Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde? 

Vzhledem k tomu, že země stojí na prahu globální změny od pokusu o americkou unipolaritu k multipolaritě se všemi negativy včetně sfér vlivu a regulace migrace, je role prezidenta nejen reprezentativní, ale velmi významná. Prezident republiky je hlavou státu a zastupuje stát navenek. Slibuje věrnost České republice a zájmu lidu, kterým byl zvolen, ne věrnost samozvaným elitám, vládě a jejím zájmům.  

Prezident republiky o své vůli může odvolat předsedu vlády a další členy vlády, svolat zasedání Poslanecké sněmovny a rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem. Má právo samostatného podání k Ústavnímu soudu a právo samostatného úkolování tajných služeb.  Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Pokud nerozzlobí tři pětiny všech poslanců a tři pětiny všech senátorů naráz, nehrozí mu postih za případné kontroverzní politické činy proti vládě.

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Dle mého názoru je rozdělení společnosti oprávněné, protože prezident Zeman je bytostný politik, vzbuzující vášně, ne bronzový pomník, na který serou i holubi. Ale to, že jedni jeho kroky vítají a druzí kritizují, je v pořádku. Intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá.  Fidel kdysi prohlásil, že není mocnější zbraně, než člověk, který ví, čím je, co chce a kam směřuje.  

Nejobecněji řečeno, v čem Miloš Zeman jako prezident republiky prospívá české společnosti v poslední době, a v čem jí škodí? Radost nad vítězstvím Trumpa, vytěžování tématu migrace, šťouchance Merkelové a politikům EU, vyjádření nechuti nad Chovancovým „centrem proti propagandě“ – témata, která teď prezident „hraje“ nejčastěji. Jak je úspěšný v každém jednom z nich?

Počkejte… první část otázky není totéž, co ta druhá. Prospěšnost prezidentových kroků vidím v prognostickem pohledu: Vítězství Trumpa definuje mezinárodní politiku na desítky let stejně, jako kdysi ji definovalo vítězství Stalina či zvolení Regana. Téma migrace je strategické a dotýká se vnímání naší spoluodpovědnosti za kolonialismus i imperialistický neokolonialismus, limitů nadnárodní integrace dané dlouho skrývaným národním a skupinovým (nechci říkat přímo třídním) sobectvím, ekonomických limitů humanity a solidarity – ale toto téma migrace redefinuje i proletářský internacionalismus a křesťanský altruismus. I přesvědčené ateisty ovšem přiřazuje k židovsko-křesťanskému kulturnímu okruhu, k dědictví renesance a evropského humanismu. Na rozdíl od USA, Evropa pochopila daleko dříve, že otroctví je nepřijatelné a všichni jsme si rovni a nad kalibrem revolveru má vítězit zákon.

Úspěšnost Zemana v prosazování témat je obdivuhodná za situace, kdy nedisponuje možnostmi vlády. Tím ale chválím nejen prezidentovu pracovitost při objíždění republiky, ale zejména kreativitu jeho mluvčího, který cílevědomě tato témata vybral a velmi asertivně je komunikuje. Bez něj by to měl prezident desetkrát horší.

U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – „lánský puč“, „kunda sem, kunda tam“ – s lepšími, skokový růst důvěry zaznamenal po teroristickém útoku v Paříži (56, následně až 62 %), nyní se drží v pásmu 50-60 %. Kde má prostor na zlepšení, nebo se začíná „ohrávat“ a půjde dolů? Co za těmi čísly důvěry vlastně vidět? Když pomineme něco, co nelze předvídat, tak čím by si mohl důvěru udržet, či zvýšit? 

Kdybych byl machiavelistou, přál bych mu, aby se splnila nějaká černá předpověď v otázkách migrace či islamistického terorismu, která by končila masovou tragédií. Protože pak by se ukázal jako prorok a posel špatných zpráv, kterého předtím nikdo nechtěl slyšet a tak ho kamenovali. Ale to je až moc cynické. Vrtění psem lze dělat i jinak. Lidé důvěřují sebejisté autoritě a realizované moci. Dnes mohou srovnávat: slabého Sobotku se silným Zemanem. Ať Sobotkova hora porodí jakoukoliv myš, bude to výsledkem uslintaného kompromisu, ne demonstrací moci. 

