Pane profesore, vojenské akci Ruské federace předcházelo formální uznání dvou separatistických republik na východě Ukrajiny. Putin rovněž vystoupil s projevem, kde nabídl vlastní výklad historie Ukrajiny a zpochybnil její státnost. Bylo možné z jeho slov vyčíst i další možné kroky?

Kdybychom se drželi onoho projevu, pak lze očekávat prakticky cokoliv, protože velmi tvrdě napadl samotnou myšlenku ukrajinské státnosti a označil ji za produkt Sovětského svazu a že jejím architektem byl Vladimir Iljič Lenin. Následně vysvětlil, že Ukrajina jako stát nikdy neexistovala a její nárok státem být není historicky odůvodněný. Takže pokud bychom se drželi jenom Putinova projevu, dalo by se čekat cokoliv. 

V našem prostředí se mnohokrát objevil komentář, že šlo o podobně historicky nesmyslný projev, jaký pronesl svého času Adolf Hitler o Československu ve smyslu, že jsou zde sudetští Němci utlačováni a kráceni na svých občanských právech. Co říci na takové srovnání?

Obecně se mi analogie mezi Hitlerem a Putinem vůbec nelíbí, nedává to historický smysl. Putin je někdo jiný než Hitler a srovnávat dnešní Ukrajinu s Československem v roce 1938 je další nesmysl. Takové analogie tu nejsou. Je to spíš tak, že ti, kdo tyto analogie používají, to dělají za účelem další eskalace, která ovšem vychází naprázdno. Přímý vojenský střet s Ruskem nikdo nechce a Západ ho dopředu vylučuje. Srovnávat Putina s Hitlerem mi přijde jako zbytečná exhibice. Je to nesrovnatelné a nesedí to.

Pokud jde o situaci v těch dvou separatistických republikách, které dávno nebyly pod kontrolou Kyjeva. Změní se fakticky něco? Obavy, že Rusové tuto linii překročí a budou například bombardovat Kyjev, se nenaplnily. Lze ve vztahu k těm dvěma okresům mluvit o fait accompli?

Fait accompli to určitým způsobem je, protože Rusko postavilo Ukrajinu a ty, kteří ji podporují, před hotovou věc. Fait accompli znamená hotová věc. Tak to je. Na druhou stranu jde o určitou změnu. Je sice pravda, co jste říkal, protože ty dvě separatistické vlády byly podporované Ruskem, jsou tam loutkové vlády, které závisejí na vůli Kremlu, a nešlo o žádné autonomní jednotky. Nicméně akt uznání má určité následky. Poměrně dost se tím komplikuje diplomatické řešení, které by předpokládalo, že si Ukrajina zachová svou teritoriální celistvost. Donedávna se jako s jednou z možností pracovalo, že tu bude neutrální Ukrajina. Jde o finský model, tzv. finladizace. Tedy byla by tu Ukrajina respektující zájmy Ruska a Rusko by respektovalo její teritoriální integritu, a tohle se teď mění. 

Přítomnost ruských vojsk na ukrajinském území je z hlediska mezinárodního práva další porušení. Dostáváme se do situace, kdy se ztěžuje diplomatické řešení a Evropská unie a USA budou muset reagovat.

Lze odhadnout dlouhodobé důsledky tohoto ruského kroku pro geopolitickou situaci v Evropě? Přichází doba, kdy poroste tlak na úplné přerušení vztahů s Ruskou federací?

Nejprve se zdálo, že sankce, s nimiž chce nyní Západ reagovat, jsou cílené vůči osobám či entitám přímo zapojeným do konfliktu, ale ostré, silné a plošné finanční sankce zůstanou v zásobě. To se během úterý změnilo. Pokud toto všechno vytáhl Západ na stůl, pak to vypadá, že Západ nejspíš nasazuje všechno, co má, a Putin už nemá co ztratit. Jediné, co by ho ještě mohlo trápit, jsou náklady okupace, které ponese. Pakliže Západ ostrými sankcemi vystřílí všechen svůj prach, už mu nezbude jak reagovat v případě dalšího vývoje. Pokud reakce Západu znamená závažné finanční sankce a konec Nord Streamu 2, tak coby Západ ztrácíme jakoukoli další páku na Putina.

Ptáte-li se na celkové dopady, je třeba říct, že se nacházíme uprostřed rozehrané hry, která nějak dopadne a během několika dalších měsíců se dohraje. Celkové následky proto závisejí na tom, co všechno se ještě stane, a dnes je těžké mluvit o dlouhodobých dopadech. Situace není hotová a zcela jistě ještě k něčemu dojde. Lze určitě očekávat další utlumení vztahů mezi Ruskem a Západem, naopak patrně posílení vztahů mezi Ruskem a Čínou, jakkoli Číňané tuto politiku úplně nepodporují. Peking dal sice silně najevo, že podporuje pozici Ruska, ale na druhou stranu je Čína poměrně konzervativní velmoc a nerada vidí, když dochází k brutálnímu porušování suverenity a změně hranic, protože je sama na tyto věci citlivá. Nemůže proto Číně vyhovovat to, co Rusko na Ukrajině dělá, a koneckonců tam má i svoje zájmy. Čína se neustále staví do pozice zastánce suverenity jako principu. Podpora Číny tomuto ruskému kroku bude nejednoznačná, ale z druhé strany budou západní sankce rusko-čínské spojenectví utužovat. To je zřejmé. 

Pokud jde o zastavení Nord Streamu 2, část evropských politiků dlouho zmiňuje možnost nahradit ruský plyn zkapalněným americkým plynem. Tam se ale mluví o podstatně vyšší ceně. Je něco takového vůbec reálné? Není to z říše pohádek?

Takový scénář považuji za nežádoucí, protože je to všechno mnohonásobně dražší. Musíme brát v potaz i širší kontext, protože o plynu mluvíme v souvislosti se zelenou tranzicí. To je velmi problematická věc, když vystupujeme ze všech fosilních paliv a stáváme se závislejšími na plynu. Jestliže se tyto věci odehrávají v rámci zelené tranzice, musíme uvážit ekologickou náročnost dobývání i přepravy zkapalněného plynu třeba z Blízkého východu. Navíc si nejsem jist, zda je to vůbec realizovatelné. Nevím o tom, že by existovala kapacita, která by dokázala tak rychle ruský plyn nahradit zkapalněným plynem. Je to celé problematické ekonomicky, ekologicky a otázka je, do jaké míry je to vůbec uskutečnitelné.