V minulém rozhovoru jste naznačil soulad veřejnoprávních médií a think-tanku Evropské hodnoty. Jaká je z vašeho pohledu situace po půl roce?

Mezi hlavním proudem a alternativou panuje v podstatě válka. Ti druzí stále ostřeji nastavují zrcadlo a mainstream ho chce za každou cenu rozbít, dnes už i ve spolupráci se státními orgány. Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou „správnou“ cestu. Nebo do té doby, kdy budou vypnuty. Děsím se toho. Svoboda projevu buď je, anebo není. Když použiji dnes tak často používané slůvko hybridní, tak nyní máme hybridní svobodu slova. A to nevěstí nic dobrého. Netvrdím, že alternativa občas nepřestřelí. Ale takovou zprávu vezme normální čtenář či divák v potaz, udělá si názor... a tím to hasne. Lidé nepotřebují, aby je někdo vodil za ručičku, jsou svéprávní. Tedy alespoň naprostá většina z nich.
Zdůrazňuji, že mluvím za sebe, nikoli za celou Radu Českého rozhlasu.

V čem je problém? V nekompetentnosti vedení Českého rozhlasu a České televize, které tvoří páteř mainstreamu?

Obecně vzato, pracovníci médií veřejné služby dlouhodobě požívají zcela neadekvátní ochrany v podobě složitých rozhodovacích procesů uvnitř jednotlivých redakcí a celých institucí jako takových. Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura. Tím nemyslím tu, kdy se příliš nepíše proti zájmům majitelů mediálních domů. Ta je do jisté míry přirozená. Dnes ale vzniká jiný druh autocenzury – nesmějí se citovat zdroje, které jsou na indexu vytvořeném nejrůznějšími lobbistickými think-tanky a jejich štědrými chlebodárci. Stačí za peníze daňových poplatníků napsat jakýsi seznam darebáckých dezinformačních webů šířících „fake news“ – už přece existuje – mediálně i politicky ho zpropagovat a pak mi ukažte novináře, který tento zdroj zpráv bude při své práci používat. Byl by okamžitě zlynčován a nazván minimálně ruským švábem. Považuji to za velmi účinnou metodu, která mainstreamu pomůže udržovat status quo a nepouštět do éteru jiné než oficiální pohledy na danou problematiku. Když to shrnu, chtějí omezit spektrum názorů a informací, které se posluchači, divákovi či čtenáři nabízejí. Přitom se stále více odhaluje, kdo, jak i za kolik takzvaně nastoluje agendu – za pomoci velkých neziskovek, žurnalistických ocenění a následné „celebritizace“ laureátů, jejichž práce je nezpochybnitelná. Ovšem teď už narazila kosa na kámen.

Mohl byste uvést nějaký konkrétní případ, kdy si novináři hlavního proudu minimálně řečeno ulehčují práci?

Příkladem může být válka v Sýrii, konkrétně bitva o Aleppo. Až jsem se musel smát, jak se všichni opírali o informace z anglického Coventry, kde v komůrce sedí jakýsi Rami Abdulrahman, původním jménem Usáma Ali Sulejman, působící pod jménem Syrská organizace pro lidská práva, tedy SOHR. Je to velký odpůrce prezidenta Asada, tedy jedné ze stran války. Přitom zdrojů bylo a je daleko více. Neříkám, že by se zprávy SOHR neměly objevovat, ale nelze stavět pouze na nich. Když SOHR z Anglie třeba ohlásí, že Asadova letadla zabila sto dětí, syrský prezident to popře, tak stejně pak často vidíte titulek: „Asadovy bomby zabily sto dětí“. Ze dvou informací je vybrána ta, která se hodí, přirozeně chybí i popis toho, co je SOHR zač.
Podobným „zdrojem“ je i organizace nazývaná Bílé přilby, kterou financuje velmi kontroverzní milovník různě nazývaných revolucí György Schwartz, vulgo George Soros, dnes již odhalený „oficiální“ sponzor aktivistické žurnalistiky.

Funguje to tak, že SOHR zašle nějaké sdělení třeba agentuře Reuters, od které ho převezme ČTK a od ní pak redakce českých médií. Nikdo se na této cestě nesnaží zprávu doplnit jinými informacemi, jednak z důvodu pohodlnosti a také proto, že takový popis dění často konvenuje osobním preferencím novináře, které jsou nadto „stimulované“ sorosistickou sítí nátlakových nevládek.

Pak se nemůžeme divit, že ruské a Asadovy bomby v Aleppu zabíjejí pouze nevinné děti, zatímco ty americké v Mosulu jsou roztomilí plyšáci. Na druhé straně se zase z mainstreamu nedozvíte, že se v Aleppu po jeho osvobození našlo na straně umírněných hrdlořezů obrovské množství zbraní z nejrůznějších koutů světa. Lidé mají z takového zpravodajství srandu, vlastníci novin si naříkají nad stálým poklesem prodeje, a přitom by se stačilo vrátit k objektivní, pestré žurnalistice a nepoužívat dvojí metr. Přestat kázat a vychovávat, začít opět dávat na stůl fakta. Přestat nálepkovat, všechna ta adjektiva populistický, xenofobní, rasistický, extremistický, radikální, krajně pravicový – u krajní levice zapalující auta se používá něžný termín aktivista – už lezou lidem krkem. Chci zdůraznit, že neházím žurnalisty do jednoho pytle. Většina z nich dělá svoji práci dobře, na ty zbývající je zkrátka jen více vidět.

Musím ale říct, že například servery novinky.cz nebo idnes.cz již vykazují jisté drobné známky zlepšení. A to je dobrá zpráva. Možná se řada novinářů jen bojí.