Když se podíváme do světa, zjistíme, jak je nebezpečný. I v Bruselu se bydlí o patro dvě výše a přízemí nebo první patro je zabarikádované, aby tam nikdo nevlezl. Je to normální? A kam míří tenhle svět…?

Není to normální! Vůbec to není normální. Částečně to chápu, co se týká médií, že se nemůže mezi lidi pouštět panika, ale ona je to pravda! Proč se neukáže lidem pravda? Jak to opravdu vypadá v Bruselu, tedy ne v okolí úřadů, ale klidně i v centru města. Jak to vypadá tady v Německu, kousek vedle. Prostě na to má každý právo.

Frankurt nad Mohanem je třeba nyní už opravdu strašný. Já jsem tam šel se svojí sestrou, která tam žije, a s mojí manželkou ve městě a chtěli jsme se přemístit z jednoho místa na druhé. Sestra vyhlížela taxík – město je nabité taxíky, a já na ni – nebudeme přece utrácet za taxík, když tady máme metro. A ona na to – ty ses zbláznil? Nakonec jsem je tedy vzal a šli jsme do metra. To byl nářez. Hloučky přistěhovalců nejrůznějších národností a jenom vyhlížejí a vyhledávají kontakt. Když na ně nebudete koukat a nebudete si jich všímat, tak stejně jeden z nich do vás strčí. Nebo do té ženské, aby odlétla, aby se někde chytla a zareagovala a aby byla záminka. Řeknu vám, strašné! A to jsem bývalý voják a říkal jsem si, že mne po Jugoslávii už nic nepřekvapí. A vidíte, Frankfurt mne přímo konsternoval.

Raději jsme jeli jen dvě stanice. A když jsme vyšli ven, tak jsem se sestře omluvil, protože toto jsem vůbec nečekal. Ta byla strachy celá roztřesená a moje žena jakbysmet. Takže situace hrozně špatná. Kam to tedy směřuje? Co bude dál, jak se to bude vyvíjet. Nechci si troufnout na prognózy.

Prostě obezřetnost od základů, od státních ozbrojených složek až po nás, po obyčejné lidi, to musí stále platit.

A to jste mluvil o Německu, a což teprve no-go zóny ve Francii?

Tam je to tedy hodně zajímavé. Francie je podle mne už dva roky na pokraji občanské války. Tam to drží jen silou vůle. Na předměstích za bílého dne hoří sudy, u nichž se ohřívají pochybní lidé, o kterých se neví, zda žijí z různých státních podpor. Obyčejní lidé se bojí za bílého dne, ráno, jít do práce a zpátky domů. Tomu se říká ve Francii demokracie? Nechci být prorokem, ale právě zrovna ve Francii to začalo, pustili to takovým způsobem, bezpečnost jim protekla mezi prsty a nekočírovali to. Jestli tam byl začátek už za koloniálních dob, to nevím. Ale toto je opravdu síla.

Tam ale ještě měli plus, že spousta lidí tam přišla a přichází z bývalých frankofonních afrických zemí, takže umějí jazyk, a tak to nemusela být taková tragédie se domluvit. A přesto to, jak říkáte, tragédie je. Je však zajímavé, že média hovoří o žlutých vestách, ale o tomto vůbec ne.

Ano, je to zajímavé, že se dostane ven jenom něco. Nechápu to. Jsem vždy hrozně naštvaný. Mám hodně kamarádů, kteří jezdí kamiony. A ti říkají, že jezdit do Paříže je problém. Že se tam prostě normálně nedostanou. Musejí čekat na policii, která jede před a za autem, zavedou vás do centra, vyloží se a oni vás vytáhnou zase zpátky na magistrálu, na dálnici a jedou pryč. Aby nás nevykradli a neokradli. Aby nezapálili auta. Hrůza.

Hodně se věnovalo pozornosti také tomu našemu odsouzenému řidiči kamionu…

Na jednu stranu si myslím, že je to dobrý byznys. Že když se někdo s někým domluví, tak si za krátkou dobu přijde na docela pěkné peníze. A za relativně nízké riziko. Je samozřejmě na každém, jak to daný člověk vyhodnotí. Anebo to může být druhá strana mince, kdy mu dají nůž na krk a řeknou – ty nás prostě převezeš. Co tam bylo nebo nebylo, to si netroufnu říci.

