Aféru Andreje Babiše s nákupem korunových dluhopisů své vlastní firmy prezentovala snad všechna celostátní média. Vysvětlení předsedy hnutí ANO k tomu nyní premiér Sobotka označil za politický pamflet a vyzval finanční úřad, aby konal... Jak má vůbec veřejnost posuzovat zmíněné kauzy s nákupem dluhopisů vlastních firem? Někteří významní podnikatelé tvrdí, například i majitel firmy Brano se 2,5 tisíce zaměstnanci a viceprezident Svazu automobilového průmyslu Pavel Juříček, že tehdy toho využila celá řada majitelů různých firem, a dokonce je k tomu měl vehementně vybízet tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek. Šlo tedy o podvod, nebo spíše jen o neetické jednání, kdy stát přišel legálními „machinacemi“ o stamiliony z daní?

Nejsem sice specialistka na dluhopisy, ale jak tuto záležitost sleduji, připomíná mi další kauzu na dobývání renty. Nerozmohlo se to jen u nás, ale je to takové parazitování na veřejných prostředcích a využívají se k tomu různé nástroje. Pan Babiš byl jeden z mnoha, kdo na tom profitoval. Já bych se však spíše zaměřila na ty, kteří tu možnost nabídli.  

Podle informací z řady renomovaných českých médií měly zahraniční firmy vyvést loni z ČR díky svým dceřiným společnostem rekordní miliardové zisky. Jaký má tento fakt dopad na české hospodářství a co by se s tím dalo dělat? Existuje vůbec z této situace cesta ven?

Já se tomuto problému věnuji už řadu let a je to také jedno z důležitých témat, kterým se zabývám ve své knížce Jak jsme se stali kolonií. Tam ty odlivy peněz velice důkladně rozebírám. Je zajímavé, že si toho politici i média začínají všímat až teď, když už to ve velké míře funguje od roku 2006. A ten trend bude samozřejmě sílit, protože model práce v nízké mzdě se vyčerpává, a tak ty korporace si budou schraňovat všechno, co se dá. Pro běžného občana to znamená, že to, co se tady vytvoří, nemůže být v ČR spotřebováno, nevytvářejí se lokální investice, případně zisk z toho se nerozděluje na mzdách tady u nás. No a jestli z toho existuje cesta ven? Musí existovat a je nutné, abychom se o to snažili, jinak tou kolonií zůstaneme napořád a nějaká ekonomická transformace v 90. letech by pak byla celkem zbytečná. Konkrétní opatření k tomu rozebírám ve své knížce, ale je především nutné, aby se tato záležitost stala zásadním politickým tématem blížících se voleb a strany by měly ve svých programech nabízet konkrétní řešení.

Je dobře, že v tom nejsme sami, jelikož podobné problémy mají i další země Visegrádu, i když u nás jsou snad nejvíce zakořeněné. Určitě všichni budou hledat cestu, jak z toho ven.    

Nízké mzdy u nás se staly celospolečenským fenoménem, nehovoří o nich už jen odboráři, ale i všichni politici. ParlamentníListy.cz si udělaly během několika měsíců průzkum v různých odvětvích a zjistili, že mzda ve většině českých regionů se celkem běžně pohybuje v rozmezí od 12 do 16 tisíc hrubého, což je vzhledem k životním nákladům příjem těsně nad hranicí bídy anebo už přímo jde o pracující chudobu. Většina podnikatelů se ale hájí často tím, že se u nás vlastně žije dobře, jelikož jsou v ČR stále nižší výdaje na služby a za bydlení, než je tomu ve vyspělých západoevropských zemích. Argumentují také nízkou nezaměstnaností. Souhlasila byste s nimi? A jsou jedinou cestou ke zvýšení mezd jen důrazné protesty zaměstnanců, a to včetně stávek?    

Nízké mzdy jsou přímým důsledkem toho, že naše ekonomika je koloniální. Přidaná hodnota práce, která se u nás na pobočkách těch zahraničních matek vyžaduje, je často malá, protože někdy už nejde ani o montovny, ale například jen o skladové prostory, a od toho se pak odvíjí celková mzdová úroveň. Ten odliv zisků od nás je potom ve stovkách miliard, což pak chybí v naší ekonomice. Pokud chceme změnit trend nízkých mezd, musíme změnit ekonomický model našeho hospodářství. Samozřejmě že v současné době jsou namístě všechny odborové aktivity včetně protestů a je dobře, že se to teď po 25 letech zase učíme používat. Obrovský kus práce v tomto směru udělala Českomoravská komora odborových svazů se svou kampaní Konec levné práce. Nicméně pokud se chceme přibližovat vyspělým západoevropským státům, musí u nás dojít i k makroekonomickým změnám. Není to jen o odborech, že ty musejí všechno vybojovat. Ony jsou jen částí, která dopomůže k té zásadní změně, která by měla nastat. Politici by se o tom neměli bát mluvit, že podporu by měl dostat český kapitál a některá odvětví jako třeba vodárenství by měla znovu patřit státu.

Co se týká srovnání životních nákladů, tak za služby se opravdu ještě platí na Západě víc. Nedá se to ale už říct u cen spotřebního zboží, když vezmeme v úvahu výdělky. Tam to často bývá i naopak, takže argument, jak je u nás všechno levné, moc neobstojí.