Společnost je rozdělená dlouhodobě vejpůl – na pravici a levici dle míry ekonomického přerozdělování –, a stejně tak je trvale a neměnně rozdělená na konzervativce a liberály. 

Dříve se akcentovala politika na ose pravice–levice, ta skončila s pádem ODS. 

Za definici můžete považovat tvrzení, že konzervativců (ať pravicových, nebo levicových) je v české společnosti daleko více, ale jsou mlčenlivější. Je to valná většina voličů komunistů, jsou to většinou lidé starší, většinou středoškoláci s nižší hladinou příjmů, většinou lidé z malých měst a prakticky všichni z vesnic. Liberálů (ať pravicových, nebo levicových) je daleko méně, jsou ale bohatší, vzdělanější, spíše duševně pracující, kreativnější a hlasitější, v mediálním prostoru díky převažujícím pravicově liberálním médiím viditelnější a slyšitelnější. 

Z bývalého vášnivého řečníka liberálního křídla Federálního shromáždění tehdy ještě federativní republiky se stal vyzrálý středový konzervativec. Nikdy nebyl levičákem, a to ani když byl předsedou sociální demokracie a předsedou sociálnědemokratické vlády. Lánský, Rusnok, Rychetský, Motejl, Císař, Fišer, Peltrám, Grégr i Schling – to byli přece středoví až středopraví konzervativci, opoziční smlouva vymyšlená Karlem Březinou a Zemanem realizovaná byl konzervativní a stabilizující prvek ekonomiky i politiky.

Kauza Peroutka, což je evergreen. Mynářova bezpečnostní prověrka. Podnikání Martina Nejedlého. Vydírání Jindřicha Forejta, příběhy o prostituci na Pražském hradě a podobných nesrovnalostech… 

To je důsledek Zemanovy neochoty vnímat personální politiku jako součást managementu. Neschopnost si vybrat pozitivně motivované, odměňovat a trestat. Řídit lidi. Vzpomeňte si jenom na kauzy ze Zemanovy minulosti – všechny měly tentýž společný jmenovatel. Personální politiku. Buzková, Gross, Svoboda a Snopková, Wagner.  

O kauze Peroutka dodnes nevím, jestli to byla záměrná a cílená injektáž společnosti diskusí o pronacistické orientaci části českých pravicových „liberálů“, aby společnost pochopila, co je to ovoce z otráveného stromu – nebo zda to byl důsledek zavádějícího brífinku některého ze Zemanových poradců či opravdu důsledek ojedinělého selhání Zemanovy paměti. Vzhledem k tomu, že si během vrcholné části volební kampaně spletl funkci „mluvčího rakouského landsmanšaftu“ s funkcí poslance rakouské lidové strany ÖVP a jejího mluvčího pro otázky „vyhnání“, a neměl pravdu ani v případě  podpory Bernda Posselta kandidátovi na prezidenta Schwarzenbergovi, si myslím, že i kapacita velké paměti  je omezená a při přehlcení dochází k propojování navzájem nesouvisejícího…   

Zdravotní problémy. Cokoliv jiného... 

Pomluvy o Zemanově zdravotním stavu šířil nenápadně a starostlivě Forejt. Holt chtěl, aby se mu vrátil jeho pánešek… Holt se na stará kolena zamiloval do Václava Klause…

Číhá někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit?

Infarkt z neschopnosti části aparátu Hradu čelit agresivní mediální masáži. 

A jak zhodnotit to, jak se k jednotlivým problémům z tohoto výčtu staví?

