v prdeli. Hmm, berte to jako nepovedený pokus o hospodský humor. Jinak se to brát nedá, i když být v centru dění není nikdy k zahození. Což si začala uvědomovat i pobrexitová Británie. Víte, kdybychom měli v Bruselu racionálněji jednající politiky, tak jsem taky pro eurozónu. Ale sanace krize, vzniklé řeckou pravicovou vládou, z kapes Evropanů do kapes nenažraných německých bank prostřednictvím bruselských byrokratů mě naučila, že spoluodpovědnost bychom měli mít pouze za průsery, které jsme spoluzpůsobili.

Pokud Brusel hodlá sanovat špatná rozhodnutí českých politiků z kapes francouzských a německých daňových poplatníků, tak bych se za euro přimlouval. Ale to se nejspíš nestane. V opačném případě ne. Nechci sanovat Merkelové kotrmelce. I s rizikem, že útok na korunu s úspěchem provede i nějaký spekulant typu Sorose. Na druhou stranu… Chcete, abyste si nakonec kupoval euro za osmdesát českých korun? Je to reálná možnost v dnešní spekulacemi přesycené globální ekonomice… Rusové by po dohodě Saudů s Obamou mohli vyprávět. Měny už nejsou kryté „zlatom a dalšími aktívami Štátnej banky československej“, jak to bylo kdysi napsáno na stokoruně. Součástí „tvrdého jádra EU“ nebudeme tak jako tak, takže dnes fakt nevím. Ale mám pocit, že mi tu Evropu, do které jsem vstupoval, tu sociální Evropu, ukradli. A že je na její periferii svobodněji. Ale možná se mýlím.