Strašení Ruskem, útoky na prezidenta. Národ je rozdělený, ale přístup do médií má jenom jedna strana. Uznávaný mediální expert rozebírá, k čemu to povede

28.10.2016 10:45 | Zprávy

ROZHOVOR „Státní svátek 28. října by měl akcentovat to, co nás může spojovat, a ne ho využívat k okázalému zdůrazňování rozporů,“ říká vysokoškolský pedagog, publicista a někdejší předseda Rady České televize Jan Jirák. K našemu pomyslnému obracení se na Východ, což nedávno kritizoval ve svém známém projevu bývalý premiér Petr Pithart, pak ještě uvádí: „Obracení k Východu je podle mého soudu víc strašák než realita, na druhé straně pro řadu úspěšných podnikatelů je Rusko zdrojem jejich úspěchu, a to má svou váhu ve společnosti upřednostňující ekonomické principy jako určující pro společenský provoz.“

Strašení Ruskem, útoky na prezidenta. Národ je rozdělený, ale přístup do médií má jenom jedna strana. Uznávaný mediální expert rozebírá, k čemu to povede
Foto: FSV UK
Popisek: prof. Jan Jirák

Jak vůbec vnímáte celý spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli jeho setkání s dalajlámou, přičemž prezident Zeman tento argument odmítá? Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně?

Vnímám to jako další dějství nesmiřitelné nechuti k Miloši Zemanovi jako prezidentu republiky, tedy jako projev dlouhodobého naladění části české veřejnosti a (velké) části médií. V tomto případě je to zatím v rovině „tvrzení proti tvrzení“ a nemám důvod mít víc důvěry k jedné straně či druhé straně.

Schvalujete nyní krok známých českých politiků, například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Nemám z toho dobrý pocit. Myslím, že české veřejné scéně chybí na všech stranách, včetně Hradu, pokora a do značné míry i vědomí odpovědnosti k celku. Státní svátek 28. října by měl akcentovat to, co nás může spojovat, a ne ho využívat k okázalému zdůrazňování rozporů.

Pokud se skutečně ukáže, že celý incident se odehrál tak, jak tvrdí ministr kultury, jaký by to mohlo mít dopad na popularitu prezidenta a případně na jeho úspěch v nastávajících volbách? Domníváte se, že určitá část veřejnosti mu stejně odpustí, anebo jeho podpora klesne?

Na to nemám dost informací. Nevím, jak ta „určitá část veřejnosti“ tento spor vnímá (pokud si ho všímá). Chápe-li to ve smyslu „zase do Zemana kopou“, odpustila mu už teď, respektive nemá mu co odpouštět. Ale to opravdu nevím.

Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim, případně, místo Zemana, Okamury něco jiného? Může je získat zpět pro ,,evropské“ myšlenky premiér Sobotka se svojí ČSSD? Nebo si je spíše získá Andrej Babiš? Anebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci (hnutí Starostů)?

To je asi víc otázka pro politologa. Vnímám to tak, že žijeme v době „střetu populismů“: všechna jména v otázce (a řada jmen dalších) reprezentují různé typy populismů (Sobotka asi nejmíň) a v jejich poetice se volba bude odehrávat. Zajímavé je, jak jsou to všechno „nevůdcovské“ typy.

Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že ,,lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Jak se dívat na mediální vystoupení osobností jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?

Myslím, že vámi nabízené rozdělení na „lid“ z předcházející otázky a „lidi“ z této otázky je složitější. Problém je v tom, že česká společnost je skutečně rozdělená, asi hlavně podle reálné ekonomické síly a šancí na vzestup či rizik pádu. Ale veřejný hlas – tedy přístup do médií – převážně dostávají více zástupci z té druhé skupiny. Ti formulují teze, s nimiž se druhá skupina nemá jak identifikovat, a tak se rozdíl prohlubuje. Hodně se na tom podepisují sociální média, která mají tendenci vytvářet komunity lidí, kteří se vzájemně utvrzují ve správnosti svých postojů.

Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí naše ,,obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu, jakožto o ,,náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to podle vás správný náhled bývalého premiéra?

Obracení k Východu je podle mého soudu víc strašák než realita, na druhé straně pro řadu úspěšných podnikatelů je Rusko zdrojem jejich úspěchu, a to má svou váhu ve společnosti upřednostňující ekonomické principy jako určující pro společenský provoz. Tady je podle mého soudu významný faktor stavu české společnosti. Prostě bychom se měli učit „nemyslet ekonomicky“. Ale to nebude snadné.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Štěpán

Kdysi jste se věnovala tématu eutanazie.

Věnujete se tomu ještě? Podnikáte aktuálně nějaké kroky k jejímu uzákonění? A myslíte, že je ve sněmovně vůle to vůbec řešit? Přijde mi, že nikoliv, což je podle mě chyba, podle mě by se měla na toto téma otevřít minimálně diskuze. Děkuji. Bea

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Foltýnův vládní pašalík a teplé místečko pro Koldinskou, aby netřela bídu s nouzí. Historik Fidler tne do živého

19:41 Foltýnův vládní pašalík a teplé místečko pro Koldinskou, aby netřela bídu s nouzí. Historik Fidler tne do živého

„Jejich vzájemný vztah označím raději za splynutí zájmů. Oba byli členové jakéhosi týmu exministryně…