Takže Francie je víceméně ztracená? Hovoří se o ní jako o prvním evropském chalífátu…

Nechci být prorokem, ale myslím, že Francie bude první z Evropy, která na to nejvíc doplatí, jestli tam vypukne občanská válka nebo masivní nepokoje či co se tam bude dál vyvíjet. Politici se sice nějak snaží, ale myslím si, že je to setsakra málo.

… nu a nyní udělali společný holport s Německem a budou táhnout Evropu…

No, to jsem zvědavý, kam ji přetáhnou…

Vy jste byl jako příslušník mise na Balkáně. Tam to pořád rezonuje, je to bezpečnostní riziko, nestabilní oblast. Hovoří se o tom, že dnešní Bosna a Hercegovina je časovaná bomba, takový sud s prachem, kde to jednou zase bouchne. Co říkáte situaci, která tam je? Určitě máte stále odtamtud nějaké  aktuální informace…

Ona to byla časovaná bomba už v roce 2007, když jsem tam byl. A myslím, že to všichni věděli a vědí. Tam  nic nenasvědčuje tomu, že by se to odvíjelo k něčemu pozitivnímu. Tam je všechno jenom o byznysu. Neuvěřitelná korupce. Pořád se nenašel druhý Tito. Ten je, jak se ukazuje, nenahraditelný. Tenhle člověk měl své zásady, nebál se. Když byly nepokoje, tak je tak potřel, že byl klid. V celé jugoslávské federaci…

Nu, takový člověk ale nemůže být velkým opěvovaným demokratem… Diktátor nemůže být stále jen lidumil…

Určitě! My můžeme říci o Putinovi, že je diktátor. Anebo že je člověk na svém  místě. A já si myslím, že je osobnost. Je opravdu člověk, který se bude velmi těžko nahrazovat. Ale jistě jej nahradí, protože „je jich mnogo“…

Jestli by takový diktátor nebyl, tak bychom se asi všichni divili…

To určitě! Ono to má více stran. Buď jej nazveme diktátorem, ale on chce mít ve své zemi klid a pořádek. A bude potírat výstřelky, nepokoje, a to pevnou rukou. Anebo je to prezident, který stojí za svými lidmi, za jejich právy, aby se lidé cítili v zemi bezpečně a aby tam mohli normálně žít a vyrůstat jejich děti. To je prostě otázka pohledu.

I Saddám Husajn. Byl to diktátor, nebo nebyl? Někdo jej nazve tyranem, někdo na něj nedá dopustit. Každopádně tam byla na rozdíl od současné doby slušná vzdělanost, společnost byla relativně zdravá – nyní myslím zdravotnickou dostupnost, takže někdo může říci, že byl spravedlivý člověk, kterému záleželo na své zemi. Prostě jsou to úhly pohledu a je to složité.

Ovšem v našich zeměpisných šířkách snad víme, kde je normálnost a logické uvažování.

Vy jste byl na misi a před pár měsíci se řešil velký a  tragický incident v Afghánistánu. Je asi správné, že máme mít „v horkých místech“ vojáky. Otázkou je kde a kolik…

Já si to nemyslím. Co se zrovna týká Afghánistánu, můj názor je, že tam absolutně nemáme co dělat. Třeba konkrétně česká armáda. Měli bychom se starat o svoje problémy a maximálně o problémy ve střední Evropě, kde je to kolem nás blízko a aby tu byla zajištěna bezpečnost. Další věc je, že jsme se jednou stali členy nějakého společenství, a tam musíme plnit nároky a úkoly. Do dneška tam jsou lidé „dobrovolně“. Při vstupu do armády podepisují, že armáda s vámi může naložit tak, že budete šest měsíců v roce mimo republiku. Takže když vás tam pošlou v červenci, tak do prosince je to šest měsíců. A pak hned dalších šest, takže jste rok pryč. Ovšem voják to podepisuje a souhlasí s tím. Prochází se sítem, kde jsou psychotesty, fyzické testy, takže se tam dostanou způsobiví lidé. Ale nelíbí se mi, že třeba v Afghánistánu je taková náročnost, obtížnost a vypětí, že nechápu, proč je tam nechávají šest měsíců. To je hrozně dlouhá doba, strašně moc.