Po zemanovsku. Nijak. Baví se válkou v hradních kancelářích a je rád, že podřízení intrikují proti sobě a ne proti němu. Jak to oslabuje tým, nevnímá. On svůj tým bere pouze jako služebnou servisní organizaci, ne jako skupinu nejbližších spolupracovníků. A v tom je ale jeho nezranitelnost. Nikdo neví, co se mu honí hlavou a kdy a s jakým tématem vyrazí do dalšího útoku. 

Jak se mění vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec  „Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Nebo už to novináře přestalo bavit? Má Zeman dost médií, kde je vždy vítán, a dokáže sám oslovovat lidi na náměstích tak dobře, přebil to, že většina novinářů ho nemá ráda a ráda proti němu při kampani rozjede peklo? 

Ale samozřejmě. Pavlovův reflex je reflex. A ty, jak známo, pane redaktore, mají v mozku prioritu před rozhodovacím procesem. Zeman těm slintajícím „novinářům“ dává veřejně před voliči najevo jednak, že jimi pohrdá, a jednak, že oni ho neporazí. Lidi už to dávno pochopili a je to součást jejich emocionální vazby k Zemanovi. Novináři a někteří hloupí politici furt slintaj. 

Mimochodem, zaslouží si Česká televize pravidelnou kritiku od prezidenta?

A nezaslouží? Proboha, vždyť jí zákon přikazuje, že má být nezávislá, objektivní a vyvážená ve zpravodajství a v aktuální politické publicistice. A podívejte se na analýzy. Sobotkovi se podařilo zneviditelnit svou vnitrostranickou opozici, Havlovi pohrobci tvoří stále a neměnně hlavní kádr mluvících hlav, Zeman si zaslouží pouze kritiku, novináři bakalomédií, obskurní hipsteři a pornoherci jsou na obrazovce publicistiky častěji, než seriózní odborníci. 

O nezávislosti nemůže být řeč. Dvořák je závislý na svém znovuzvolení. A členové Rady jsou kolektivem diletantů bez kompetence a zájmu. Proč by se snažili, když jim vyhovuje daný stav? Čest výjimkám v podobě Hausera a Dostála, ale ti jsou jen dva… Stačí sledovat vyřizování stížností, které na Radu chodí… Většina je odmítána. Včetně obvinění České televize z nevyváženosti a neobjektivity při referování o Ukrajině, Sýrii, migraci i Trumpově volbě. Zde bylo porušení zákona a kodexu redakcí zpravodajství a publicistiky zdokumentováno pečlivě. 

Česká televize má dnes svou politickou agendu, a to je špatně. Vždyť je to skandální. Je to důvod pro poslance, aby dvakrát neschválili její zprávu, odvolali Radu a podívali se České televizi podrobně na zoubek. Bohužel se tak nejspíš stane až po Dvořákově znovuzvolení a po parlamentních volbách. Tahle Poslanecká sněmovna dozoru nad Českou televizí není schopna. Jiné zájmy jsou přednější.

Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat? 

Nikoho. Většina cílí na skupinu „urban intellectuals“ s natupírovanými kohouty a šálkem kávy v ruce. 

Líto je mi akorát Jaroslava Kubery. Protože ten doplatí na darebáky v ODS. Víte, on do té partaje nepatří. Kvalitní komunální politik, vynikající komunikátor idejí, proslulý žertovnými a často kontroverzními výroky, praktik a pragmatik. Vlezl kdysi do smečky, které neviděl pod prsty. A dnes už by ho jiná smečka mezi sebe nevzala. Ačkoliv není vůbec tak pravicový, jak se tvrdí. Bláboly svých spolustraníků nikdy aktivně neprosazoval. Příliš dlouho žije uprostřed chudého města a příliš dlouho jsou tam s ním spokojeni. I ti chudí. A těch je v Teplicích většina. Je zde koncentrace sociálně slabšího obyvatelstva, které se vyznačuje nižší vzdělaností a na ni navazující vyšší nezaměstnanost či nižší pozicí na trhu práce, závislostí na sociálních dávkách a dalšími charakteristikami spojenými s životní úrovní, zdravím či kvalitou bydlení. Každý pětadvacátý obyvatel Teplic pochází ze zemí bývalého SSSR. Volby do parlamentu v roce 2013 dokázaly pozici Kubery jasně: Česká strana sociálně demokratická dostala v parlamentních volbách v roce 2013 20,4 % a ODS pouze 6,9 %, volilo ji pouhých 3,4 tisíce občanů Teplic. V obecních volbách o rok později dostala Kuberou vedená kandidátka ODS 83,6 tisíc hlasů občanů Teplic, což ODS dalo 26,74 %  a pouhých 10,33 % volilo ČSSD. Z toho vyplývají osobní preference Kubery, který dostal i na kandidátce ODS 4,5 tisíce preferenčních hlasů, což je více, než voličů „parlamentní“ ODS.

