Evropský parlament v minulém týdnu schválil legislativu, která zakazuje prodej aut se spalovacími motory po roce 2035. Někteří mají obavy, že to povede k likvidaci evropského automobilového průmyslu, který je vlajkovou lodí ekonomiky EU. Sdílíte tyto obavy?

Mám obavy, že to výrazně poškodí evropský automobilový průmysl a evropského spotřebitele. Pokud mají být elektromobily budoucností, o čemž stále nejsem plně přesvědčen, pak by si měly cestu na vrchol probojovat samy. Ať trh a zákazník rozhodnou, jestli je elektromobilita tou lepší volbou. Nelíbí se mi, že některé bohaté státy dotují koupi elektromobilů.

Vedle toho jsou tu další alternativy, které by mohly hrát v budoucnu důležitější roli, příkladem je třeba vodík. Existují studie, které uvádějí, že výroba elektromobilu není bezemisní. Těch faktorů je více, patří mezi ně nedostatečná infrastruktura, otazník visí nad bateriemi a třeba i nad jejich hořlavostí při haváriích, dojezdovou vzdáleností, cenou, pracovním trhem v tomto odvětví atd.

Návrh Evropské komise dal automobilkám nůž na krk a ony se tomu musely přizpůsobit. Faktem je, že většina velkých automobilek už totiž tak nějak rezignovaně chce, ať je návrh schválen. Potřebují totiž mít nějakou právní jistotu a začít se připravovat, protože budou muset provést zásadní změny ve výrobě a reagovat tak na raketově rostoucí asijský trh.

Mnohem větší obavy mám ale nyní z nové emisní normy EURO 7, která jde ještě dál. Proti tomu už se automobilky tvrdě ohrazují. Ideologie nesmí vyhrát nad zdravým rozumem.

Váš kolega Alexandr Vondra vyjádřil obavy, že to dopadne jako se solárními panely. Evropa slavně zavede úžasné zelené opatření, pak nebude schopna vyrábět potřebná zařízení a nakonec je sem bude prodávat Čína, která je z mnoha objektivních důvodů dokáže vyrábět levněji. K čemu takový pokrok – který zdevastuje ekonomiku a učiní ji závislou na problematické východní diktatuře – Evropské unii bude?

V tom vidím velký problém. Přišlo se s návrhem a nyní se řeší zajištění ostatních věcí tak, abychom byli v EU soběstační. Čína mezitím skoupila doly v Africe, kde těží kobalt a lithium, které jsou potřebné k výrobě například baterií do elektroaut. Obávám se, že to Komise neměla tolik promyšlené, a teď se to dohání. Geopolitická situace se i vlivem války na Ukrajině mění a EU chce být nezávislá jak na Rusku, tak Číně.

Musíme zabránit tomu, aby se firmy přesunuly do levnějších destinací, kde se tolik nelpí na dodržování klimatických cílů. Teď musí EU pomoci s transformací průmyslu formou investic.

Vy jste návrh velmi kritizoval, než přišel do hlasování, kterého jste se ale pak nezúčastnil. Z jakého důvodu, když jsem měl pocit, že tomuto tématu přikládáte docela velkou důležitost?

Kritizoval. Nejsem zastáncem elektromobility. Podle mě to je místy šité horkou jehlou. A elektroauta postupem času budou nahrazena efektivnějším způsobem dopravy. Z jednání a hlasování ve Štrasburku jsem byl řádně omluven kvůli spálové angíně, kterou jsem minulý týden prodělal. Mrzí mě, že to tak vyšlo; na druhou stranu ten rozdíl v hlasování byl větší a můj hlas by to v ten den nezachránil. V roce 2026 bude mít EU příležitost k přehodnocení situace, pokud se ukáže, že to evropský průmysl nemůže zvládnout.

Čeští Piráti, kteří čelili kritice za podporu tohoto návrhu, argumentovali, že se jednalo jen o stvrzení mezivládní dohody na tomto projektu, kterou uzavřelo české předsednictví. Tak jak to je, jedná se jen o stvrzení vůle ministerských předsedů?

Ta dohoda padla, ale čeští diplomaté vyjednali možnost prodávat nové automobily s benzínovými či naftovými motory za předpokladu, že budou poháněny neutrálními palivy. To jsou třeba syntetická paliva, která jsou dnes drahá, ale za deset let tomu může být jinak.

Kdo v Evropě elektromobilitu tlačí nejvíce, a kdo ji naopak zpochybňuje? Já jsem zaznamenal, že snad nejvášnivěji ji propagují Holanďané, kteří přitom žádnou automobilku nemají...

Nizozemci patří mezi státy, které ji vehementně tlačí. Na druhém konci stojíme zřejmě my a Slováci. Ale našli by se i další.

„Frans Timmermans řekl, že si automobilky vybraly. Těžko si můžete vybrat jinak, když máte pistoli u hlavy,“ napsal jste na svůj facebook. Máte tedy pocit, že průmysl byl k elektromobilitě dotlačen? A pokud ano, kým to bylo?

