Ohledně energetické situace nejen v Česku jste vyzpovídal mnoho tuzemských politiků. Jaké strany mají o vývoji energetiky reálné představy a jaké naopak podléhají zelené ideologii a nesou prapor Zeleného údělu?

Nebudeme si mazat med kolem úst. Ty strany – a byly to menší strany – které se jasně vymezovaly proti zelené ideologii, se do Poslanecké sněmovny nedostaly. Z těch, které ve Sněmovně jsou, svůj odpor proti Green Dealu a celému tomu už prakticky náboženskému fanatismu jasně deklaruje jen strana Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Pravda, na klimatickém summitu COP 26 v Glasgowě jej docela razantně odmítl i dosluhující premiér Andrej Babiš z ANO. Jenže do té doby v Bruselu odkýval všechno, co si zelená církev vymyslela. Takže se z toho nedá usoudit, na kterou stranu se jeho hnutí přikloní. I když, brojit nyní proti zelené agendě bude pro stranu v opozici výhodné. Ale jak bude tento případný postoj pevný, to nikdo neví. Strany vládní koalice jsou vůči Zelenému údělu, jak je podle mě vhodnější Green Deal překládat, docela smířlivé. Z koaliční smlouvy je to docela dobře vidět.

Odpor proti všem těm nápadům je, bohužel, spíš záležitostí jednotlivých poslanců a senátorů, kteří si nenechali vymýt mozek zelenou propagandou. Ta je opravdu masivní. Když se podíváte na média, tak vás nějaká zpráva „o změně klimatu“ nemine. Myslím, že to úplně snese srovnání s médii za bývalého režimu. Také byla v každém vydání nějaká zpráva o Komunistické straně Československa (KSČ) a jejím prozíravém vedení společnosti. A byly to zhusta také lži, což má tehdejší rudá propaganda společné s tou současnou zelenou. Ale to jsem odbočil.

Odpor je sice nyní záležitostí jednotlivých poslanců a senátorů, nikoli celých stran, ale přesto může slavit úspěchy. To ukázal Senát, když vystavil žlutou kartu bruselskému souboru opatření Fit for 55. Dokonce se na tom shodli senátoři s vládou, která před tím přijala také odmítavé stanovisko. Až se ustaví nová vláda, musí se tím řídit.

Kdo ze zpovídaných politiků vás nejvíce zaujal nějakou neotřelou myšlenkou?

Poslanec za ODS Jan Zahradník, člen Uhelné komise, mi například prezentoval výpočty o tom, o kolik je na produkci oxidu uhličitého náročnější výstavba větrných elektráren, které by měly stejný výkon jako Temelín. Podle jeho výpočtů je na výkon Temelína, což je přes 2000 megawattů, potřeba postavit 3900 větrných turbín. Což by si vyžádalo 15krát víc betonu a 50krát víc oceli než na samotný Temelín. Že výroba oceli a cementu jsou významnými producenty CO2 asi není potřeba připomínat. Fotovoltaické panely o stejném výkonu by podle něj zase zabraly 280 čtverečních kilometrů. Tohle jsou údaje, se kterými zelení apologetové neoperují. Jan Zahradník také, na rozdíl od většiny ostatních, kteří se nechali pohltit debatou o novém zdroji v Dukovanech, vždycky připomínal, že to je jen budoucí náhrada původních Dukovan. Řešení že přinese až dostavba dalších bloků v Temelíně. A také zdůrazňoval, že s tím, jak bude klesat konstatní výroba ve střední Evropě, mohlo by díky tomu Česko vydělávat na exportu.