Padla úvaha, že 2. kolo Zeman pravděpodobně vyhraje, ale může být vyřazen už v 1. kole. Co třeba kdyby přišel někdo „zemanovitější než Zeman“, třeba Kubera? 

Kubera by mohl vyhrát v druhém kole, kdyby Zeman nekandidoval a existovala pragmatická dohoda, že do něj nebudou zemanovští voliči rejt. Jinak je absurdní i jeho nominace do kola prvního. Jsou to vyhozené peníze. Elitářští voliči pravice ho berou jako klauna, ty nepřesvědčí. Nevnímají ho jako možnou hlavu státu. Lidi by ho i volili, ale mimo město Teplice, kde ho znají, to bude jen a pouze kandidát nenáviděné tunelářské ODS. To bude mít na zádech i na billboardu napsáno. Tu partajní špínu ze sebe Kubera nesmyje, i kdyby se drhnul rejžákem.

Za pravicové elitáře přichází v úvahu ještě Petr Robejšek. Ale nikdo mimo pár intelektuálů ho nezná, intelektuálové jím pohrdají pro jeho akademické prohřešky s plagiátorstvím. O knížecí rady cizáka, který se vrátil z Německa, kde už se neuživí, málokdo stojí. A levice, ani levý střed ho volit nebudou. Pokud dosáhne v parlamentních volbách u voličů pravice, znechucených z ODS i z ANO 3 %, může mluvit o štěstí. To není konkurent Zemana.

A pokud jde o 2. kolo, co kdyby přeci jen proti Zemanovi „slušná část společnosti“ postavila i běžného, průměrného člověka a přesvědčila ho, že starý, sprostý a obhroublý průšvihář Zeman už není dobrá volba? 

Který kandidát by to mohl zajistit? Gambler Horáček, kterej se neumí ani naučit nazpaměť vlastní projev? Nějací zasloužilí akademici, které nikdo nezná a kteří neprošli politickými střety? Havlovi pohrobci? Herec v roli ministra obrany? Neblázněte…

Miloš Zeman se raduje, že má dobré vztahy s prezidenty Ruska a Číny a teď, navíc, i s prezidentem USA. Raduje se právem? Může návštěvu USA obrátit ve svůj triumf? Změní se do konce roku např. vztah USA k Rusku tak, že Zeman se bude smát kritikům „vidíte, já vám říkal, že mám pravdu“? Čeká Zemana sladká odměna za roky, kdy byl označován za „ruského švába“, nebo je to jeho iluze?

Víte, dobré vztahy s prezidenty USA, Ruska a Číny staví Česko do pozice klíčového hráče geopolitické diplomacie. Byli jsme v podobné pozici už několikrát, ale nikdy ne takto zeširoka. 

Poprvé v době, kdy „náš člověk v Bagdádu“ v roli diplomata vytvořil OPEC a způsobil zásadní geopolitický zlom – první ropnou krizi, která zapůsobila v důsledku osvobození Afriky od kolonialismu a vyvážení sil ve studené válce. To byla křišťálová diplomacie – vstupními dary ke sblížení byly vzorky československého broušeného křišťálu. 

