Seriál ČT Devadesátky rozvířil velký zájem a diskusi o porevolučních letech v ČR. Jak vy jste ta „divoká devadesátá“ prožíval?

Devadesátá léta? Jednoznačně nejkrásnější léta, která kdy lidstvo zažilo. Vše bylo možné. Každý si mohl splnit svůj sen. Žádné připitomělé konkurzy. Všechny židle byly volné. Kdo se chtěl stát milionářem a udělal ty správné věci, stal se milionářem. Kdo chtěl televizi, mohl mít televizi. Kdo chtěl rádio, dostal rádio. První licence na rozhlasové vysílání byly novým broadcasterům doslova vnucovány. Byla to doba ohromné euforie a nadšení. Lidé připomínali sopku. To byla erupce nápadů a permanentní mejdan. Heslem doby bylo „Money never sleep“.

Tohle nadšení devadesátých let, radost a ten neskutečný optimismus plný víry, že držíme osud ve svých rukou, to nejde zobrazit seriálem z pohledu policistů. Ten seriál je asi dobrá krimi, Ondřej Sokol s Martinem Fingerem jsou brilantní, ale podstata, to radostné kouzlo devadesátých let, v tom rozhodně není.

Proč je právě z pohledu policistů problém popsat onu „euforii“, o které mluvíte?