Po jednání s předsedou ČMKOS Josefem Středulou prohlásil premiér Bohuslav Sobotka, že vláda chce navýšit platy pro učitele, zdravotníky, zaměstnance kulturních zařízení či úředníky o deset procent od ledna 2018. Od čeho by se měla odvíjet platová úroveň státních zaměstnanců, aby nedocházelo ke zvyšování účelově tehdy, když se blíží volby?

Mechanismus by mohl být klidně nastaven analogicky k tomu, jak je nastavený u důchodů:  U nich se valorizace provádí podle dvou složek. Tou první je míra inflace, druhou reálné mzdy, konkrétně třetina jejich růstu. Samozřejmě přesně tato čísla u státních zaměstnanců nedávají smysl, protože by se mezi státními zaměstnanci a soukromým sektorem neustále rozevíraly nůžky – nicméně obecně vzato logika valorizace má hlavu a patu.

Bohužel, pravidelná valorizace nevyřeší situaci, kdy některá skupina zaměstnanců – dejme tomu třeba učitelé – má obecně velmi nízkou úroveň mezd, a to tak nízkou, že neodpovídá společenské prestiži a významu. Otázka potom zní, jaká výše mezd by odpovídala jakési „správné hodnotě“. A tady se můžeme inspirovat v soukromém sektoru, protože existují i soukromé školy, soukromé kliniky a další. Jenomže pochopitelně stát nemá na to, aby platil třeba státním učitelům stejně vysokou odměnu jako soukromým. Co s tím?

Stát na platy nemá, protože má zaměstnanců příliš mnoho. A proč jich má mnoho? Tím se konečně dostáváme k jádru problému. Řada rodičů je nespokojená se státními školami a zakládá školy soukromé, poptávka po nich je mnohem vyšší než nabídka. A Ministerstvo školství na to zareagovalo zákazem vzniku dalších soukromých škol... A právě tady začíná vznikat ta nelogičnost a iracionalita. Když stát zakáže soukromé školy, potřebuje víc státních škol, víc učitelů – a pak nemá na jejich platy.

Ministr financí Andrej Babiš upozornil, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, že je obrovský tlak na platy, že i soukromé firmy navyšují, takže s navýšením platů počítá. Co byste k jeho argumentům dodala, ale i k jeho poznámce, že když se navyšuje nějakým procentem, tak pořád dostávají přidáno víc ti, kteří už tak mají vysoké platy?

Míra nezaměstnanosti je krátkodobý jev. Během roku se může klidně změnit i o dva procentní body. Výše mezd je dlouhodobější, systémovější záležitost. Je pravda, že nyní se dostáváme do období, v němž tlak na růst platů je vyšší než v minulých letech. Toto období by ale muselo vydržet mnoho let, abychom rozdíl třeba proti Německu výrazněji stáhli.

Pokud ovšem jde o skutečnost, že když se navyšuje plat nějakým procentem, dostávají přidáno víc ti, kteří už mají vysoké platy, to mě zase až tolik neznepokojuje, protože krom toho, že jsme ekonomikou ve špici žebříčku podle zaměstnanosti, také jsme hodně vysoko v žebříčku příjmové rovnosti.

U strážce státní kasy zůstaňme i další otázkou. Nejvyšší kontrolní úřad v pondělí oznámil, že Ministerstvo financí mělo v účetnictví za rok 2015 nesprávnosti za více než 100 miliard. Z vyjádření ministerstva plyne, že to byl důsledek „dřívějšího nevyhovujícího stavu“, navíc byla veřejnost ujištěna, že v minulém roce byla zavedena opatření, která mají zabránit opakování. Jak na vás nejen ten průšvih, ale i to vysvětlení Ministerstva financí působí?

Průšvihů na ministerstvu bylo víc. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí kupříkladu mělo vykázat 83 miliard korun, ale podle NKÚ chybně vykázalo jen 83 milionů korun, se ukazuje, že to nebyla žádná „nejasná metodologie“ nebo „nejednotné stanovení pravidel“ nebo zlý úmysl – to jednoduše jen nějaký mamlas zapomněl napsat tři nuly. Tak nevím, co je horší, zda mít na – jakémkoliv – ministerstvu schopného lumpa, nebo neschopného mamlase?

Vláda schválila zprávu o hospodaření státu v loňském roce a přebytek 62 miliard korun půjde na umoření státního dluhu. Počátkem roku se politici předháněli v návrzích, jak s ním naložit. ČSSD chtěla, aby se stal rezervou pro budoucí valorizace penzí, ministr zemědělství Marian Jurečka ho hodlal směřovat do vodovodů nebo čistíren odpadních vod. Pobavilo vás uvažování některých členů vlády, jimž splácení dluhu nic neříká, nebo vám jako prezidentu Zemanovi při pozorování debaty připadalo, jako by ministři této země byli ekonomickými analfabety?

Za B je správně, vlastně nerozumím tomu, jak se mohlo uvažovat o jakémkoliv jiném využití peněz než na splacení dluhu. Tím spíš, že dnes už jsme zase v hlubokém schodku. Vlastně se dá říct, že o co lépe účetně rozpočet dopadnul loni, o to hůř dopadne letos. Ministerstvo to sice bude zamlouvat tvrzením, že plánovitě vyžilo období extrémně nízkých úrokových sazeb a zadlužilo se „do zásoby“, což díky nižším úrokům bylo rozumné a v konečném důsledku to vyjde levněji, než kdyby se zadlužilo později už za vyšší úrok. Potud vše dobré. Jenomže tím se letošní prudký nárůst dluhu nedá celý vysvětlit.

Vtip je totiž hlavně v tom, že loňský „zázračný“ přebytek byl nejen dílem vyšších příjmů státu, ale i nižších výdajů. A tenhle pokles výdajů ovlivnily zejména výdaje na financování společných programů EU a ČR. V roce 2016 dosáhly 54,3 miliardy Kč, tedy o 118 miliard korun méně než před rokem. EU vám pošle víc peněz, abyste investovali víc než o rok předtím, a vy pak naopak investujete o 118 miliard Kč méně než o rok dříve. Tak takhle se dělá přebytek rozpočtu před volbami! Jsou to opravdu peníze, které bychom teď měli utratit za cokoliv jiného než snížení letošního schodku? Nejsou!