Podruhé když „náš člověk v New Yorku“ v roli diplomata OSN ukončoval  vietnamskou válku jako prostředník mezi Rusy a Američany. To byla barová diplomacie, odehrávající se v baru v budově OSN… 

Znal jsem oba. V tuto chvíli odhlédnu od striktně analytického pohledu na pravděpodobnost úspěchu, a stanu se národním fanouškem svého přítele Hynka Kmoníčka: Já bych mu to, a s ním i Miloši Zemanovi, hrozně přál. Protože pro Evropu by to znamenalo na dlouhou dobu mír, napojení na Hedvábnou stezku a Transsibiřskou magistrálu. Odbyt produkce na dlouhou dobu a stabilní ekonomický růst bez cykličnosti, spojené s nadprodukcí a s politickými embargy. Civilizovaná politika by mohla uklidnit Střední východ i zdivočelé Taliby, kteří rázem nebudou „ti naši parchanti“. Oslabí vliv starého Sorose, protože se mu jeho dobročinné impérium rozpadne. Jeho pokusy o sametové revoluce a Mejdany skončí. Uvítal bych, kdyby se Česko po zklidnění mezinárodní situace zapojilo do Euroasijské hospodářské unie, která má obrovskou perspektivu. V exportu na Západ dlouhodobě nevidím východisko. V obchodu s Východem vidím bezedný a bohatý trh s několika miliardami lidí a obrovskými zásobami surovin. 

Jelikož Miloš Zeman vždy vítal ekonomickou diplomacii, doufám, že uvítá i asijskou orientaci Ruska ve zcela odlišném geopolitickém rámci, než který předváděl americký vojenskoprůmyslový komplex pod taktovkou demokratických válečníků. Geopoliticky je vzácná chvíle. Tvoří se budoucnost na první polovinu 21. století a my jsme u toho v první řadě. 

Zeman, Babiš a ČSSD – politický trojúhelník. Potřebuje Babiš Zemana tak, aby ho podpořil a nestavil svého kandidáta? 

Ano. Babiš je obchodník a fabrikant. Uvažuje v pojmech ekonomiky, ne geopolitiky. Pokud ANO postaví svého kandidáta, naštve. A prohraje slibně se rozvíjející pozici dlouhodobého středového hegemona na domácí scéně.

Může si ČSSD dovolit nepostavit Zemana jako svého kandidáta? 

Může. Sobotka je na to dost hloupý, jak už dokázal ve vztahu k Zemanovi v mnoha případech. 

Skončí ČSSD takovým volebním průšvihem, že ji převezmou Zemanovi lidé? 

Bohužel ne. Na to je jich bez prohry v parlamentních volbách moc málo a ještě méně těch odvážných. ČSSD by měla hledat nového předsedu, ale kde brát a nekrást? Miloše Zemana jsme museli kdysi dávno ukrást rozpadajícímu se Občanskému fóru. Když se rozhodlo, že bude předsedou, ještě nebyl ani členem ČSSD. Přemlouvat ho jsme vyslali Jozefa Wagnera. Povedlo se a pak už následoval koncert vnitrostranického přesvědčování o tom, že agent CIA Horák není ta nejlepší volba pro předsedu budoucí nejsilnější levicové strany. A to ta strana měla v tu chvíli 5 %. Za čtyři roky měla 32 %. V tehdejším týmu nás bylo pět.

A je tu ještě jedna záležitost: Tomio Okamura. Vrazí Zemanovi nůž do zad svou kandidaturou?

Češi sice nejsou rasisti, ale uznejte, že tahle varianta není reálná. Nehulte tak dobrej matroš. Okamura je vyčuranej egomaniak a svým hubatým siláctvím oslovuje pouze lidi s IQ pod 80. S tím nesestavíte dvoukolovou většinovou volbu. Polovina národa má IQ větší než 100. 

Po zvážení všech těchto faktorů – myslíte, že Zeman do další volby půjde? Měl by?