Jednoznačně. Evropská komise stanovila cíl – uhlíkově neutrální Evropa v roce 2050, k tomu musí Evropa směřovat. Začalo se pracovat na návrzích, jak tyto emise snížit. Automobilový průmysl byl na ráně mezi prvními.

EU se na znečištění planety podílí zhruba 8 až 9 % emisí skleníkových plynů, doprava z toho tvoří asi čtvrtinu či pětinu. Pokud automobilky dostaly jasný signál, že tento cíl, na kterém se státy shodly, je pro všechny závazný, pak musí činit kroky, aby přežily. Nic jiného jim nezbývá. Jinak mohou zavřít, což si nikdo nepřeje.

Z vašeho pohledu zevnitř Bruselu: Jak zásadní roli při prosazování této agendy měl místopředseda Komise Frans Timmermans?

Je považován za hlavního ideologa Green Dealu, který neúnavně prosazuje zelenou politiku. Jeho vliv je enormní.

Občas zaznívá, že ideologickým lídrem Evropské komise není Ursula von der Leyen, ale právě tento holandský socialista. Jak to vidíte vy?

Ano, souhlasím. Je to člověk s velkými politickými zkušenostmi a vlivem. Umí několik jazyků a v EU se pohybuje jako ryba ve vodě.

Někteří poukazují, že v legislativě je uvedeno, že za tři roky bude projekt dekarbonizace autoprůmyslu posouzen a případně přehodnocen. Považujete za reálné, aby v tak pokročilé fázi oné „přestavby“ bylo vůbec možné ten projekt ještě zastavit?

Upřímně v to nevěřím. Ten vlak se rozjel, automobilky do toho už investují enormní finanční prostředky, stejně jako EU, aby jim pomohla s transformací. Ale může se stát ledacos, situace je v posledních letech velmi bouřlivá a předvídat další vývoj je téměř nemožné. Vždyť před třemi roky přišel covid, minulý rok válka na Ukrajině a s ní enormní zvýšení životních nákladů. To nikdo před 5 lety rozhodně nemohl čekat.

Senát v minulém týdnu také zamítl normu Euro 7, ke které má výhrady i vláda ČR. Jak je to s touto normou, dá se s tím ještě něco dělat?

Souhlasím s českým ministrem dopravy i s Evropským sdružením výrobců automobilů, že tato norma zdraží výrazně automobily, což u nás může velmi výrazně ohrozit celý autoprůmysl. Jsme ve fázi, kdy česká vláda tlačí na změnu této emisní normy. Stále je ještě čas ji změnit. Dopady této normy jsou navíc sporné. Nemůžeme nechat tuzemský autoprůmysl vykrvácet, už tak schytal za poslední roky mnoho ran.

„Téma nelegální migrace se opět dostává do popředí unijní agendy,“ psal jste na facebook před několika dny. Tak si prosím pojďme říci, v jaké podobě se do popředí agendy dostává a čeho chce dosáhnout?

Chceme dosáhnout lepší ochrany vnějších hranic. Rusko používá nástroj migrace k tlaku na EU. Vezměme si situaci z podzimu v roce 2021, kdy Bělorusko s pomocí Ruska dováželo migranty na hranici s Polskem s očekáváním, že EU povolí a migranty přijme.

Velmi znepokojující jsou čísla z minulého roku, kdy se do EU nelegálně dostalo přes 330 tisíc migrantů, což znamená výrazné bezpečnostní riziko. Pro tyto osoby není Česká republika cílovou stanicí, takže se čeští občané nemusí bát. Nevíme však, kdo tito lidé jsou, což je zásadní problém. Snaží se skrývat před úřady a jsou snadným cílem pro různé kriminální skupiny.

Nefunguje ani ochrana vnější hranice EU, tak ani návratová politika. Podaří se navrátit asi jen 24 % lidí, kteří nemají právo pobývat v EU. Problémem je jednoduše zamrzlá reforma migrační a azylové politiky. Jižní státy EU chtějí povinné přerozdělování, což nechceme například my. Cílem švédského předsednictví EU je s paktem pohnout a najít adekvátní kompromis. Je za 5 minut 12.

Za současné situace by měla EU povolit a pomoci s financováním výstavby plotů, jež by byly dočasným řešením, než se přijde s komplexním přístupem, na kterém se shodnou unijní státy. Není to ideální, ale otevřené hranice jen přilákají další nelegální migranty do EU. Zaděláváme si na obrovský průšvih. Rozhodovat musí státy EU, koho do Evropy pustí – ne mafie a pašeráci.

Ptám se proto, že komisařkou pro vnitřní věci je stále Ylva Johanssonová, jejíž postoj k migraci byl vždy velmi benevolentní. Došlo tedy skutečně k nějaké změně?

Nálada se obrací a migrace se stává zásadním tématem. Důkazem je, že o této otázce jednali na summitu lídři států. Hranice EU musí být zajištěny, nesmí k nám nekontrolovaně proudit davy lidí, o kterých nemáme žádné informace. Myslím, že i Ylva Johnassonová začíná přehodnocovat svůj postoj.