Nedaleko Varšavy se začátkem listopadu sejdou bývalí ruští poslanci a další opoziční politici a aktivisté, aby jednali o odporu vůči režimu ruského prezidenta Vladimira Putina a možném převzetí moci po jeho pádu. V pátek o tom na svých internetových stránkách píše polský list Rzeczpospolita. Jde o proces, jenž by mohl ruského prezidenta reálně ohrozit?

To si nemyslím, ten reálný vliv těchto nevlivných či málo vlivných lidí je natolik minimální, že bych to za žádnou potenciální záchranu nepovažoval. Pokud Putina skutečně někdo nahradí, bude to nepochybně člověk, který je v tuto chvíli v Rusku – nikdo z těch konspirujících aktivistů, kteří neskrývají své ambice, tedy určitě ne.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu mluvil v pátek po telefonu se svým americkým protějškem Lloydem Austinem. Hovořili o mezinárodní bezpečnosti a situaci Ukrajině, uvedla ruská agentura RIA Novosti. Dá se to označit za komunikační průlom?

Takto by to nenazval, to je spíše na nějaký mediální titulek, ale přece jen můžeme mít radost alespoň z toho prostého faktu, že obě strany spolu mluví. A je jasné, že těmto vrcholným rozhovorům mezi ministry, musela předcházet vzájemná komunikace na nižší úrovni. Lze to tedy vnímat pozitivně.

Zatímco sankce proti Rusku od invaze na Ukrajinu narušují světový obchod, Bruno Le Maire prohlásil, že se obává posílení ekonomické moci Spojených států na úkor Evropy. Bojí se, že ozbrojený konflikt skončí oslabenou Evropou a americkou ekonomickou nadvládou. Sám prezident Emmanuel Macron v předešlých dnech kritizoval konkrétně americký byznys s plynem a ve stejném duchu se vyjádřil rovněž německý ministr hospodářství Roberta Habeck, který americké ceny nazval „astronomickými“. Jak vnímáte tyto hlasy ze dvou nejsilnějších zemí EU?

Pokud jde o německého ministra Habecka, který si plete základní ekonomické pojmy, tak tam bych to snad ani komentoval nechtěl. Ale francouzská politika věčné nespokojenosti vůči USA, to není žádná novinka, ta se praktikuje v podstatě už od časů, kdy se stal francouzským prezidentem Charles de Gaulle.

Dobrá, ale nehřeší Američané poněkud na to, že v Evropě prakticky nemají konkurenci – pokud jde o plyn?

Já nabídnu plně jiný pohled. Uvědomme si, že 30 procent plynu, který se momentálně nachází v tankerech, je ruské provenience. Přece to, že plyn neteče jedním konkrétním potrubím, to nemá na celosvětový byznys reálně skoro žádný vliv. 

To jenom tady u nás ti, co neumějí vládnout, tak všechno svádějí na to, že někdo někde otočil kohoutkem.