Měl by a já se domnívám, že půjde. Vítězství je příliš snadné, daleko snadnější než bylo v případě první volby. Je příliš na dosah, než aby nechal vlajku ležet na dlažbě.

Jen v poslední době Jan Kraus, Vavřinec Hradílek, Gabriela Koukalová, Leopold König, další sportovci, herci, umělci, ale i vědci a intelektuálové… Většina z nich se staví proti Zemanovi. Proč to tak je, je Zeman tak hrozný? Nejde ve stopách Václava Havla?

Nejde. A proč by měl? Zeman nechce patřit k nafoukané globální elitě vlastizrádců, jako Havel. Chce být stále prezidentem „dolních deseti miliónů“ – lidí kteří se živí prací. A dokazuje to nepřetržitým objížděním republiky a komunikací ne s místními politickými elitami, ale s lidmi na náměstích. Ukazuje jim všechno, čeho Sobotka a další nejsou schopní a mocni. Že politik je člověk. Že ho zajímají starosti lidí kdesi na konci okresu. Tu náladu náměstí jsem zažil při jízdách Zemákem po Ostravsku, a nezapomenu. 

Promiňte, ale kašlu na augusta Krause a další vědce, umělce, PEN kluby a celou tu „kulturní frontu“. Pohrdají lidmi. Zkoušejí to už ve druhé generaci od osmašedesátého – a furt blbě. Jediné vítězství zažili v listopadu 89 a nedokázali ho uhájit ani rok. Pustili moc z rukou lidí do rukou tunelářů. Nezdá se vám, že nepoučitelnost je nepoučitelná? Notabene – spisovatelé už nejsou svědomím národa, ale námezdnými silami televizních stanic. Jejich knihy už nečtou statisíce lidí a nestojí na ně čtvrteční fronty. Najdete je neprodejné při tisícovém nákladu v Levných knihách. A jen pár nejhorších to dobře živí. 

Venkov má Zemana raději než město, ti starší spíše  než ti mladší, ti chudší spíše než ti bohatší. Co pro ty, kteří mají Zemana rádi, prezident znamená? A které skupiny spíše mohou „přemluvit“ ty druhé??  Daří se lidem spíše čím dál hůř nebo čím dál lépe, což jistě volbu prezidenta ovlivní? Jsou ti „zemanovští“ čím dál více naštvaní na EU, na bohaté, na muslimy... Nebo tyto pocity opadají? A mimochodem, co často sdílené obavy Zemanových voličů, že přijde „majdan“ a prezidenta svrhne?

Zeman je pro své voliče symbolem odporu vůči mediálně politické mafii. Je to chalupář ze vsi, který nepohrdne tlačenkou, pivem a slivovicí. Nemusí snídat na Rosenthalu jako Petra Buzková, nešije u Richtera jako velrybáři z ODS. Nemá bavoráka a nikdy ho ani nechtěl. Nepotřebuje trávit dovolenou v Monte Argentariu na jachtě, stačí mu vesnický rybník a nafukovací člun. Je chytřejší a vzdělanější než všichni, kteří se ho na něco ptají. A dává jim tu jejich falešnou nafoukanost a snahu ho nachytat pěkně sežrat. Nepotřebuje miliony za zneužité cestovní náhrady, vystačil si několik let s důchodem deset tisíc a s obyčejným bytem v paneláku. V králikárně, jak by řekl pan Havel. Nesnáší Sudeťáky. Má doma stejnou flanelovou košili jako Pepa. A nebojí se jen tak projít naší vesnici a povídat si s námi. Myslí jako Čech. Má smysl pro humor jako Žid. Je vlastenec, který nechce, aby našim chlapům brali práci migranti z Afriky. Ale politiku nedělá pro peníze, ale pro nás. Pamatujete si předsedu Nováka? Vy jste vlastně moc mladej… Šéfoval tady třicet let jézetdé a Zemanovi byl podobnej. Jó, to byly časy…

Stačí vám to jako hlas lidu?