Slyšíme různé zprávy o Green Dealu. Co se reálně děje v Německu na „klimatické frontě“? O čem se diskutuje a co se už bere jako hotová věc?

Obávám se, že v Německu již není co moc diskutovat – Green Deal je součást globální strategie zvané Great reset a vše naznačuje, že globální elity tlačí svět tímto směrem. Vše se zdá být hotovou věcí a Německo, Brusel, a tím pádem celá EU v tomto duchu směřují ekonomicko-politická rozhodnutí.

Momentálně to v praxi vypadá takto: Budoucí vláda SPD, Zelených a FDP se dohodla na tom, že vše, celkový projekt Zeleného dealu, má být urychlen. Digitalizace, rozvoj solární energie, a „větrníkům“ mají být na pevnině vyhrazeny 2 %  půdní plochy, uhelné elektrárny zrušeny do roku 2030. Celkově má být zelený plán unie konsekventně aplikován. Zároveň má tzv. dluhová brzda tvořit rámec pro investice, příznačné přitom je, že plány nové koalice hovoří v této souvislosti konkrétně pouze o ochraně klimatu a digitalizaci, katastrofální situace v pečovatelské oblasti má být podrobena, cituji: ‚ofenzívě‘, aniž by byl konkrétní obsah tohoto slova blíže specifikován.

Přitom je třeba definovat, co kdo rozumí pod slovem diskuse, neboť ta se již v klasickém smyslu demokratického disputu dávno nekoná. Stejně jako v případě covidu nehraje empirie pražádnou roli, existuje pouze jedna pravda, o jejíž platnosti rozhoduje politika, která již dávno není zodpovědná občanovi, ale velkým globálním korporacím. Například již jen otázkou, jak rozumět plánům na stoupající elektrizaci mobilních prostředků a zároveň snižování kapacit výroby elektrického proudu, budíte podezření, že patříte k popíračům klimatických změn, kterým se nemusí odpovídat. A o sociální dopad se zelení dealeři vůbec nestarají. Již dnes enormně stoupají mimo jiné z důvodu tzv. zdanění CO2 ceny benzínu, topení a elektřiny, přičemž názory na klimatický užitek těchto opatření se různí. Nárůst cen je citelný i u potravin, dobře situovaným lidovým „zástupcům“ u Zelených a SPD to ale nestačí, mudrují o podobné dani na maso. O tom, jak se Zelený deal Made by EU, líbivě popsaný v dokumentu Evropské komise Farm to Work Strategy, projeví nejen vzhledem ke kvalitě, ale i cenám potravin a jejich zabezpečení, se žádná diskuse nevede. Zrovna tak zeleno-červená „levice“ mlčí k plánům VW, který v rámci přechodu na výrobu elektroaut ‚uvažuje‘ zrušit 30 000 pracovních míst – v zájmu zachování konkurenceschopnosti. A francouzský mateřský koncern Stellantis plánuje převést rozvojové kapacity automobilky Opel do Maroka – důvody jsou stejné.

Jak je stavění těchto nových mýtů přes negativní ekonomické, sociální a kulturní dopady možné? Důvody a faktory tohoto stavu jsou komplexní a přesahují rámec našeho rozhovoru, tedy zkráceně.

Recept je jednoduchý a účinný: Vedoucí úloha globálního kapitálu v reálně existujících demokraciích a nadnárodních institucích, kontrola masmédií provázená nebývalým úpadkem obecného vzdělání a s ním evropské politické kultury.